Vtipy a srandičky

(LeClerc přinesl Renému do kavárny novou vysílačku schovanou v kufru. Ta je ovšem už v provozu a vysílá samé tajné šifry a zprávy. I v okamžiku, kdy u baru stojí poručík Gruber, který miluje Reného, a René dělá, že říká to, co říká vysílačka...)
Vysílačka: „Pierre má radost ze svého nového kola!”
Poručík Gruber: „To opravdu rád slyším... a kdo je Pierre?”
René: „To je jen jeden hoch z vesnice...”
Poručík Gruber: „To kolo jste mu dal vy?
René: „Ne...”
Poručík Gruber: „Tak proč jste mi říkal, že má radost?”
René: „To já jen tak, aby řeč nestála...”
Vysílačka: „Phillipe a Jean si jdou zaplavat!”
Poručík Gruber: „Ááá, to je dobrý nápad, jsou to Pierrovi kamarádi?”
René: „Já bych řekl, že ano, jsme hodně malé město...”
Vysílačka: „Eloise očekává návštěvu čápa!”
Poručík Gruber: „Aaa, no neříkejte... a kdo je za to odpovědný?”
René: „Vypadá to na Pierra, ten jediný má kolo...”
Vysílačka: „Budu na vás čekat v jednu po půlnoci za kůlnou!”
Poručík Gruber: (rozněžněle) „Nashledanou v jednu!”

Ziva Davidová: „Na med nalákáš mnohem víc včel.”
Anthony DiNozzo: „Much.”
Ziva Davidová: „Much? Co mají mouchy společného s medem?”
Anthony DiNozzo: „Mouchy nemají rádi ocet.”

John Sheppard: „O čem to mluvíš?”
Rodney McKay: „Říkám ti, schovává ho přede mnou.”
John Sheppard: „Ale neschovává.”
Rodney McKay: „Ale jo. Pokaždé, když se na něj přijdu podívat, tak mi řekne, že ho zrovna uložila.”
John Sheppard: „A ty se divíš? Upustil jsi ho.”
Rodney McKay: „Neupustil. On skočil.”
John Sheppard: „Skočil?”
Rodney McKay: „Vylezl mi po ramenou. Řekl jsem, že se omlouvám. Krom toho, co se tak asi mohlo stát? Spadl asi z půl metru. Věci jako tato se stávají neustále. Jako dítě jsem spadl mnohokrát.”
John Sheppard: „Tak to se hodně vysvětluje.”

Moderátor: „Každý se dnes chce vrhnout na dráhu jiného pracovního oboru.”
Podnikatel: „Vrhnu se na dráhu zmrzlináře!”
Zemědělec: „Vrhnu se na dráhu podnikatele!”
Podnikatel: „Vrhnu se na dráhu myče oken!”
Poslední pán: „Vrhnu se na dráhu!”
(V příštím záběru si lehne na koleje, kde ho potom přejede vlak.)

Václav: „Prosim vás, za deset minut jdeme na přistání.”
Macháčková: „A při přistání má bejt ta flaška jak?”
Václav: „To je úplně jedno, bez elektřiny se přistávat vůbec nedá.”

Cratbree: „Zrovnejte si holinky... je kosum noha noha konin...”
René: „Co to mele?”
Edith: „Máme si srovnat hodinky, je osm nula nula hodin.”

(Earl a Kenny se baví o tom, kde by Kenny mohl najít přítele.)
Earl Hickey: „A co ve velkoměstě? Tam nejsou speciální bary pro homouše? Promiň. Pro homosexuální Američany?”
Kenny James: „Jednou jsem to zkusil. Jel jsem hodinu a půl, jen abych seděl venku v autě a bál se jít dovnitř.”
(Kenny vzpomíná, vidíme ho sedět v autě před gay clubem, přichází policista.)
Policista: „Tady nesmíte stát.”
Kenny James: „Jsem heterák!”
Policista: „Tady nemůžete parkovat.”
Kenny James: „Dobře. Já jsem heterák!”

Pes Chance: „Víš, že ti něco dlouhého a chlupatého roste u zadku?”
Cizí pes: „Co?”
Pes Chance: „Tvůj ocas, ty troubo.”

Jim Brass: „Řidič byl střízlivý, což se ale nedá říct o té bandě středoškoláků, co vozil, poslechni si ty výpovědi... My jedem a najednou dědek, my do něj BUM a dědek Ááá!”

Irma: „Haha. No tak tolik nečtu. Chci prostě víc žít, než číst. Je na tom něco špatnýho?”
Denisa: „Vůbec ne. Pokud zrovna nestuduješ literaturu.”

Irma: „S kým se tady chceš seznamovat?”
Denisa: „Jo, to bude těžký úkol v tomhle panoptiku.”

James Hacker: „Ale Humphrey, proč ta náhlá návštěva?”
Sir Humphrey Appleby: „Pane premiére, já musím protestovat, a to naprosto zásadním způsobem. Musím velice důrazně nesouhlasit se zavedenými praktikami, jež uvalují tvrdá a neobhajitelná omezení týkající se vstupu i odchodu vysoce postavených pracovníků státní správy, a jež se vší pravděpodobností, pokud se v těchto praktikách bude pokračovat, přivodí přiškrcení veškerých komunikačních kanálů a mohou dokonce i kulminovat stavem rozvinuté organizační atrofie a nezvratné administrativní paralýzy, což může vyústit ve faktickou nemožnost promyšleně a koordinovaně konat vládní funkce ve službách Jejího Veličenstva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.”
James Hacker: „Čili nemáte klíč.”

Viola: „Zvládnete to?”
Macháčková: „Provedu.” (a omdlí)

Joseph Kayle: „Klidně mě prohlédněte.”
Calleigh: „I já budu čarovat.”
(Calleigh otevře Josephův kufřík a najde tam sedmdesát tisíc.)
Calleigh: „Abraka dabra.”

Zapp Brannigan: „Nezapomeňte, chlapci, chceme je živé! Ať máme koho zabít později...”