Památné výroky

(Rick s ostatními vejde do provizorní nemocnice rádoby rebelů, co drží Glenna jako rukojmí.)
Rick: (s nechápavým pohledem) „Co se tu děje?”
Glenn: „Záchvat astma. Nemohl popadnout dech.”
T-Dog: (naštvaně zařve) „Já myslel, že tě sežrali čoklové!”
(Všichni se otočí na tři malé čivavy obyvatelů.)

Sherlock: „Mám vyhlídnutý byt u Regentova parku. Spolu bychom si ho mohli dovolit.”
Watson: „Kdo tady mluvil o bytu?”
Sherlock: „Já, dnes ráno. Zmínil jsem, že nemůžu najít podnájemníka. Teď sem Stamford přijde s mužem vojenského vzezření, opáleného a nedávno zraněného, což naznačuje, že musel nuceně opustit misi v Afghánistánu. Závěr byl nevyhnutelný. Zítra večer se domluvíme o podrobnostech.”

(Sherlock hledá cigarety a rozhází při tom celý byt.)
Sherlock: (naštvaně) „Řekněte mi, kde jsou! Prosím! Řekněte!” (Uklidní se.) „Prosím.”
Watson: „Nemůžu. Nejde to.”
Sherlock: „Řeknu vám výherní čísla do loterie.” (Watson se jen zasměje.) „Za pokus to stálo.”

(Sherlock a John si oddechli, že to přežili, když Moriarty odešel, ten se vrátil a ostřelovači s ním.)
Jim Moriarty: „Sorry, kluci. Já jsem tak vrtkavý. Je to taková moje slabost. A já abych si nekřivdil, je to moje jediná slabost. Nemůžu vám dovolit pokračovat. Prostě ne. Zkusil bych tě přemluvit, ale... Všechno, co chci říct, ti už prolétlo hlavou.”
Sherlock Holmes: „Pak jistě má odpověď prolétla tvou.” (Otočí se a zamíří na bombu, co je na zemi.)

(Siggy si vypráví s králem Horikem a myslí si, že je nikdo neslyší, ale když Horik odejde, Siggy si všimne Flokiho.)
Siggy: „Umíš udržet tajemství?”
Floki: (zasměje se) „Ne.”

Mary: „Paní Hudsonová, řekněte mému muži, že dorazím později. Mám naléhavé záležitosti.”
Paní Hudsonová: „Je vše v pořádku?”
Mary: „Ale, náš přítel má potíže.”
Paní Hudsonová: „Ach bože, jaký přítel?”
Mary: „Anglie.”
Paní Hudsonová: „Tedy, to není příliš konkrétní.”

Watson: (o Sherlockovi) „Jak na tom je?”
Molly: „Už jsem viděla zdravější lidi v márnici.”

Floki: „Prostor mezi životem a smrtí, tam se cítíme nejvíc naživu!”

(Eddard Stark k Varysovi, který ho ve vězení přesvědčuje k přiznání.)
Eddard Stark: „Tys vyrůstal s herci. A naučil ses jejich řemeslu. Já vyrostl s vojáky. Dávno jsem se naučil, jak zemřít.”
Lord Varys: (s povzdechem) „Škoda. Velká škoda.”

(Watson si šeptá s Mary.)
Watson: (o Sherlockovi) „Zastav mě, kdybych ho chtěl obejmout.”

Sherlock: (opilý) „Jsem současný král Anglie?”

???: „Jste mimořádně pěkný policista.”

Watson: „Snad nemyslíte...”
Sherlock: „Ne. A vy to radši nezkoušejte.”
Watson: „Ani nevíte, co jsem chtěl říct.”
Sherlock: „Chystal jste se nadnést, že tu možná působí nějaká nadpřirozená síla. A já jsem se vám chystal vysmát do očí.”

Sherlock: „Lestrade, došlo k vloupání na Baker Street. Pošlete sem co nejméně otravné policisty a sanitku.”

Sherlock: „Zřejmě jste šla do menšího, když jste dala výpověď. Možná, když jste ukončila vztah.”
Faith: „To nemůžete vědět.”
Sherlock: „Jasně, že můžu. Intimní vztah jste ale neměla, že ne? Už dost dlouho, popravdě. Je to zjevné.”
Faith: „Tohle nepoznáte z kousku papíru.”
Sherlock: „Zrovna jsem to udělal.”