Vtipy a srandičky

(Nebezpečná bakterie zmutovala, napadá živé organismy a šíří se vzduchem. Allison je ve své kanceláři se synem a uprchlou Beverly Barloweovou, když se spustí obranný protokol, kancelář se uzavře a celá sjede do bunkru pod GD.)
Jack: „Je to průšvih?”

Ben: „Nemůžu tomu uvěřit. Vypadá to tu pořád stejně.”
Bonnie: „Gatě máš na sobě, tak aspoň to se změnilo.”

(Max a Caroline nesou obří dort.)
Caroline: „Musím si odpočinout.”
Max: „Já taky. Dva týdny bez tebe a žádný telefony. Nic.”

Ben: „Dojedeš sem na bruslích, zvedneš plechovku a řekneš: ‚Okiru ochutnej.’”
Danny: „Shakiru ochutnej.”

Král Hyacint: „Musíme Arabelu najít, jinak snad zemřu.”
Vigo: „Najdeme ji, Veličenstvo. Mám zjištěno, že do země se nepropadla.”

(Hronovský doktor vyšetřuje vodníka.)
Hronovský doktor: „Já vám povím, to už jsem dlouho neslyšel, takový hvízdání a takovej kašel. Vy byste mohl, já nevím, co děláte ve dne, ale mít dvojí povolání. Večer hlídat mlejn místo támhle sousedovic dobrmana. To není kašel, to je štěkot.”

(Kopečkovic.)
Milada: „Když tě někdo pozve na návštěvu, tak mu přivezeš dárek. Ale to si u vás doma nezažil, že jo. Vy jste si vždycky spíš něco z návštěvy tajně odnesli.”
Jarda: „To je ale pravda, viď. Že jsem k vám na tu návštěvu vůbec lez. Teď mi ten prezent visí na krku na furt.”
Milada: „Počkej, tys nám ukrad nějakej přívěsek?”
Jarda: „No, přívěsek, spíš přívěs, Miládko. Takovej velkej, ale velkej přívěs minimálně za kamion, ale on už má hodně nadrandíno a vevnitř je úplně vybydlenej.”

(Kopečkovic.)
Pavlína: „No my jak jsme byli loni pod stanem na Balatonu, tak Marcel usnul a tak strašně chrápal, že mi tím chrápáním rozvibroval matračku a to teda bylo fakt dobrý.”

Karel: „Prosím tě, neříkej, že ještě neznáš Jardu Vyčítala. Co vás na tý vysoký škole učej? Tamtoho neznáš, tohodle neznáš. Podívej se, to byl prostě kluk, který chtěl být hoch a najednou ho objevili v nějakým výzkumným ústavu a víš, co tam má napsanýho na dveřích? Referent pro výzkum netradičních hnojiv.”

Tucker: „Ťuk, ťuk.”
Bonnie: „Tak kde jsi byl?”
Tucker: „Říkala jste, že je to otázka života a smrti, ale já myslel, že než se vrátím, tak už budete stejně mrtvá, tak proč si nezajít na kafe?”
Brad: „Plánovačka dala výpověď. Naše plány se rozplynuly v dýmu. Doslova. Prý se zbláznila a vypálila svou kancelář do základů.”
Tucker: „Ježkovy voči, to je hrůza. Měl jsem kvádro v čistírně na nic?”
Bonnie: „Tuckere, prosím, zorganizuješ nám svatbu? Viděla jsem ten tvůj speciál o svatbách.”
Tucker: „Opravdu?”
Bonnie: „Ne, neviděla.”

Poslíček: „Objednali jste si ‚Bleskové kari’?”
Max: „Já nevím. Je to zaplacený?”
Poslíček: „Ano.”
Max: „Tak to potom jo.”

(Max a Caroline se nachladily.)
Earl: „Jste nemocné? Držte se ode mě dál. Nemůžu onemocnět. Když je vám 78, tak to trvá dva dny, než od rýmy přejdete k tomu, že vás požírá vaše vlastní kočka.”

Riley: „Co když půjdeme na rande a bude to divný? A už se spolu nebudeme moct bavit a já nebudu moct chodit do našeho baru. A pak už se nebudu moct vídat ani s Dannym, protože bude na tvé straně. A abych na to zapomněla, tak se budu muset odstěhovat do Denveru. Ale nemám ráda zimu, tak skončím v Miami. A najednou budu mít skříň plnou zimních kabátů, které neunosím. A co s těmi kabáty budu dělat?”
Ben: „Upřímně, přestal jsem poslouchat u Denveru.”

Max: „Přespávám dneska v Dekově baráku... Mrk mrk, mrky mrk.”
Caroline: „Baráku? Myslíš tu popelnici tvého přítele?”
Max: „Jo, takže budu potřebovat...”
Caroline: „Tetanovku?”

Sophie: „Miluju Kardashianky. Jsou jako Kennedyové, akorát s o dost větším zadkem.”