Vyhledávání "harry potter" v hláškách

(V štábu Fénixova řádu.)
Harry Potter: „Kde to vlastně jsme?”
Ron Weasely: „V hlavním štábu.”
Hermiona Grangerová: „Fénixova řádu. To je tajná společnost. Založil ji Brumbál po prvním boji ty víš s kým.”
Harry Potter: „To jste mi o tom nemohli něco napsat? Celý léto jste se mi neozvali.”
Ron Weasley: „Chtěli jsme ti napsat. Vážně chtěli. Jenže...”
Harry Potter: „Jenže co?”
Hermiona Grangerová: „Brumbál nechtěl, abychom ti napsali.”
Harry Potter: „Cože, Brumbál? Proč by chtěl, aby jsem nic nevěděl, mohl jsem pomoct. Jsem to já, kdo viděl Voldemortův návrat. Já jsem s ním bojoval a já jsem viděl, jak zabil Cedrika!”

Ron Weasley: „Řekni to, jsem v loji.”
Harry Potter: „Jsi v loji.”

(Harry se omlouvá za Dudlyeho špatné chování.)
Harry Potter: „Omlouvám se. On neví, jaké to je, když tady den po dně ležíš a lidé na sklo mačkají ošlivé obličeje.”
(Had se pozvedne a Harry je udivený.)
Harry Potter: „Ty mě slyšíš?”
(Had se podívá na tabulku, která je vedle terária a Harry z ní čte.)
Harry Potter: „Držen v zajetí. Tak to jsme na tom stejně, já taky ztratil oba rodiče.”
(Harry se zadívá na hada, sklo najednou zmizí a had vylézá z terária.)
Had: „Díííky.”
(Harry se vyděsí.)
Harry Potter: „Rádo se stalo.”

Albus Brumbál: „Tady to je. Ano, tohle místo poznalo kouzla.”
(Brumbál vytáhne nůž a řízne se do ruky.)
Harry Potter: „Pane profesore!”
Albus Brumbál: „Za přechod musíme zaplatit. Vstupné má oslabit každého, kdo chce projít dál.”
Harry Potter: „Nemohl bych to udělat já?”
Albus Brumbál: „Ne, Harry. Tvoje krev je cennější než moje.”

Cedrik Diggory: „Kde to jsme?”
Harry Potter: „Už jsem tady byl.”
Cedrik Diggory: „Je to přenašedlo. Ten pohár je přenašedlo.”
Harry Potter: „Už jsem tady byl. Ve snu. Cedriku, musíme zpátky k poháru. Honem!”
Cedrik Diggory: „O čem to mluvíš?”

Harry Potter: „Neměl bys mi vysvětlit, proč se mě pokoušíš zabít?”
Dobby: „Ne zabít vás, pane. Rozhodně ne! Dobby ví, jaké to bylo, než Harry Potter triumfoval nad Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. S domácími skřítky zacházeli jako s chátrou, pane. Pravda, s Dobbym tak zacházejí pořád.”

(Dívá se na Harryho.)
Arthur Weasley: „A kdopak jsi ty?”
Harry Potter: „Ó, promiňte. Jsem Harry, pane. Harry Potter.”
Arthur Weasley: „Propána! Opravdu! Jistě! Ron nám o tobě vypravoval. Kdypak jsi přijel?”
Molly Weasleyová: „Dnes ráno. Tvoji synové v noci letěli tvým kouzelným autem do Surrey a zpátky.”
Arthur Weasley: „Je to pravda? Jak letělo?”
(Paní Weasleyová uhodí pana Weasleyho.)
Arthur Weasley: „Chci říct, to od vás nebylo správné, chlapci. Ani trochu.”

(Harrymu stačí na koštěti chytit klíč, aby otevřeli další dveře.)
Harry Potter: „Je to podezřelý.”
Ron Weasley: „Ale no tak, Harry, když ho na tom dokázal chytit Snape, tak ty taky. Jsi nejmladší chytač za sto let.”
(Harry nasedne na koště a všechny klíče se na něj rozletí, jako na kořist.)
Ron Weasley: „Tohle trochu komplikuje situaci.”

(Ron s Harrym přijdou pozdě do hodiny.)
Ron Weasley: „Uf, stihli jsme to. Víš, jak by se stará McGonagallová tvářila, kdybychom přišli pozdě?”
(Kočka na katedrále se promění v profesorku McGonagallovou.)
Ron Weasley: „To bylo fakt ohromný.”
Minerva McGonagallová: „Děkuji vám za uznání, pane Weasley. Nebylo by užitečnější, kdybych vás a pana Pottera přeměnila v kapesní hodinky. Snad byste jeden přišel včas.”
Harry Potter: „Zabloudili jsme.”
Minerva McGonagallová: „Takže chcete mapu? Nebo bez ní nenajdete svou lavici.”

Ufňukaná Uršula: „Onehdy jsem narazila na ucpaný odpad a přísahala bych, že jsem viděla přísady Mnoholičného lektvaru. Nechystáš zas nějakou lumpárnu, že ne, Harry?”
Harry Potter: „Mnoholičný lektvar? Ten už neberu.”

(Harry přichází do lesa.)
Lenka Láskorádová: „Vítám tě, Harry.”
Harry Potter: „Jsi bosá. Není ti zima?”
Lenka Láskorádová: „Trochu. Všechny moje boty naneštěstí záhadně zmizely. Nejspíš v tom mají prsty škrkny.”

(Dolores Umbridgeová skončila proslov.)
Albus Brumbál: „Děkuji, profesorko Umbridgeová, to bylo skutečně velice poučné.”
Ron Weasley: „Poučné? Taková snůška keců?”
Harry Potter: „Co to mělo být?”
Hermiona Grangerová: „To, že ministerstvo se plete do věcí Bradavic.”

Parvati Patilová: „Ta vypadá nádherně!”
Harry Potter: „Jo, vypadá.”

Harry Potter: „Máš hodinu, jen krátký čas.”
Hermiona Grangerová: „Zase jasná věc. I když, přiznávám, možná trochu problematická.”
Harry Potter: „Trochu problematická? Kdys naposledy pod vodou hodinu zadržovala dech, Hermiono?”

(Voldemort obrací nohou obličej Cedrika.)
Lord Voldemort: „Ts, ts, ts. Takový hezký chlapec.”
Harry Potter: „Nechte ho být!”
Lord Voldemort: „Harry. Málem jsem na tebe zapomněl. Stojíš na kostech mého otce. Představil bych tě, ale slyšel jsem, že jsi dnes skoro stejně slavný jako já. Chlapec, který přežil. Jaké lži daly vzniknout legendě, Harry. Mám skutečně prozradit, co se stalo té noci před třinácti lety? Mám říct, jak jsem skutečně ztratil svou moc? Mám to říct? Byla to láska. Když totiž drahá, sladká Lily Potterová obětovala život za jediného syna, dala mu největší ochranu. Nedokázal jsem se ho dotknout. Byla to stará magie. Něco, co jsem měl předvídat. Ale nevadí, nevadí. Teď je vše jinak. Už se tě mohu dotknout.”
(Dotkne se Harryho čela, ten řve bolestí.)
Lord Voldemort: „Úžasné, co dokáže pár kapek tvé krve, co?”