Památné výroky

(JD před komisí, která má projednávat úmrtí jednoho z jeho pacientů.)
JD: (pro sebe) „Jsem OK. Jsem OK. Jsem OK. Jsem K. Jsem K? Co to má sakra znamenat?”

Oliver: (v poušti, na Clarka) „Na budoucí Vánoce ti dám smysl pro humor.”

(Daniel významně kývá hlavou na Milese.)
Miles: „Máš něco s krkem?”

Nina Banksová: „Co je s tebou? Celý večer to vypadalo, že nemáš radost, že je Annie těhotná.”
George Banks: „Vypadalo?!”
Nina Banksová: „Aha, tak v tom to je.”

Princ Radovan: „Zůstane tu dívka, co polévku mi solila.”

Cameron: „Bezva svatba, pane Banksi! A nebojte se! Nic jsem nesnědl!”

Amanda Lemmonová: „Dospělí nad vším moc přemýšlej!”

Daphne: „Omlouvám se za včerejšek. Chtěla jsem to jen trochu oživit.”
Glynnis: „Jak jsi přišla na takovou odrhovačku?”
Henry: „James Brown z roku sedmdesát šest. Byl to hit.”
(Henry se zarazí.)
Henry: „Já ani nevím, odkud to vím.”

Homer: „Hlava pálí, nohy mrznou, uprostřed... to je příjemný.”
(Kolem něj hoří a na něm leží kus ledu.)

House: (ke Cuddyové) „Jestli chcete vidět návrhy mých vězeňských tetování, tak ještě nejsou.”

Eric: „Nevěděl jsem, že by zloděj aut chodil do domů. Asi je zoufalý.”

Stanford Wedeck: „Co máte?”
Mark Benford: „Khalid, Omar a neidentifikovaná běloška. Právě vám na email posílám fotky.”
Stanford Wedeck: „Kdo to je?”
Mark Benford: „To je ta ‚neidentifikovaná’ část, zlatíčko.”

(Na místě činu.)
Warrick Brown: „Nemám to dodělat sám?”
Catherine Willowsová: (otočí se) „A jinak jsi normální?”

Jack: „Jak ji odsud dostaneme?”
Richard: „Stejně jako jsme ji dostali sem.”
Jack: „Myslíš skrz jezírko?”
Richard: „Je to vodíková bomba o délce tři a půl metru a váze osmnáct tun. Ne, skrz jezírko nemyslím.”

(O svátku prasečnic rozdává Smrť v obchodě dárky zadarmo. Majiteli obchodu se to samozřejmě vůbec nelíbí.)
Smrť: „Tak co by jsi chtěla, holčičko?”
Holka: „Hrad a vojáky, a meč, abych s nimi mohla bojovat.”
Smrť: „Tady máš.” (vytáhne vše z pytle, včetně ocelového meče)
Albert: „Ale vždyť je to ostré, může si ublížit!”
Smrť: „Alespoň se poučí.”
Albert: „To nejde!”
Smrť: „No dobrá.” (promění ho v dřevěný)
Matka: „To si nemůžem dovolit, nejsem bohatá.”
Smrť: „Já jí to chtěl dát.”
Majitel obchodu: „To nejde! Svátky prasečnic nejsou od toho, aby se rozdávaly dárky! Tedy... samo sebou, že ano, ale nejprve se za ně musí zaplatit.”