Památné výroky

(Robin se rozzlobí.)
Robin: „Černý prach, Djaqu?”
(Djaq kývne.)
Robin: „Myslim, že jsem ti řekl, že ho už nechci nikdy vidět!”
Djaq: „Neuposlechla jsem.”
(Robin se usměje.)
Robin: „Dobře, máš ještě nějaký?”
Djaq: „Ne.”

(Emerson, Ned a Chuck přišli k jednomu úředníkovi.)
Emerson Cod: „Jsem Emerson Cod, soukromý detektiv. Tohle jsou moji kolegové. Můžeme si půjčit váš telefonní seznam?”
(Úředník schová seznam do obálky.)
Úředník: „Jaký seznam?”
Chuck: „Ten, co jste dal do té obálky...”
(Úředník schová obálku do stolu.)
Úředník: „Jaké obálky?”
Emerson Cod: „Zajímalo by mě, jestli jsou úředníci takoví i v normálním životě.”
(Úředník vymění jmenovku.)
Úředník: „Padla!”
(Úředník odběhne.)
Ned: „Tak tenhle byl podezřelý.”
Chuck: „Hodně podezřelý.”

Ted: „A na konec, doktoři, jestli uděláte chybu, nepřiznejte to před pacientem. Samozřejmě, pokud je pacient mrtvý a vy si tím jste jisti, můžete mu říct, cokoliv chcete.”

Monk: „Co říkali?”
Sharona: „Už mu vyndali kulku, je po operaci. Nebojte se, brzy mu zase půjdete na nervy!”

Jack O’Neill: (o Tanithovi) „Ten Goa’uld je chodící klišé.”

Dr. Kelso: „Tohle by mělo ty zatracené vrány odehnat, aby mi už nekadily na auto.”
Ted: „Pochybuji, že se vrátí, pane. Leda, že by někdo, kdo sem chodí každý den, aby našel odvahu skočit, zabíjel čas tím, že by házel zrní na kapotu vašeho auta.”
Dr. Kelso: „Přestaň žvanit, Tede. Stejně tě nikdo nikdy neposlouchá.”

Frank: „Kde jste byl?”
Benito Sarosa: „Vy jste mě hledali?”

Archer: (dívá se do knihy) „Romulanské impérium? Co to je?”
Agent Daniels: „Možná byste to neměl číst.”

(Shakespeare potřebuje poslední slovo do kouzelné formulky, ale neví.)
Shakespeare: „Co teď?”
Doctor: „Já nevím. Martho?”
Martha: „Expelliarmus!”
Shakespeare: „Expelliarmus!”
Doctor: „Expelliarmus! Stará dobrá J. K.”

Dean Winchester: „Nesnáším krysy.”
Sam Winchester: „Byl bys radši, kdyby to byl duch?”
Dean Winchester: „Jo.”

(Kluci ukládají kufry.)
Sheldon: „Co to pro všechno na světě děláte?”
Rajesh: „Ať už myslíš cokoli, hádám, že to děláme špatně.”

(Za Dexterem přijde uprostřed noci Miguel.)
Dexter: „Ukázat se u někoho takhle v noci... Je to strašidelné nebo to přátelé dělají?”

Dean Winchester: „Jsou tu ‚Samovy fanynky’ a ‚Deanovy fanynky’. Co je ‚fanda lomeno’?”
Sam Winchester: „Jako Sam-lomeno-Dean. Spolu.”
Dean Winchester: „Jako my dva spolu?”
Sam Winchester: „Jo.”
Dean Winchester: „Vědí, že jsme bratři, že jo?”
Sam Winchester: „Zdá se, že jim je to jedno.”
Dean Winchester: „No tak. To je zvrácený.”

Sam Winchester: „Kde, Bobby?”
Dean Winchester: „V Dominikánské republice. Řekl, že všechno, co zničíme, taky zaplatíme.”
Sam Winchester: „Má tam práci?”
Dean Winchester: „Bože, doufám, protože jinak si užívá v houpací síti a v kšiltovce.”
Sam Winchester: „Teď se mi ten obrázek vryl do mozku.”

Laura: „Stal jste se středem mého života.”
Paul: „Lauro. Jsem terapeut. Postupy a omezení jsou pevně a eticky definovány. Já nejsem volbou.”