Vtipy a srandičky

Han: „Holky, udělal jsem velké rozhodnutí!”
Max: „Necháte si změnit pohlaví? Máte mou plnou podporu, ale bacha. Z ženy na muže to může být ošidné.”
Han: „No, ty to musíš vědět nejlíp.”

Caroline: „Paní Kleinová vždycky říkala, že jsem ‚bissel’ Žid.”
Max: „Že jsi židovský vysavač?”

(Vedoucí dal Caroline jmenovku a ta ho upozornila, že tam má v jejím jménu chybu.)
Max: „Nemůžeš říct Asiatovi, že udělal chybu. Půjde dozadu a probodne se mečem.”

(Max a Caroline jdou z baru, kde se Caroline prala s jednou holkou.)
Caroline: „Ještě se mi směješ? Protože to nebylo vtipný.”
Max: „Bylo to moc vtipný. Vtipný jako z Looney Tunes. Jako když střelí Bugs Bunnyho do tváře. Až na to, že v tvém podání se Bugs Bunny snaží diskutovat s pistolí.”

Max: (Mluví s Caroline.) „Co budeme dělat, když bude sněžit? Jsi tak bílá, že mám strach, abych tě neztratila.”

Han: „Pozéři mají rádi karaoke.”
Max: „Zaměňte ‚mají rádi’ za ‚Hitler’ a dostanete tři největší metly lidstva.”

Caroline: „Já jsem tak blbá.”
Max: „To se mi líbí. Pokračuj.”

Caroline: „Nepřipadá ti nehospodárné brát si domů něco opuštěného?”
Max: „Máš recht. Dneska se vystěhuješ.”

Max: (ke Caroline) „Tvoje oblečení má vlastní barák? Já myslela, že jsi bohatá, ale ty jsi zazobaná!”

Max: (ke Caroline) „Prostě si vezmi naše úspory a zajdi si k pořádnému zubaři. Takovému, kde nedostaneš infekci při pouhém pohledu na podlahu.”

(Max a Caroline mají udělat dortíky na první narozeniny nějakého bohatého kluka.)
Max: „Hele, máslovou polevu nedělám. Máslová poleva je svině. Když ji nenecháš v lednici, rozpadne se jak manželství dvou celebrit.”

Max: „Než půjdeme, musím udělat ještě jednu věc.” (Za chvíli je u Caroline ve vaně.) „Mám pocit, že já a tvoje vana máme známost.”

Han: „Tak moc bych chtěl být hustej.”
Max: „Začněte s tím, že už to nikdy nevyslovíte.”

(Max chce nějak poškodit stroj na dortíky.)
Caroline: „Nebudeme ničit cizí majetek.”
Max: „Něco podniknout musíme. Stroj nebo my. Už to mám. Otevřeme ty dvířka a dáme tam hovno.” (Caroline se zatváří zhnuseně.) „Ne moje. Copak jsem nějaký prase?”
Caroline: „Na mě nekoukej!”

Šerif z Rottinghamu: „Vyklučte nám toho dáka.”
(Robin a jeho přátelé se na sebe nechápavě podívají.)
Šerif z Rottinghamu: „Hm, vydejte nám toho kluka.”
Robin Hood: „S kým mám tu čest?”
Šerif z Rottinghamu: „Jsem šerif z Rottinghamu.”
Robin Hood: „A co ten kluk udělal?”
Šerif z Rottinghamu: „Pytlačil v královských lesích. Zajelenil králova střelce. Hm, zastřelil králova jelena.”
Robin Hood: „A to je zločin?”
Šerif z Rottinghamu: „Za to je u nás trest smrti. Kde žiješ, že to nevíš?”
Robin Hood: „Byl jsem s králem na křížové výpravě. Otec mi bohužel nekoupil Modrou knížku.”
Hepčík: „Ó!”
Šerif z Rottinghamu: „Jak si troufáš se mnou mluvit tímhle tónem? Kdo vlastně jsi?”
Robin Hood: „Jsem Robin z Loxley.”
Šerif z Rottinghamu: „Jo, slyšel jsem o tobě. Prý se umíš dobře ohánět mečem. Teď uvidíme.”
(Šerif ale vytáhle jen jílec meče. Robin vytáhne meč a usekne popruhy držící jeho sedlo. Tím bude šerif viset pod koněm.)
Šerif z Rottinghamu: „Měl jsem na tebe jenom zlost, Loxley, ale teď sis to u mě podělal úplně.”
Hepčík: „Podělal? Na tvým místě bych se bál, aby si to u tebe nepočůral kůň.”
Šerif z Rottinghamu: „To od tebe nebylo moc chytré, to si odpykám... Ty, ty budeš pykat. Pobijte je!”
(Robin mu dá meč ke krku.)
Šerif z Rottinghamu: „Počkej, já jsem si to rozmyslel.”
Robin Hood: „Moudré rozhodnutí. Než se zas spolu setkáme, přeju šťastnou cestu.”
(Šerif odlíždí stále zavěšen na břichu svého koně.)
Robin Hood: „A pozor na kameny.”