Vtipy a srandičky

(Hardison zjistí, že sedí v autě na bombě, která je aktivována tlakem.)
Hardison: „Eliote, sežeň pytel cihel a dáš ho na sedačku ve stejnou chvíli, kdy sesednu.”
Eliot: „To funguje jenom ve filmech. Hele, ta bomba je v elektrickým systému auta.”
(Hardison si uvědomí, že by dokázal tu bombu deaktivovat, ale potřebuje k tomu Eliota a chirurgickou přesnost a skvělé načasování, jinak by mohli zemřít oba.)
Eliot: (Po Hardisonově vysvětlení jak to udělat.) „Řekni mi znova, ať dojdu pro ty cihly.”

Zoe: „Ani jsem si žádnou kulmu neobjednala! Žádnou jsem nečekala, a pak se najednou jedna objevila v poště. Bam!”
Rose: „A ty nemáš ráda kulmy?”
Zoe: „Mám je ráda. Vždycky jsem si představovala, že jednou, až budu mít v životě pořádek, si ji pořídím. Ale ne teď.”
Rose: „A to tu kulmu nemůžeš vrátit?”
Zoe: „No, mohla bych tu kulmu vrátit. Bylo by to úplně v pořádku a podporuju všechny, kdo se tak rozhodnou. Ale tak nějak si tuhle chci nechat. Je od dobrého výrobce, kterého miluju. A taková kulma by se pak mohla špatně shánět. Nechci toho litovat... navíc na ni mám místo v koupelně.”
Rose: „Aha. Takže si tu kulmu necháš?”
Zoe: „Ano. I když jsem pořád v šoku, víš z tý představy, že budu mít kudrnaté vlasy, dalších osmnáct let a po celý zbytek života. Nic víc.”

(Hra Párty, hádá Geňa, Michal je Černá díra.)
Geňa: (na Michala) „Mně se v tobě ztrácej věci? Jseš klan, nějakej cikánskej?”

(O Stigovi.)
Jeremy: „Někdo o něm říká, že na podzim mu zhnědnou ruce a pak opadají. A když vám napíše kondolenci, mohl by alespoň napsat vaše jméno správně. My o něm víme jen to, že si říká Stog.”
James: „Myslíš Stig.”
Jeremy: „To jsem řekl! Řekl jsem to!”

Briseradius: „Jste zařazeni do první legie, třetí kohorta, druhý manipul, první centurie. Tohle musíte uvést, když se budete hlásit. Zahlaste se mi!”
Asterix: „Asterix, těší mě.”
Obelix: „Obelix, jak se vede?”

Parkerová: „Vážně nám na to rodiče skočí?”
Nate: „Jasně. Čeho se rodiče bojí nejvíc?”
Parkerová: „Klaunů.”
Nate: „Ne.”
Parkerová: „Zlejch klaunů?”
Nate: „Ne, Parkerová.”
Parkerová: „Šílenejch klaunů, co jsou schovaní pod postelí a šeptají tvoje jméno?”
Nate: „Ne.”

Zdeněk Pohlreich: „Co je s tím řízkem? Ho chtěj přejet autem a nemůžou ho nastartovat.”

(Hardison a Eliot jdou do banky u lesa.)
Hardison: „Co je to tu cítit?”
Eliot: „Čerstvý vzduch.”
Hardison: „Nelíbí se mi to.”

Han: (v kostýmu leprikóna) „Co vy na to?”
Caroline: „Já nevím. Když jsi tady, kdo ti hlídá tvůj poklad?”

Caroline: „Nejsem chorobně závislá na svých vlasech.”
Max: „Vážně?” (Max přiloží pramen prodloužených vlasů, které Caroline před chvílí vyškubla, k svíci a ten chytne.)
Caroline: „Jsi bestie!”

(Hardison právě dohlásil počasí.)
Nate: „To je moje sako?”
Hardison: „Člověče, víš co? Můžeš být rád, že nenosím tvoje spoďáry. A příště, až mi zavoláte, ať je to radši něco jednoduššího, třeba zfalšovat přistání na Měsíci.”

(Hra Seznamka.)
Geňa: „Odkud vy jste? Vy jste z Evropy? Ze střední Evropy?”
Ondra: (jako Hujer) „Ano, z Evropy já jsem... Když budete chtít, tak budu i ze střední Evropy.”
Geňa: „A když nebudu chtít?”
Ondra: (jako Hujer) „Tak budu odjinud.”

Zdeněk Pohlreich: „Kouká na mě jak pětikilovej datel, já bych ho praštil tou lyží...”

(Jeremy právě dorazil a na střeše auta má mrtvou krávu.)
Jeremy: „Teď už ji musíme jen...”
Richard: „... oškubat.”
(Jeremy se rozesměje.)

(Pokouší se vytočit číslo uložené v palubním systému vozu Mercedes-Benz W220.)
Jeremy: „349.”
Počítačový hlas: „249.”
Jeremy: „Proč neposloucháš?”
Počítačový hlas: „Vytáčím.”
Jeremy: „Ne! Nevytáčej! Nevím, kdo to je, mohla by to být královna!”