S tebou mě baví svět

Michal Adámek: „Já jsem to Albertovi říkal: ‚Neotvírej tu skříň, tam jsou věci Kateřiny.’ Ale on ne, on mně tu sukni vyloženě nutil.”
Albert Horák: „No, promiň, to jsou vtipy? To bys mohl rovnou tvrdit, že jsem ti dovolil hulit v naší posteli.”
Michal Adámek: „Co dovolil? On mi ráno chodil zapalovat cigaretu! Je to dobrej kamarád.”
Pepa Bednář: „A nebo ten večer, co vyhlásil Punskou válku.”
Michal Adámek: „Musíš mu to odpustit, Albert byl totiž jako dělo. Ukázal takhle na zeď a povídá: ‚Děti, ty talíře po babičce, to jsou terče nepřátel.’”
Albert Horák: „Co to žvaníš?”
Pepa Bednář: „A nebo ta síť.”
Michal Adámek: „Myslíš tu zahradní? Jak pod ním rupla? Nebo ten kočár?”
Albert Horák: (šeptem) „Né, kočár né.”
Kateřina Horáková: „Moment, co bylo s kočárem?”
Pepa, Michal: „Niiic.”
Michal Adámek: „Ale nic, viď? Albert v něm houpal Matýska a on mu ujel.”
Albert Horák: „Tak s vámi, přátelé, já jsem skončil.”

(Jedou ve vlaku, Adam, Michal a Pepa hrají karty, děti spí vedle v kupé. Přijde Kačenka.)
Kačenka Horáková: „Tati...”
Albert Horák: „Kačenko, až ráno a žádný odmlouvání.” (Kačenka odchází.) „Zvládnout děti, to chce talent.”
Pepa Bednář: „Bohužel ženám talent tohoto druhu naprosto chybí.”
Michal Adámek: „Řekněme si to otevřeně, přátelé, naše ženy to vlastně s dětmi vůbec neumí.”
(Přijde Dášenka.)
Dášenka Adámková: „Tati, prosím tě...”
Michal Adámek: „Dášenko, ani slovo a spát. Huš, huš!” (Dášenka odchází.) „To jsou ještě pozůstatky nedůsledné výchovy jejich matky.”
Albert Horák: „Ničeho se nebojte, přátelé, my nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu opisovat, já vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.”
(Přijde Pepíno.)
Pepíno Bednář: „Tati, prosím tě!”
Pepa Bednář: „Pepíno, už toho máme dost!”
Pepíno Bednář: „My taky, Matýsek se posral!”
Pepa Bednář: „Durch?”

(Bertík se hlásí u nástupu.)
Bertík Horák: „Mně praskla guma u spoďárů!”

Albert Horák: „Samozřejmě, jsem rád, že víš, koho sis vzala.”
Kateřina Horák: „A koho jsem si vzala, s tím se taky rozejdu!”
Albert Horák: „No, ještě aby ses rozešla s někým jiným, to bys mě opravdu naštvala!”

Albert Horák: „Ničeho se nebojte, přátelé. My nejenom, že máme talent, my si zvolíme i taktiku. Co to budu popisovat. Já vám slibuju, že tak skvělý týden jste nikdy v životě nezažili.”

(Na nádraží.)
Kateřina Horáková: „A dávej mi na Matýska pozor.”
Albert Horák: „Buď bez obav, budu se o něj starat, jako by to bylo moje vlastní.”

Pepíno: „Já jsem chtěl tatínkovi říct, že si s sebou beru do batůžku želvičku.”
Pepínovo maminka: „Psst, tatínek o tom ještě neví.”

(Míša jede závody na saních.)
Michal: „Pozor, blíží se favorit, vkládáme do něj velké naděje. Je ze světoznámého rodu závodníků, nechceme ovlivňovat diváky, ale jeho čas bude nejlepší! Pozor, tam né! Míšo, co je?”
Míša: „Přiskříp jsem si pimpulu!”
Michal: „Co říkáš?”
Míša: „Pimpásék!”

Albert: (vykoupe Matýska ve studené vodě) „Studená voda je nejúčinnější lék na spaní.”

Pepíno: „Tati, prdí taky hadi?”

(Albert právě vykoupal Matýska v jakémsi hrnci.)
Pepa: „To byl čaj. Šípkovej.”

Pepa: (při pohledu na Alberta, který má na zádech dětskou Matýskovu sedačku) „Ježišikriste, on jede taky Mates!”

Albert: (z postele, v šeru, k dceři, která si právě ostříhala vlasy) „Holčičko...”
Kačenka: „Už nejsem holčička.”

(Do kuchyně přichází promrzlý Michal.)
Michal: „Katuško, neměla bys tu něco na sebe po tatínkovi?”
Kačenka: „Po tatínkovi ne, ale po mamince.”
Michal: „To nevadí, hlavně, že to nebude po Matýskovi.”

Kačenka: „Tati, vezmi mě s sebou na Apaluchu.”