Památné výroky

Nathaniel: „Sire, máte rád sám sebe?”
Princ Edward: „A neměl bych snad?”

(Jana a Josef si koupili nové embéčko. Jedou rovnou na chalupu a Jana chce, aby Josef cestou natankoval, že mají v nádrži málo benzínu, aby na chalupu dojeli. Josef nechce, že jim benzín stačí. Auto najednou zastaví a Josef si myslí, že je rozbité. Nakonec zjistí, že mu benzín došel.)
Josef: „Si představ, došel benzín.”
Jana: „Neříkej. Máš kanystr?”
Josef: „Kanystr? Na co?”
Honza: (jako vypravěč) „Babička Jana měla dědečka moc ráda, ale někdy jí to stálo hodně sil.”

Cady Heronová: „Regina je jako panenka Barbie, kterou jsem nikdy neměla.”

Prezident: „Ta loď je moc velká. Než se sem dostanu, tak film skončí.”

Emily Monroe Norton Kane: „Charlesi, lidé si budou myslet...”
Charles Foster Kane: „To, co jim řeknu, aby si mysleli.”

Martin Riggs: „Kde ses naučila takhle prát?”
Lorna Coleová: „V katolické škole.”

Moly Grue: „Jsi bezcitná! Kdybys mu řekla jen jedno něžné slovo! Vždyť nechce nic, jen abys na něj trochu myslela!”
Amalthea: „Moly, kdo jsem? A proč jsem tady? Řekni mi, co vlastně dělám na tomhle podivném místě? Já... Věděla jsem to ještě nedávno, ale teď už to nevím.”
Moly Grue: „Jednorožce. Protože ty jsi ten poslední!”

Petr Máchal: „A může ten vlk bejt mrtvej?”
Čert Janek: „Jasně, živýmu bys ho taky těžko řezal.”

Wassermann: „Já takový gentleman a dcera flundra.”

(Jana si myslí, že ji Josef podvádí.)
Babička: „Tak Josef, nelži. Ty máš nějakou ženskou.”
Josef: „Mami, co blázníš? Ona blázní.”
Jana: „Dostala jsem anonym, Josefe. A moc by mě zajímalo, jestli je to pravda.”
Josef: „Vy jste se snad proti mě spikly obě. Přece nebudete věřit nějakýmu pitomýmu anonymu. Já toho mám sakra dost. Vy jste obě zešílely.”
Babička: „Nemá, byla to hřídel. To by se tvářil jinak.”

Karel: „Je to nějaký divný. Franc mi ukradl seminárku, chtěl mě vyhodit ze školy, zakázal nám kapelu a teď si hraje na příkladného klaďase?”
Tonda: „Ježíš, Karle, ty seš jak pominutej. Tak mu dej šanci. Lidi se prostě měněj.”
Karel: „Lidi se nemění.”

(Mathilde Uranová veze Annu Heymesovou za profesorem Ravim na vyšetření.)
Mathilde Uranová: „Jsme kamarádi už léta. Řekla jsem mu, že jsi měla vážnou autonehodu. Shořely ti doklady a ztratila jsi i paměť. Museli ti operovat obličej a nevíš, kdo jsi. Jasné?”
Anna Heymesová: „Mathilde... Proč to pro mě děláš?”
Mathilde Uranová: „Čistě vědecký zájem.”

(Doktor Grant vezme do ruky naplněnou zkumavku.)
Erik Kirby: „Opatrně. T-rex. Menší potvory to zažene, ale toho obřího s ploutví to přitahuje.”
Dr. Alan Grant: „To je T-rexova moč?”
(Erik přikývne.)
Dr. Alan Grant: „Jaks k ní přišel?”
Erik Kirby: „Ani se neptejte.”

Louis: „V Evropě nebylo takhle veselo od doby, kdy Napoleon pochodoval na Moskvu.”

Král Já I.: „Princové? No to je nadělení. A kolik je jich?”
Atakdále: „Tři.”
Král Já I.: „Tři. A princezny jsou...”
Atakdále: „Dvě.”
Král Já I.: „Dvě. A trůn jeden.”
Atakdále: „To je dohromady šest.”
Král Já I.: „To je dohromady... Jak to?”
Atakdále: „Tři, dvě a jeden je šest.”
Král Já I.: „Ano, to... Né. Trůn je jenom jeden, kdežto princezny jsou...”
Atakdále: „Dvě.”
Král Já I.: „Zatím jsou dvě, zatím jsou dvě. Přece Maruška...”
Atakdále: „Maruška, tu jsi přece vyhnal.”
Král Já I.: „No dovol?”
Atakdále: „No ano.”
Král Já I.: „No vlastně vyhnal.”