Říše vlků

(Anna Heymesová jede s Mathilde Uranovou v autě.)
Mathilde Uranová: „Kdo jsi?”
Anna Heymesová: „Jmenuju se Sema Gökalpová. Převážela jsem heroin, adresátem byl Zlatý půlměsíc. Měla jsem jim odevzdat dvacet kilo a vyzkoušet novou cestu.”
Mathilde Uranová: „Ty sis změnila tvář? Proč?”
Anna Heymesová: „Zradila jsem je.”

Jean-Louis Schiffer: „Jak je možný, že na tom případu nedělá kriminálka?”
Paul Nerteaux: „První vraždu odložili. Já jsem ji zase vytáhl.”
Jean-Louis Schiffer: „Tvůj první sériovej vrah? Dělá na tom celá parta?”
Paul Nerteaux: „Ne.”
Jean-Louis Schiffer: „Chceš urvat slávu pro sebe? Trvalo ti, než ses tu ukázal. Zítra pro mě přijeď.”
Paul Nerteaux: „Co prosím?”
Jean-Louis Schiffer: „Tys moji složku nedočetl. Nenechali mi ani řidičák.”

Ismail Kudseyi: „Považoval jsem tě za vlastní dceru.”
Anna Heymesová: „Prosím tě o odpuštění.”
Ismail Kudseyi: „Vybral jsem si tě mezi stovkami dětí. Dal jsem ti všechno.”
Anna Heymesová: „Nechal jsi mě sterilizovat.”
Ismail Kudseyi: „Měla jsi být válečnice, bojovnice.”
Anna Heymesová: „Žádné dítě nemá zažít to co já.”

(Anna Heymesová jede s manželem Laurentem z vyšetření v autě.)
Anna Heymesová: „Biopsie? Ne, to nedovolím.”
Laurent: „Ale Anno...”
Anna Heymesová: „Nikdo mi nevezme ani kousíček mozku.”
(Anna se dívá z okna ven a vidí kolem velké množství vojáků.)
Anna Heymesová: „Proč to tak hlídají?”
Laurent: „Využití radioaktivního materiálu hlídá armáda.”
Anna Heymesová: „Co je to za materiál?”
Laurent: „Kyslík 15. Ten ti vstříkli před vyšetřením do krve.”
Anna Heymesová: „Jaká čest.”

(Anna Heymesová skončila terapii, při které jí bylo navráceno původní vědomí.)
Mathilde Uranová: „Anno? Jak se cítíš?”
Anna Heymesová: „Radši bych byla Anna Heymesová.”

Mathilde Uranová: „Jak dlouho jste vdaná?”
Anna Heymesová: „Osm let.”
Mathilde Uranová: „Máte děti?”
Anna Heymesová: „Právě že ne. Laurent tvrdí, že je nechci.”

(Jean-Louis Schiffer přichází do budovy, kde se nachází pitevna. Paul Nerteaux stojí ve dveřích.)
Jean-Louis Schiffer: „Prošacuj mě, mladej.”
(Schiffer ukáže Nerteauxovi pozlacený náhrdelník.)
Jean-Louis Schiffer: „Žádnej jinej kov nemám.”
Paul Nerteaux: „Je tu jen jeden policajt ve službě. A to jsem já. A nejsem váš mladej.”

Paul Nerteaux: „Viděl jsem Schifferovu složku. Víš, jak se mu říká?”
Policista: „Jo, Šíbr.”
Paul Nerteaux: „Je to grázl.”
Policista: „Schiffer je možná lump, ale dvacet let to byl pán malýho Turecka. Poldové mu říkají Šíbr, ale Turci mu říkají Železo.”

(Azer řeže dýkou Annu Heymesovou po tváři, aby vypadala přesně jako obličej obří sochy na kopci.)
Azer: „Ostatní sochy byly jen nanečisto. Ty budeš moje nejkrásnější socha. Nesmrtelná.”

(V autě před pitevnou.)
Jean-Louis Schiffer: „Co myslíš?”
Paul Nerteaux: „Ten vrah má auto. Tak se zbavuje těl.”
Jean-Louis Schiffer: „A co ty obličeje?”
Paul Nerteaux: „Je několik možností. Buď chce zahladit stopy...”
Jean-Louis Schiffer: „Nebo?”
Paul Nerteaux: „Znetvořuje tváře obětí, protože je zná. Nechce je vidět, tak odstranil lidské rysy.”
Jean-Louis Schiffer: „To jsou samý voloviny. Napadá tě další možnost?”
Paul Nerteaux: „Je to umělec. Ty řezné rány připomínají praskliny na sochách. Jako by vytvářel stejnou tvář.”
Jean-Louis Schiffer: „Úžasnej blábol.”

(Doktor Ackerman vysvětluje Anně Heymesové, jaké pokusy na ní prováděl.)
Doktor Ackerman: „Po útocích z 11. září vznikl program infiltrace mezi teroristy. Vezmou jednoho člověka, upraví mu paměť a je z něj štěnice.”
Anna Heymesová: „Já jsem teroristka?”
Doktor Ackerman: „Ne. Byla jsi naše pokusná osoba. Chtěli jsme vědět, jak daleko můžeme zajít.”
Anna Heymesová: „Takže... Všechno bylo falešné?”
Doktor Ackerman: „Všechno. Od manžela po domovnici. Žila jsi v laboratoři. I večeře s kolegy byla test.”

Jean-Louis Schiffer: (o Nerteauxovi) „Jseš zabejčenější, než jsem byl já. Taky špatně skončíš.”

(Anna Heymesová je na vyšetření mozku.)
Doktor Ackerman: „V posledním testu ti budu ukazovat tváře a ty nahlas co nejrychleji řekneš, kdo to je.”
(Na skleněné tabuli se zobrazují obličeje známých světových postav. Anna nahlas říká jejich jména.)
Anna Heymesová: „Mao Ce-tung. J. F. Kennedy. Che Guevara. Napoleon. Mona Lisa.”
(Najednou se na tabuli objeví fotka neznámého muže. Anna není schopna odpovědět, kdo je na fotografii. Po chvilce se objeví další obrázek se známou postavou z historie.)
Anna Heymesová: „Lincoln. Počkej... Kdo byl ten předtím? Zastav to! Kdo to byl?”
Doktor Ackerman: „To byl Laurent. Tvůj manžel.”