Vyprávěj

(Eva s Karlem přijedou na chalupu, cestou se hádali.)
Jana: „Tak řekne mi někdo, co se děje?”
Eva: „Ani se neptejte.”
Jana: „Evo!”
Eva: „Karlovy principy.”

(Karel jde pro Honzíka do školky a má si promluvit s ředitelkou školky Slepičkovou.)
Slepičková: „No tak co potřebujete?”
Karel: „No, já jdu pro syna a ona moje žena, teda vlastně, no takhle, my jsme dostali tady takový formulář...”
Slepičková: „Ten formulář jsem dala vaší ženě já. Prosím vyplnit a dostavit se s ním na vyšetření.”
Katel: „Počkejte, já si myslím, že nebude potřeba...”
Slepičková: „Pane Dvořáku, co vy si myslíte, to vůbec není důležité.”

(Vánoce, Dvořákovi mají kapra ve vaně.)
Honzík: „Tati, já už vím, jak mu budeme říkat. Jáchym.”
Karel: „Jáchym? To je hezký jméno. Jáchym.”
Honzík: „Tak plavej, Jáchyme. Užij si to. Zítra tě táta přijde klepnout a pak se uvidíme až na talíři.”
Karel: „Teda, po kom ten kluk je?”

Josef: „Radim zdrhnul za kopečky.”
Mirek: „Tvůj brácha Radim? Ten nemakačenko?”

Josef: „Mami, kde jsou ty houby?”
Babička: „Co do toho pleteš houby, prosím tě?”
Josef: „Tak kde teda jsou ty zatracený houby?”
Babička: „Nastrouhala jsem ti je do kafe jako Maryša.”

(Karel a Eva mají po svatbě, Karel položí Evu na postel.)
Eva: „Pozor.”
Karel: „Promiň. Ty taky promiň, kluku.” (mluví na Evino břicho)
Eva: „Nech toho. Nemůžeš vědět, jestli to bude on nebo ona.”
Karel: „To bude kluk, to vím úplně jistě. Viď, Honzo.”
Eva: „A neříkej mu Honzo.”
Karel: „Proč ne? Tobě se to jméno nelíbí?”
Eva: „Potom mu budou všichni říkat hloupý Honza.”

(Karel a Eva jedou na Slovensko na zásnuby. Karel stihne na poslední chvíli vlak a hledá ve vlaku Evu, která na něj čeká naštvaná.)
Karel: „Dobrý den, máte tady volno, slečno?”
Eva: „Možno.”
Karel: „Mohl bych vám s tím pomoct nahoru? Teda, taková hezká slečna a sama?”
Eva: „Mal so mnou ísť priateľ, ale nějak se nedostavil.”
Karel: „Teda, to je ale lump. To já bych vás nikdy neopustil.”

(Honzík je poprvé ve škole. Má něco zazpívat, ale mlčí.)
Eva: „Tak aspoň něco zarecituj.”
Honzík: „Nad naším územím letí bedna s uzeným.”

(Jana a Josef si koupili nové embéčko. Jedou rovnou na chalupu a Jana chce, aby Josef cestou natankoval, že mají v nádrži málo benzínu, aby na chalupu dojeli. Josef nechce, že jim benzín stačí. Auto najednou zastaví a Josef si myslí, že je rozbité. Nakonec zjistí, že mu benzín došel.)
Josef: „Si představ, došel benzín.”
Jana: „Neříkej. Máš kanystr?”
Josef: „Kanystr? Na co?”
Honza: (jako vypravěč) „Babička Jana měla dědečka moc ráda, ale někdy jí to stálo hodně sil.”

Václav Hora: „Promiň, Evi, můžu si půjčit trochu kakaa, nám došlo.”
Karel: „Jistě, pane generále, půjčte si třeba i moji ženu.”

(Jana si myslí, že ji Josef podvádí.)
Babička: „Tak Josef, nelži. Ty máš nějakou ženskou.”
Josef: „Mami, co blázníš? Ona blázní.”
Jana: „Dostala jsem anonym, Josefe. A moc by mě zajímalo, jestli je to pravda.”
Josef: „Vy jste se snad proti mě spikly obě. Přece nebudete věřit nějakýmu pitomýmu anonymu. Já toho mám sakra dost. Vy jste obě zešílely.”
Babička: „Nemá, byla to hřídel. To by se tvářil jinak.”

Karel: „Je to nějaký divný. Franc mi ukradl seminárku, chtěl mě vyhodit ze školy, zakázal nám kapelu a teď si hraje na příkladného klaďase?”
Tonda: „Ježíš, Karle, ty seš jak pominutej. Tak mu dej šanci. Lidi se prostě měněj.”
Karel: „Lidi se nemění.”

(Jája si našla přítele přes inzerát a později přijde na to, že je to podvodník. Vylije na něj kafe.)
Jája: „Já ti dám vílu, ty zmetku!”

(Josef si koupil nové embéčko. Diví se, že mu cestou na chalupu došel benzín.)
Josef: „Ale zvláštní, že těch pět litrů nestačilo.”
Honza: (jako vypravěč) „Ani nemohlo. Až později se dozvěděl, že shánčliví zaměstnanci v továrně svědomitě odlehčovali nová embéčka o dva litry benzínu.”

Karel: „Náš Honzík je úplně normální, zdravej, obyčejnej kluk, citlivej. Viď, diverzante?”