Vtipy a srandičky

(Ve chvíli, kdy dorazí Jeremy se svým nákladem na střeše.)
Richard: „Přemýšlím, jak dlouho jsem byl na sluníčku... Protože vidím, a tohle se ti bude moc líbit, na střeše tvýho Camara krávu.”

Diego: „Omlouvám se za ten podraz.”
Sid: „Znáš mě, na nenávist jsem moc línej.”

(Na stanici přišla dívka od krve, se zbraní a se ztrátou paměti.)
Maura: „Nicméně Jessica...”
Jane: „Kdo je Jessica?”
Maura: „Ta žena z haly.”
Jane: „To ne, Korsaku. Maura jí dala jméno. Teď už ji nikdy nevrátíme.”

Dr. Ben Sobel: „Co se mu stalo?”
Jelly: „Spáchal sebevraždu, chudák.”
Dr. Ben Sobel: „Jak?”
Jelly: „Bodnul se čtyřikrát do zad a pak se vrhnul z mostu.”

Princ: „Večer bude pršet.”
Baronka: „A jak to víš, princi?”
Princ: „Poslouchám ptáky.”
Šašek: „Nám stačí kuří oka.”
Princezna: „Ty si s nimi rozumíš?”
Princ: „Jednou jsem doupňákovi odvedl samičku.”
Šašek: „To je pozoruhodný milostný úspěch.”

Julie: „Tak nevím, mám se vdát nebo jít na dýzu.”

Sophie: „Právě jsem se rozešla s chlápkem, co má rozštěpenou osobnost. Vzal to v pohodě, ne skvěle a vážně špatně.”

Maura: „Laborka mi potvrdila přítomnost vosku.”
Jane: „Cože?”
Maura: „A to není vše. Ty tmavé částice jsou spálené peří.”
Jane: „Budu hádat... Udusil se hořícím polštářem, zatímco popíjel vosk.”
Maura: „Ne.”

Vězenkyně: „Namíchala jsem mu jeho drink, jako obvykle... Některým chlapům holt arsenik nedělá dobře.”

(Němci vejdou na cimru.)
Guido Orefice: „Co říká?”
Bartolomeo: „Ptá se, jestli tu někdo mluví německy, chce vysvětlit táborový řád.”
(Guido se přihlásí.)
Bartolomeo: „Ty umíš německy?”
Guido Orefice: „Ne.”
(Němec začne mluvit německy a on si překlad vymýšlí kvůli svému synovi, kterému namluvil, že po celou dobu, co budou v koncentračním táboře, bude jedna velká hra na body s výhrou.)
Guido Orefice: „Začíná hra. Kdo je tu, je tu, kdo ne, má smůlu. Vyhrává, kdo získá tisíc bodů. Ten taky vyhraje opravdový tank. Šťastlivec. Každý den se provádí bodování, vyhlašuje se tamtím tlampačem. Kdo se umístí na posledním místě, dostane velkou ceduli s nápisem osel tady na záda. My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach, ztratí body. Všechny body ztratíte ve třech případech. Ztratí je ti za prvé, kteří se nahlas rozbrečí, za druhé, kterým se zachce vidět maminku, za třetí, kteří mají hlad a chtějí pořád svačit. Zapomeňte na to. Je velmi jednoduché ztratit body kvůli hladům. Zrovna dneska jsem ztratil čtyřicet bodů, protože jsem chtěl za každou cenu chleba mazaný marmeládou. S meruňkovou. On chtěl s jahodovou. A neříkejte si o lízátka, stejně vám je nedají, protože je sníme všechny my. Já jich měl včera dvacet. A blinkal jsem. Ale byly dobrý. To asi víte. Promiňte, pospíchám, hrajeme na schovávanou, musím jít, jinak mě nechají pikat.”

(Simona volá z telefonní budky.)
Simona: „Tak poslouchej, už mám za sebou češtinu, za jedna a biologii za dvě. Tak mě ještě nevylili.”
On: „Vždyť jsem ti to říkal.”
Simona: „A držíš?”
On: „Držím.”
Simona: „Tak teď se snaž, protože mě čeká chemie a já znám akorát vzorec vody a kuchyňský soli.”

Oddávající: „Bereš si tuhle ženu za svoji právoplatnou manželku, abyste spolu žili do konce svejch dnů?”
Henry: „Ano.”
Oddávající: „Vážně? I když za takovejch deset, patnáct let z ní bude cuchta a spát s ní bude pěkná otrava? Rozmysli si to.”

(Pusenský dává Fryntovi padáka.)
Vladimír Pusenský: „Jste pod pláštěm v civilu, to je nepřípustné!” (později) „Byl bych rád, kdybyste se sbalil do hodiny.”
Dalibor Frynta: „Šedesát minut celkem nebo plus pět minut na převlečení?”

Lennox: „Scarlett, chci ti něco říct a nejsem si jistá jak. Tak se mnou chvilku vydrž. Pokusím se najít správná slova, abych ti řekla, že po mně Haskell vyjel... To bylo snadné.”

Clarkson: „Až mi budou měřit biceps, nebude jim stačit metr.”
Hammond: „Jo, to určitě!”
May: „Až mi ten metr strčí do podpaždí, tak se jí rozpadne...”