Vtipy a srandičky

Cedule na hranicích Texasu: „Texas, domov tři sta jedenácti spokojených zákazníků elektrického křesla.”

Batman: „Dám ti hádanku.”
Hádankář: „Hádanku? Pro mě? Tak hovoř.”
Batman: „Vidím i nevidím. Pro mě je denním světlem temnota. Kdo jsem?”
Hádankář: „Ale vždyť jsi slepej jak netopejr.”
Batman: „Přesně tak.”

Čech: „No, po mně se jeden pluk jmenuje.”
Komenský: „Co, pluk Praotce Čecha?”
Čech: „Ne, Svatopluk Čech.”

Maxwell Smart: „Myslím, že bych vás měl varovat, že tuto budovu obklíčilo sto třicet velmi dobře vycvičených ostřelovačů Black-ops.”
Siegfried: „To vám nevěřím.”
Maxwell Smart: „Věřili byste více než dvaceti komandům Delta Force?”
Siegfried: „Ne.”
Maxwell Smart: „A co třeba Chuck Norris se vzduchovkou?”

Tony: „To napětí mě zabije.”
Divák: „Aspoň něco.”

Mike: „Tak na naše děti, ať maj moc bohatý rodiče.”

Prcek: (svěřuje se rodičům po návštěvě JZD) „Tam všichni nosej bílý pláště.”
Otec Pavelka: „Jo a krávy ležej na gauči.”

Lassard: „Musím vám říct, že jste ten nejlepší únosce.”
Únosce: „Děkuji, vy jste taky skvělej zajatec.”

(Lloyd a Harry jdou vedle silnice.)
Lloyd: „Kdy se na nás konečně usměje štěstí?”
(Za okamžik přijede autobus, z něj vystoupí žena.)
Žena: „Ahoj kluci, vyrážíme na národní bikiny turné a hledáme dva kluky, kteří by nás před soutěží natírali krémem.”
Harry: „To máte kliku. Asi tři míle je město a tam určitě na někoho kápnete.”
(Autobus odjíždí.)
Lloyd: „Uvědomuješ si, cos udělal?”
(Rozběhne se za autobusem a zastaví ho.)
Lloyd: „Omluvte mého kámoše. Je trochu natvrdlej. To město je na opačnou stranu!”
(Autobus odjede.)
Lloyd: „Páni, na ty dva šťastný chlápky, co s nima pojedou, čekají měsíce senzačního života.”

Starosta: „Pánové, slíbili jste mi už před čtrnácti dny, že gang bude v base. Místo toho z nás dělají, no... Jak se jim říká? Jsou velmi směšní. Králové je mají, no... Zavolejte šaška! Ano, vypadáme jako šašci.”

Brüno: „Moderuji Funky Time, nejdůležitější pořad o módě ve všech německy mluvících zemích. Kromě Německa...”

Thomas d’Apcher: „Prosťáček. Četl jste ho?”
Grégoire de Fronsac: „Markýzi, na hovory o filozofii je poněkud pozdě.”
Thomas d’Apcher: „Máte pravdu. A co divadlo?”

(Harris je v kanále. Najednou zhasne žárovka. Harris škrtne sirkou a uvidí ceduli.)
Kapitán Harris: „Co to tu máme? Sirka a přes ni červená čára.”
(Podívá se na svoji hořící sirku a zařve. Plyn vybouchne.)

Frank Drebin: „Jane. Co nám můžeš říct o člověku, kterého jsi viděla minulou noc?”
Jane Spencerová: „Kavkazský typ.”
Ed Hocken: „Kavkazský?”
Jane Spencerová: „Ano, víte, velký běloch. S knírkem. Metr devadesát.”
Frank Drebin: „To je pěkně velký knírek.”

John Ammer: „Michaele, Japonci jsou tak netrpěliví, že i ryby jedí syrové.”