Průměrňákovi

Frankie: „Proč mi nikdy neříkáš, že mě miluješ?”
Mike: „Neřekl jsem ti to na svatbě? Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět.”

(Axl leze do domu Suiným oknem a při tom zakopne a spadne.)
Sue: „Ááá, mám tady pistoli. Ne, pistoli ne. Mám tady klacek.”
Axl: „Bože, ty jsi blbka, i když ti jde o kejhák.”

(Frankie porovnává svoji novou fotku na řidičském průkazu s tou starou.)
Frankie: „Co se mi to stalo?”
Mike: „Tehdy jsi byla mladá, zářila jsi energií a čekala jsi na zázraky života. A teď už znáš realitu.”

(Frankie je v noci zavřená v supermarketu a když pro ni přijede rodina, mluví s nimi přes skleněnou výlohu.)
Frankie: „Měla jsem dost času na přemýšlení, zatímco jsem tu trčela. A pár věcí je mi jasných. Víte, nejspíš budou nějaký rodiny kdesi na světě, kde nemusí máma řvát. Ale je mi líto...” (Začíná křičet.) „My k nim nepatříme! Víte vůbec, proč vás peskuju a štvu vás, lezu na nervy a řvu jako nějakej magor?! Protože vy byste jinak nic neudělali. Takže se k tomu, miláčci, zase vrátíme a je mi jedno, jestli si budete myslet...” (Ostatní stojí před výlohou supermarketu a pozorují Frankie, ale neslyší ji.)
Brick: „Co máma říká?”
Mike: „Já nevím. Jen sklopte hlavy, že se stydíte. Kývejte, jako že rozumíte.”

(Frankie a Mike probírají s dětmi svou špatnou finanční situaci a řeší, jak si utáhnout opasky.)
Axl: „Já bych se zbavil Bricka jako nejslabšího článku. Vysadíme ho v lese a odjedem.”
Frankie: „Skvělej návrh, ale co kdybych přestala kupovat hotovky a začala vařit?”
Brick: „Zkusím přežít v tom lese.”

(Sue a Axl mají společně pracovat na školním projektu.)
Axl: „Můžeš se uklidnit? Máme na to dva týdny. Přijď za mnou za 13 a půl dne.”
Sue: „Ale, Axle, nemůžeme začít den před prezentací!”
Axl: „Jasně, že můžem, to od nás očekávají.”
Sue: „Co?”
Axl: „Je to tak, Sue. Vědí, že projekt trvá vypracovat jen den, ale nechtějí nám dávat zadání každý den, aby to nemuseli každý den známkovat. Nechtějí to oni, ani my. Je to nepsané pravidlo. Kdo jsi, že chceš měnit americký vzdělávací systém? Nejsme jedničky ve světě pro nic za ni. Trhni si, Číno! Proto nám všechno vyrábí.”

Mariňák: „Když jde o teroristy, je to občas zrádný.”
Frankiin otec: „My se nemusíme bát teroristů, ale vlastně spíš cukru, ten zabije mnohem více lidí než nějaká al-Káida.”
Frankiina matka: „Nemusíš všechny těma svýma kecama unavovat. V bance se před ním schovávají.”
Frankiin otec: „Ty jenom závidíš, protože já schazuju kila. Ona má totiž milostný poměr s lepkem. Když už jsme u lepku, máte rádi fotbal? Mého syna totiž zítra čeká velký zápas.”

(Brick měl shrabat listí na zahradě.)
Brick: „Hotovo.”
Mike: „Skvělé. To, co by jinému trvalo hodinu, jsi zvládnul za jedenáct dní.”

(Mike radí Sue.)
Mike: „Na světě je spousta pavouků, a já tam nebudu, abych je za tebe zabil. Jeden jedovatý tě kousne ve spánku a jsi mrtvá.”
Mike: „Pozdě v noci budeš mít poruchu, budeš u krajnice, nikdo v dohledu. Musíš vyměnit pneumatiku, nebo jsi mrtvá.”
(Mike zaklepe na dveře.)
Sue: „Ahoj, tati.”
Mike: „Nezeptala ses, kdo to byl. Byl to zlý cizinec, a jsi mrtvá.”

Axl: „Ááá... došly chipsy! Dobrá práce, mami!”

(Frankie se modlí.)
Frankie: „Také se nám ztratil ovladač, ale to jenom kdybys neměl do čeho píchnout.”

Sue: (na Axla) „Buď zticha! Můžeš tu bydlet jenom kvůli tomu, že jsem moc hloupá a moc hodná... a taky protože se pořád ještě bojím říct tátovi ne.”

(Axl představuje rodičům svou dívku Kate.)
Axl: „To jsou lidi, kterejm jsem se narodil. Lidi, Kate.”

(Axl má říct Sue něco hezkého.)
Axl: „Máš hlavu ideálně velkou k tělu.”
Sue: „Vážně? Neříkáš to jen tak?”
Axl: „Ne, akorát ten zbytek těla ti to celý kazí.”