Vtipy a srandičky

(Simona spí u Peška, když se Pepan zavřel v bytě a psal texty, hudbu na plné pecky, tak Pešek si dal špunty do uší a nabídl i Simče.)
Pešek: „Tak chcete ty špunty??”
Simona: „Ty vaše?”
Pešek: „Nee, mám tady nové, úplně čisťounký.)
(Pak si Pešek lehl, Simona šla spát - špunty v uších a Pešek řval.)
Pešek: „Tak dobrou!”
Simona: „Co tooo???”
Pešek: „Dobrou.”
Simča: „Dobrou... a děkuju.”
Pešek: „Cooo?”

Maisner: (na patologa Slavíčka, který právě omdlel) „Slavíčku, vzpamatuj se. Vždyť tady máš srandu jako v márnici.”

(Nyklová s Růžou sledují Pepana a Otíka, jak jdou po ulici v pravěkém oblečení.)
Nyklová: „Asi jdou na nějakou demonstraci, ale k čemu mají ty palice?”
Růža: „No asi na policajty.”

(Janek se snaží domluvit Vildovi.)
Janek: „Ale ty si ji přece nemůžeš vzít.”
Vilda: „Proč ne?”
Janek: (lehce zoufale) „Protože si myslí, že si bere mě.”
Vilda: „Ale to už je taková kosmetická změna. Jméno.”

Chandler: „Jestli budu jednou jako moji rodiče, tak buď budu alkoholička, co balí dvacetiletý kluky... a nebo dopadnu jako máma.”

Kámen: (nad mrtvolou) „Už to mám! Ona zemřela stářím. Tak mladá.”

Kámen: (na blonďáka) „Ahoj Blonďáku.”
Blonďák: „Neříkej mi tak. Jmenuju se kámen, jasný? KÁMEN! B-L-O-N-D!”

Gi: „To je zajímavé. To, co říkáš, není vůbec zajímavé.”

Kámen: „Dřív jsme chodili po čtyřech, teď chodíme po dvou. Když to tak půjde dál, nebudeme mít brzo po čem chodit.”

???: „Hele, víš, jaký je v Palaci nejdražší jídlo?”
???: „Chobotnice nebo ústřice, tak za osmnáct set.”
???: „To přidej. 2 450, policajtskej mozeček.”
???: „A proč je tak drahej?”
???: „Ty vole, víš, kolik potřebuješ policajtů na jednu porci?”
???: „To je úplná blbost, 2 400 bych za jídlo nedal.”

Náměstek: „Maisnere, jsem tu snad pro srandu?!”
Maisner: „Ano, náměstku. Ano.”

Patolog Slavíček: „Tak kolik vás omdlí dneska? Minule se tu složili tři. Jednoho jsme rovnou pitvali.”

Major Maisner: „Patolog Slavíček vymyslel takovej přístroj, může mluvit s mrtvým ještě dvacet minut po smrti, někdy i pětadvacet. Jenže on mu neodpovídá, dobrý, co.”

Trevor Belmond: (objeví se před ním démon) „Ty jsi ale démonickej parchant, že? Jsem ozbrojený, mám...” (podívá se, co vlastně drží) „Klacek! Hm? Takže pochopím, když teď utečeš pryč.”

(Příšera ho chytí pod krkem.)
Trevor: „Je ještě čas se omluvit?”