Vtipy a srandičky

Homer: „Ááá! Plameny, pálivá bolest, černá kočka! To musím být v nebi!”

(Při divadelním představení.)
Laura: „Romeo, ty smažko!”

Lisi: „Tvoje studentka pláče.”
Zeki: „Chantal.”
Chantal: „No?”
Zeki: „Plač potichu!”

(Simona spí u Peška, když se Pepan zavřel v bytě a psal texty, hudbu na plné pecky, tak Pešek si dal špunty do uší a nabídl i Simče.)
Pešek: „Tak chcete ty špunty??”
Simona: „Ty vaše?”
Pešek: „Nee, mám tady nové, úplně čisťounký.)
(Pak si Pešek lehl, Simona šla spát - špunty v uších a Pešek řval.)
Pešek: „Tak dobrou!”
Simona: „Co tooo???”
Pešek: „Dobrou.”
Simča: „Dobrou... a děkuju.”
Pešek: „Cooo?”

Maisner: (na patologa Slavíčka, který právě omdlel) „Slavíčku, vzpamatuj se. Vždyť tady máš srandu jako v márnici.”

(Nyklová s Růžou sledují Pepana a Otíka, jak jdou po ulici v pravěkém oblečení.)
Nyklová: „Asi jdou na nějakou demonstraci, ale k čemu mají ty palice?”
Růža: „No asi na policajty.”

(Janek se snaží domluvit Vildovi.)
Janek: „Ale ty si ji přece nemůžeš vzít.”
Vilda: „Proč ne?”
Janek: (lehce zoufale) „Protože si myslí, že si bere mě.”
Vilda: „Ale to už je taková kosmetická změna. Jméno.”

Chandler: „Jestli budu jednou jako moji rodiče, tak buď budu alkoholička, co balí dvacetiletý kluky... a nebo dopadnu jako máma.”

Kámen: (nad mrtvolou) „Už to mám! Ona zemřela stářím. Tak mladá.”

Kámen: (na blonďáka) „Ahoj Blonďáku.”
Blonďák: „Neříkej mi tak. Jmenuju se kámen, jasný? KÁMEN! B-L-O-N-D!”

Gi: „To je zajímavé. To, co říkáš, není vůbec zajímavé.”

Kámen: „Dřív jsme chodili po čtyřech, teď chodíme po dvou. Když to tak půjde dál, nebudeme mít brzo po čem chodit.”

???: „Hele, víš, jaký je v Palaci nejdražší jídlo?”
???: „Chobotnice nebo ústřice, tak za osmnáct set.”
???: „To přidej. 2 450, policajtskej mozeček.”
???: „A proč je tak drahej?”
???: „Ty vole, víš, kolik potřebuješ policajtů na jednu porci?”
???: „To je úplná blbost, 2 400 bych za jídlo nedal.”

Náměstek: „Maisnere, jsem tu snad pro srandu?!”
Maisner: „Ano, náměstku. Ano.”

Patolog Slavíček: „Tak kolik vás omdlí dneska? Minule se tu složili tři. Jednoho jsme rovnou pitvali.”