Vtipy a srandičky

(Ráno u snídaně.)
Tomáš: (Napije se čaje.) „Ten čaj je studenej!”
Iva: „Šla jsem do sebe, šetřím.”
Tomáš: „No, dobře.”
Iva: „Nebo ti ho mám přihřát?”
Tomáš: „Ne, ne. Je osvěžující.” (Iva položí na stůl talíř s toastovým chlebem.) „Ty jsou taky studený?”
Iva: „Měly by bejt teplý?”
Tomáš: „Tak toasty by mohly.”
Iva: „Tak si je strč do podpaží.”

Titan: „Tak bouchnem šimpaňský!”

Hraběnka Thunová: „Karin, tvá nejoblíbenější četba? No?”
Karin: „Dante. Goethe. Nickcarterovky.”
Nick Carter: „Hm... Známka vytříbeného vkusu.”

(Tomáš potřebuje půjčit peníze, proto jde za Karlem Gottem. U brány zazvoní na zvonek s mikrofonem.)
Karel: „Dobrý den, vítejte u mě. Pro malý okruh stiskněte jedničku, pro velký okruh dvojku.”
Tomáš: „Karle?”
Karel: „Máte-li zájem o můj výklad světových dějin, stiskněte trojku. Chcete-li zanechat vzkaz, počkejte na mé vysoké C.”
(V mikrofonu se ozve vysoké C.)
Tomáš: „Ahoj Karle, tady je Tomi Paci. Pamatuješ, jak jsme tehdy řádili v Sopotech? Prosím tě, já mám problém, já bych potřeboval půjčit peníze.”
Karel: „Vaši zprávu si vyslechnu v neděli, kdy odpočívám. Máte-li zájem o radu pro tento den, stiskněte hvězdičku.”
(Tomáš zmáčkne hvězdičku.)
Karel: „Od kamarádů si nikdy nepůjčuj.”

(Ozzák přiběhne z obchodu do bytu.)
Ozzák: „Byli jsme přepadeni, ale prachy nevzali.”
Tomáš: „Kolik jsme tam měli?”
Ozzák: „Nic, jako vždycky.”
Tomáš: „Tak co teda chtěli?”
Ozzák: „Nevím, dostal jsem pěstí a ještě jsem musel podepsat dodák.”

Tommy: „Tak jsem vzal tu televizi a držím ji asi takhle, no a přijde tam polda a řve na mě: Polož to, mladíku - a já na něj: Dobrá, dobrá, ale když to pustím, přišijou mi i poškozování cizího majetku.”

Inge: „Ještě nikdy jsem nepotkala Američana. Jste taky tak divocí?”
Luke: „Jo, máme takový přísloví. Když nemáš mozek, nebolí tě hlava.”
Inge: „My ve Švýcarsku taky něco říkáme. Když nemáš plavky, opálíš se všude.”

Han: „Mám pro vás obrovské vylepšení pro naše bistro.”
Max: „No, budete nám chybět, Hane.”

(Tomáš s Ozzákem přijdou do obchodu, kde si Marcelka věší prádlo na šňůře.)
Tomáš: „Dobré ráno, Marcelko. Už bude devět.”
Marcelka: „Mám jen jedny ruce.”
Ozzák: „Tenhle krám byl vždycky známej tím, že se tady otvíralo přesně.”
Tomáš: „Ano. Přesně hodinu po tom, co ses probudil.”

(Saša a Lexa chtějí, aby se Simona a Tomáš dali dohromady, tak upečou dvě bábovky. Jednu dají Tomášovi a řeknou, že je od Simony a druhou dají Simoně a řeknou, že je od Tomáše. Pak se Simona a Tomáš potkají v hospodě.)
Simona: „Super bábovka!”
Tomáš: „Promiň, zapomněl jsem ti poděkovat.”
Simona: (nechápavě) „Rádo se stalo.”
Tomáš: „Byla dobrá.”
Simona: „Byla, no.”
Tomáš: „Hele, a co tě to vlastně napadlo?”
Simona: „To bych se měla zeptat spíš já tebe, ne?”
Tomáš: „No, já lidem nedávám bábovky jen tak.”
Simona: „Ty za ni něco chceš? Tak to si ji zas vem!”
Tomáš: „Ale já jsem si ji vzal!”
Simona: „Vždyť je pořád tady.”
Tomáš: „Kde se tady vzala?”
Simona: „Děti ji přinesly, ne?”
Tomáš: „No přinesly.”
Simona: „Tak o co ti jde?”
Tomáš: „Ježíš o nic. Já jsem chtěl jenom poděkovat.”
Simona: „Vždyť už jsem ti poděkovala!”
Ozzák: „Vy jste něco pili? Jestli jo, tak chci to samý!”

Sophie: „Byla jsem zasnoubená s mužem, co žil v kanálu. Jo, srdci nelze poručit. Navíc tvrdil, že se zná se Želvami Ninja a ty tehdy děsně frčely.”
Max: „Tehdy? Jestli mě seznámí s Donatellem, vraťte se k němu.”

Caroline: „Max, nelíbí se mi, jak naznačuješ, že jsem schopná Kaštana utýrat.”
Max: „Nic nenaznačuju. Říkám to na rovinu.”

Pete: „Gusi, jsi doma?”
Gus: „Je devět ráno, kde jinde bych měl jako být?”
Pete: „Beru to jako, že můžu dovnitř.”

Ben: „První věc na seznamu je: ‚Buď připraven na všechno.’” (Odchází do kurzu pro rodiče a děti a za chvíli se vrací, protože s sebou nevzal Emmu.) „Druhá je: ‚Nezapomeň dítě.’”

Kelišová: „Ne že bych udávala, ale hlásit se to musí!”