Památné výroky

Mladší příslušník VB: „No co, co, co, co?”

Jack Traven: „Tvařte se všichni nešťastně.”
Otis: „To nebude tak těžký.”

Jack: „Pusť ji, nepotřebuješ ji, máš prachy, tak běž! No tak, vezmi si je a běž, nepotřebuješ ji... No tak vezmi si ty zatracený peníze!”

Katie: „Mami, víš, kam jdu?”
Mike Enslin: „Ty nikam nejdeš. Zůstaneš tady s námi. OK?”
Katie: „Tati, všichni musí umřít.”
Lily Enslinová: „Když jsou staří.”
Mike Enslin: „Hodně staří.”
Lily Enslinová: „Odcházejí do lepšího světa. Je to tam nádherné. Budou tam všichni tvoji přátelé...”
Katie: „Je tam Bůh, tati?”
Mike Enslin: „Ano.”
Katie: „Opravdu tomu věříš, tati?”

James Barrie: „Charlesi, jsou tady.”
Charles Frohman: „Kdo je tady?”
James Barrie: „Odpusť jim malé zpoždění, mají krátké nohy a sirotčinec je daleko.”
Charles Frohman: „Co tady dělají?”
James Barrie: „Přišli na představení. Obsadí těch dvacet pět míst.”
Charles Frohman: „Dvacet pět míst zdarma pro sirotky. Fajn, mé noční můry se vyplnily.”

Elmont: „To je šílený nápad.”
Jack: „Už jsi někdy zabil obra?”
Elmont: „A kolik ty? Jednoho, takže už jsi expert.”
Jack: „Nebyl jsi před hodinou v troubě?”

Husain: (Čte ze svého zápisníku.) „Snídaně, podepsat rozsudky smrti, oběd s Kadáfím, oslava narozenin.”

(Nany a Lilo se hádají.)
Lilo: „Kup si místo mě kralíka.”
Nany: „Rozhodně by se choval slušněji než ty!”
Lilo: „Tak vidíš, budeš spokojená. A bude mnohem chytřejší než já.”
Nany: „A bude ticho!”
Lilo: „A bude stejná bábovka jako ty!”
(Lilo jde do pokoje.)
Nany: (zařve) „Jdi do svýho pokoje!”
Lilo: „Já už tam dávno jsem!”

Dcera: „Ne aby vás napadlo mít ještě děti!”
Otec: „Co ty víš!”
Dcera: „Rozum na to nemáte oba dva.”
Matka: „Copak bych nemohla mít ještě děti?”
Dcera: „Mohla... ale já bych se musela ve škole hanbou propadnout.”
Otec: „Než půjdeš spát, tak si umej nohy!”

Terry: „Kde ses naučil takhle řídit?”
Allen: „Na GTAčku.”

Rudolf: „Podívej se na nás. Otroci.”

Em: „Tady je nějaký sud, s divnou věcí, je to cítit jako kapitán.”

Ellen Ripleyová: „Ahoj!”
Vincent Distephano: „Vy jste mrtvá!”
Ellen Ripleyová: „To říkají často.”

Anne: „A nevěřím, že Duch Svatý je holoubek.”
Nicholas: „Ani já ne, paní Millsová.”
Anne: „Mají do svatosti daleko.”
Nicholas: „Kakají nám na okna.”

(Fred dá Harrymu Pobertův plánek.)
Harry Potter: „Co je to za pitomost?”
Fred Weasley: „Tak pitomost říkáš? To je tajemství našeho úspěchu.”
George Weasley: „Je nám líto ti ho dát.”
Fred Weasley: „Ale ty ho potřebuješ víc než my. Georgi, buď tak laskav.”
(George přiloží hůlku k Pobertově plánku.)
George Weasley: „Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.”
(Objeví se zpráva. Harry začne číst.)
Harry Potter: „Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák mají čest vám přednést Pobertův plánek.”
George Weasley: „Hodně jim dlužíme.”
(Harry jej rozevře.)
Harry Potter: „Moment. To jsou Bradavice! A tohle... Ne. Je to vážně...?”
Fred Weasley: „Brumbál.”
George Weasley: „V pracovně.”
Fred Weasley: „Chodí sem a tam.”
George Weasley: „To dělá často.”
Harry Potter: „Chcete říct, že ta mapa ukazuje...”
Fred Weasley: „Každýho.”
Harry Potter: „Každýho?”
George Weasley: „Každýho.”
Fred Weasley: „Kde kdo je.”
George Weasley: „Co kdo dělá.”
Fred Weasley: „Každou minutu.”
George Weasley: „Každýho dne.”
Harry Potter: „Senzace.”