Vtipy a srandičky

Brockman: „Oni používají přízemní termíny jako Jó fakt? A pojď sem na chvíli!”
Homer: „Jó fakt, vy si myslíte, že jste lepší? Barte, pojď sem na chvíli!”
Bart: „Ty pojď sem na chvíli!”
Homer: „Jó fakt?!”

Lucifer: (podává muži svou košili) „Jak můžete vidět, ďábel opravdu nosí Pradu.”

(Kopečkovic.)
Milada: „Kam jdeš?”
Jarda: „Co kam jdu. Je čtvrtek, do hasičárny. Máme povinnou schůzi dobrovolných hasičů.”
Milada: „Tak až budete s chlapama zase hasit, tak si nezapomeň rozepnout kalhoty, jo?”

(Kopečkovic.)
Marcel: „Vloni jsi vařila dvakrát. Podruhý to bylo, když si ten Brňák u tebe v taxíku zapomněl tu zabijačku.”
Pavlína: „A jo, to je pravda. Akorát že jsi ji našla až po tejdnu, takže jsme měli všichni otravu zkaženým masem.”
Milada: „Ty seš citlivka, Pavlínko. Zelený maso nemusí být zkažený. Zelený maso je zdravý, vegetariánský.”

(Martin Riggs a Roger Murtaugh bleskově vytasí a namíří své zbraně na tesaře Mickeye McGeeho, který pracuje na rozestavěné Rogerově dílně a těsně předtím použil automatickou pistoli na nastřelování hřebíků do dřeva, jejíž zvuk připomíná výstřel.)
Mickey McGee: „Kriste Ježíši! Co s váma sakra je?”
Martin Riggs: „Promiň, jednali jsme trochu ukvapeně.”
Mickey McGee: „Jo ukvapeně? Tak se mi podívej do trenek!”

(Kopečkovic.)
Milada: „Tak kde ti mladí jsou? Květa si byl vybírat svatební oblečení a takhle prošvihnou večeři. Chrousti už budou studený.”
Jarda: „Počkej, my máme k večeři chrousty?”
Milada: „Ne, Jaroušku, to byl vtip. Máme smažený vepřový klouby.”

Agent FBI: „Jedem na tik tak pro bubu.”

Agent FBI: „Jste obklíčeni, odhoďte bubu.”

Homer: „Líza je mrtvá a nic nám ji nevrátí. Ledaže?”
Líza: „Tatí, já nejsem mrtvá!”
Homer: „Díky bohu, ty jsi živá. Ledaže...”

Homer: „Je skvělé, že Maggie konečně našla otce. Počkat, já jsem její otec!”

(Kopečkovic.)
Jarda: „Co že sis vzala?”
Milada: „Negližé, ne?” (Ukáže se v tom.)
Jarda: „Ty vole, tlustá záclonová víla.”

Seržant Hondo: „Ještě chcete do jednotky S. W. A. T.?”
Sanchezová: „Ne! Baví mě pořád dokola posílat žádosti.”

Vrátný: „Patočka! Děláte jenom ostudu. Jak se mají potom ti nebožtíci u nás cítit?”

(Kopečkovic.)
Milada: „Neříkej mi, že jsi nikdy nespal nahej. Vzpomeň si na ty časy.”
Jarda: „Tak jo, spal.”
Milada: „No vidíš.”
Jarda: „Asi třikrát.”
Milada: „Jo?”
Jarda: „Jo. Poprvý to bylo, když jsem spal nahej na záchytce, podruhý, když mě okradli v Bulharsku a potřetí...”
Milada: „No a potřetí? Vzpomínej, vzpomínej.”
Jarda: „Potřetí to bylo jako poprvý. Zase na záchytce.”

(Kopečkovic.)
Milada: „Tvoje květinka se ti vrátila domů, ty ji ani nepřivítáš a hned se ptáš, jestli nesu noviny.”
Jarda: „Dobře, no prosím, tak já se na ty noviny zeptám až potom. Nejdřív samozřejmě přivítám svoji květinku. Jistě. Vítej, kopřivo, máš ty noviny nebo ne?”