Vtipy a srandičky

Homer: „Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je v zemi zdejší nejplešatější.”

Will Stanton: „Jeskyňáři tvrdí, že tahle jeskyně je stará stovky let a skrývá tisíce tajemství... Anebo je tisíce let stará a skrývá stovky záhad? Tak to je, přátelé, jedna z těch záhad.”

(Dixie byla v době výbuchu v domě. Roger Murtaugh vyslýchá jednoho z malých kluků, který zahlédl pravděpodobného vraha.)
Roger Murtaugh: „Ten člověk, co jsi ho viděl... Viděl jsi ho dobře?”
Alfred: „Ano, viděl.”
Roger Murtaugh: „Výborně. Představ si, jak vypadal. Zavři oči. Mysli na to, jak vypadal. Vzpomínáš si?”
Alfred: „Ano.”
Roger Murtaugh: „Uměl bys ho nakreslit?”
Alfred: „Ano.”
(Roger Murtaugh se otočí na vedle stojícího strážníka.)
Roger Murtaugh: „Přineste mi nějakej papír a pastelky.”
Martin Riggs: „Tohle se mi opravdu líbí.”
Roger Murtaugh: „Jdi někam.”
Martin Riggs: „Vyhlásíme pátrání po Kačeru Donaldovi.”
Roger Murtaugh: „Nech toho.”
Martin Riggs: „Všem hlídkám: Vyhlašujeme pátrání po žlutém ptáku se srandovním hlasem.”

Sup: „Pěkně vítám, paňstvo. Mé jméno je Sup. Jsem pevně přesvědčen, že se ubytujete v mém hotelu. Jinej hotel tady není.”

Detektiv: „Ralphe, řekni mi něco o Líze.”
Ralph: „Líza Simpsonová se mnou chodí do školy.”
Detektiv: „To už jsi říkal. Něco dalšího.”
Ralph: „Jednou jsem se dloubal v nose, až mi tekla krev.”
Detektiv: „Ááá... něco o Líze.”
Ralph: „Líza Simpsonová se mnou chodí do školy...”

(Kurt přijde za Burtem, který právě vyměňuje kola u auta.)
Kurt: „Co děláš?”
Burt: „Co myslíš, peču bábovku.”

Trent: „Dario, máš někdy pocit, že svůj život promrháváš?”
Daria: „Jen když jsem vzhůru.”

(Auto sjede vlastní váhou kopec, setrvačností najede na protější a potom začne couvat.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Vždyť ty couváš, idiote!”
Jacquouille la Fripouille: „Ano, ale já... za to nemůžu! Splašil se! Splašil se!”

Homer: „Tebe vyloučili ze školy! To snad není pravda! A nemysli si, že budeš celej týden sedět na gauči, to je moje práce!”

Smrt: „Já jsem smrt!”
Homer: „Co? Nemáme zájem.”

Daria: „Nemám ráda děti. Ani když jsem byla dítě, neměla jsem je ráda.”

Vojta: „Mami, já už vím, čím budu.”
Alice: „To je dobře.”
Vojta: „Budu nájemnej vrah.”
Alice: „Nebudeš. Neumíš po sobě uklízet.”

Lisa: „Jaké to je, být mrožem, tati?”
Homer: „Báječný, takhle štíhlej jsem nebyl ani na škole.”

(Emma si klekne na podlahu.)
Will: „Co to děláš?”
Emma: „Modlím se. Pořád se modlím v hlavě, ale zdá se, že už to nestačí. A když potřebuji pomoc, vím, že bůh mě na kolenou lépe uslyší. Prý kvůli akustice podlahy či co.”

(Homer napsal báseň.)
Homer: „Bylo kdysi rapující rajče. Ano, řekl jsem rapující rajče. Rapovalo jen po celičký den. A teď se podržte. Byl jsem to já!”