Památné výroky

(Rose byla v ohrožení života.)
Magnolia: (ke knězi) „Opravdu, když jsem si přála, aby byla Rose mrtvá, bylo to jen proto, že šla na rande s Frederickem Deanem. Nechtěla jsem, aby fakt umřela. Copak bůh nechápe sarkasmus?”

Sarah Huttingerová: „Jak jste se s tím vypořádal?”
Beau Burroughs: „Dělal jsem hlouposti. Cestoval jsem. Bral jsem spousty drog. Žil jsem v ašramu.”
Sarah Huttingerová: „Sved babičku...”

Girolamo: „Pochyboval jsem o jejich rozkazech. Podezříval jsem jejich motivy. Já... Já... Nejsem jedním. Nikdy jsem nebyl. Moje srdce musí být tak černé. Moje duše tak rozpolcená krutostí. Že pro mě není spásy.”
Leonardo: „Zachránil jsi mě. Nebo ne?”
Girolamo: „Po tom všem, čím jsme si spolu prošli. Nemohl jsem se dívat, jak umíráš.”
Leonardo: „Nuže. Pak ten Riario, kterého znám, je stále někde uvnitř. Pořád ještě zbývá čas. Můžu tě vyléčit. Tvé tělo i duši.”

Von Kratzmar: „Bylo mi řečeno, že je fatálně vyčerpán prohlídkou Prahy.”

(O panence, kterou se snaží tým prodat.)
Eliot: „Slib mi, že tahle věc nebude nikdy na pultech obchodů.”
Parkerová: „Ne, všechny si je nechám pro sebe. Mám je seřazený v mým skladišti. Jako armádu radosti a zlosti.”
Hardison: „Nikdy nechtěj být sám v tom skladišti. Nikdy.”

Z: „Počkej, někde tady přece musí být tvoje tělo.”

James: „Udělali toho hodně, aby to auto za ty roky vylepšili. Problém je ale v tom, že neudělali nic pro to, aby vylepšili i lidi, kteří si je kupují.”
Jeremy: „Ne. Oni odvedou všechnu tu skvělou inženýrskou práci a pak to prodají Mariovi Balotellimu.”
James: „Přesně... Komu?”
Jeremy: „Věděl jsem, že nevíš. Je to ten fotbalista Manchesteru City s blonďatým kobercem na hlavě.”
James: „Jo, jo, jo...”

Tony ‚Iron Man’ Stark: „No ty jsi taky ještě docela čipera, na svůj věk. Co děláš? Pilates?”
Steve ‚Captain America’ Rogers: „Co je to?”
Tony ‚Iron Man’ Stark: „Takový cvičení. Asi ti pár věcí ušlo, když jsi v tom ledu dělal rampouch.”

Shrek: „Naučíte mě fotbalovat?”
Paul Crewe: „Jasně, že tě to naučíme. Že jo, starosto.”
Starosta: „Naučím tě cokoli, když mě nesníš.”

Admirál Thomas ‚Tug’ Benson: „Když se na vás tak podívám, hoši, myslím na to, že bych si přál... Být o dvacet let mladší. A co vaše ženy? Odlítal jsem sto devadesát čtyři akcí a při každé mě sestřelili. Když na to myslím, já vlastně nikdy nepřistál.”

(Hardison a Parkerová se vydávají za kněze a jeptišku, předstírají, že si chtějí v bance uložit peníze na jejich dětskou charitu. Hardison si podává ruku se zaměstnankyní banky.)
Hardison: „Mockrát, mockrát vám děkujeme. Pošleme vám pohled, jakmile dětem koupíme pastelky. Jo a naučíme je správně psát. Je to dvoufázový proces.”

Lorenzo: „Moc se mi líbí tvoje šaty.”
Lena: „Samozřejmě, Lorenzo. Navrhnuls je.”

Arnie: (Mluví o dědečkovi Arthura.) „Pořád mluví o tom, jak jeho syn studuje práva.”
Arthur Kirkland: „Kdyby si tak už zapamatoval, že já jsem právník.”
Arnie: „Někdy si to pamatuje, někdy ne. Ale co? Stejně je hrdý.”

(Michael Dane a Alex Reed se setkávají s Dickem Powellem.)
Dick Powell: „Kde se tak couráte?!”
Michael Dane: „To asi neznamená Dobrý den.”

(Eliot vystupuje v převleku za hráče baseballu.)
Nathan: „Dobrou nebo špatnou?”
Tara: „Dobrou.”
Nathan: „Starosta se chytil, pokračujeme.”
Tara: „Špatnou?”
Nathan: „Do play-off jsme přišli o Eliota.”