Památné výroky

House: „Ona se k tobě nehodí.”
Wilson: „Jsi pitomec, který nechce být sám.”

Angel: „Vím, že jste pracovali tvrdě a byli jste tu zavření. A tak, abych ukázal, jak si toho cením, myslel jsem, noc je, no víte, mladá... tak bychom mohli, no, měli... jít ven. Víte... za zábavou.”
Cordelie: „Nebo bysme mohli jít domů!”
Doyle: „A ty si tu seď po tmě sám.”
Angel: „Bože, ano! Děkuju.”

A: „Ty čteš katolický týdeník?”
B: „To jsou jediné noviny, z kterých nemám depresi.”

(Cox má provést Jordaniny kamarádky po nemocnici.)
Cox: „OK, tady je prohlídka. Tady pacienti vchází. Nahoře umřou. Dole ve sklepě jejich mrtvá těla zabetonujeme do zdí.”

George: „Měl jsem jít na gerontologii. Nikomu nevadí, když zabiješ starýho.”

Jerry: (při masáži) „Kdybyste byla slepá, co by podle vás na tom byla největší nevýhoda?”
Masérka: „To nevím.”
Jerry: „Podle mě by byla nejhorší ta nejistota, jestli nemám v jídle mouchu.”

Podezřelý: „Jsem vlivný muž. Stačí jeden telefonát a budete řídit dopravu.”
Kendall Cho: „Zajímavé. Já na jeden telefonát zvládnu pizzu.”

Dáma: „Máš na tváři šmouhu. To je jahodová marmeláda?”
Údržbář: „Ne, jenom nehoda při holení.”
Dáma: (ustaraně) „Ale no tak, lásko!”
Údržbář: „Neboj, to jsem neholil sebe...”

(Michael si čte Dwightovu složku.)
Dwight Schrute: „Co se tam píše?”
Michael Scott: „Dwighte, odezvy na tebe jsou otřesné.”
Dwight Schrute: „To není možné.”
Michael Scott: „Řada tvých klientů považuje tvůj přístup za neomalený a nevkusný.”
Dwight Schrute: „Prodávám víc papíru než kdo jiný.” (Snaží se vzít Michaelovi složku.)
Michael Scott: „Ne, ne, ne, ne, ne.”
Dwight Schrute: „Počkat, je tohle vtip? Začíná se mi tak divně zvedat žaludek, což občas tvé vtipy doprovází.”
Michael Scott: „Vypadám, že vtipkuju?”
Dwight Schrute: „Ne, ale to k tomu někdy patří.”
Michael Scott: „Kdybych vtipkoval, tak by ses smál. Vypadáš, jako když se směješ?”
Dwight Schrute: „To nedokážu říct. Nevidím sám sebe.”
Michael Scott: „Nevypadáš.”

Sawyer: „Co je to za lidi? Jsou to vaši? To oni po nás stříleli?”
Juliet: „Mám vylézt a zeptat se jich?”

Podezřelý: „Nevypadáte jako můj právník.”
Patrick Jane: „Budu to brát jako kompliment.”

(Codex telefonuje se svou terapeutkou a zároveň hraje.)
Codex: „Počkej, to mě jako propouštíš? Vždyť jsi moje terapeutka, je to vůbec legální?” (chvíle ticha) „Jak to může být legální?”
Terapeutka: „Promiň, Cyd, ale nezdáš se mi, že bys chtěla na své závislosti nějak pracovat.”
Codex: „Stanovila jsem si některá omezení, o kterých jsme mluvily.”
(Codex se podívá na papírek přilepený na monitoru - Online limit... 1, 2, 3, 4... 5 hodin!)
Terapeutka: „Nemůžeš růst, pokud jsi ponořena do fiktivního sociálního prostředí.”
Codex: „Není fiktivní, už jsem vám říkala, že je to...”
(Začnou se ozývat další hráči ze hry.)
Tink: „Sakra, nemůžu je ze sebe dostat.”
Vork: „Umírám, potřebuji vyléčit. Uzdravte mě!”
Codex: „Už to bude... Hraju se skutečnými lidmi.”
Terapeutka: „Setkala jste se s nimi? Tváří v tvář?”
Codex: „Slyším je, a když to stačí slepým, tak proč ne mně?”
Terapeutka: „Cyd, v tomto období svého života potřebuješ opravdový systém podpory a ne...”
Codex: „Doktorko Hammondová, vy mě zabíjíte, a to doslova. Můžu vám zavolat později?” (ticho) „Haló?”

Ryan: „Budu vám pomáhat s každým případem. Tenhle tým neopustím.”
Horatio: „A my zase neopustíme vás, pane Wolfe.”

(Tuck praští Robina a omráčí ho.)
Bratr Tuck: „Odpočívej v pokoji, můj synu.”

(Poté, co najdou mrtvého muže s diamantovou podprsenkou na hrudi.)
Danny: „To se tak někdo má, nosí parádní podprdu.”