Hlášky z filmů a seriálů

Zdeněk Pohlreich: „V těch okolních špeluňkách bych nenechal najíst ani svýho psa.”

Lemon: „Potřebuji, abys přemluvila všechny své pacienty, aby volili.”
Zoey: „Jo, to můžu udělat.”
Lemon: „Super, to už máme skoro dva hlasy jistý.”

Ben: (Poprvé bere vystrašeně Emmu do náruče.) „Prosím, nepadej. Prosím, nepadej.”

(Gibbs verbuje posádku.)
Joshamee Gibbs: „Proč si myslíš, že bys moh bejt pro Černou perlu užitečnej?”
Stařec: „Víte, v životě jsem ještě neplul po moři, tak bych se chtěl podívat po světě, dokud jsem ještě mladej.”

Škopková: „Chlastat pivo, to umíš!”

(Všichni se dívají do jezera.)
Jeremy: „Podívej, hroší hlava.”
James: „Je to nejspíš celý hroch, zbytek těla je pod vodou.”

(Paula zastaví policajti, malej a velkej.)
Velkej polda: „Ale, ale. To jsou mi věci. To je Paul Crewe.”
Paul Crewe: „Co jsem proved? Jel jsem špatně?”
Velkej polda: „Ne. To auto máme hlášené jako kradené.”
Paul Crewe: „Ne, ne, ne. Vlastně je to auto mojí přítelkyně.”
Malej polda: „Průsery se stávaj.”
Paul Crewe: „To jo. Jen se podívejte, co se stalo s vašima ušima.” (na velkýho poldu) „Na něco se vás zeptám. Chytá na ně i satelit?”
Velkej polda: „Vlastně pár kanálů jo.”
(Oba se smějí, malej polda se na velkýho vztekle a ublíženě dívá.)
Velkej polda: „Je to Paul Crewe.”
Paul Crewe: „Mám i další otázku. Santa Claus. Jakej je?”
Malej polda: „Nechtěl jsem zatknout celebritu, jako jste vy, no ale co, stejně už asi nemáte moc sponzorů, co?”
Paul Crewe: „Tak poslouchej, pane Frodo. Nevyskrčkuj si na mě.”
(Velkej polda si s Paulem plácne.)
Velkej polda: „To bylo dobrý. Je fakt dobrej.”

Patrick: „Ale ale, Leno. Tak kdepak se schovává ten tvůj chlapeček?”
Leno: „Nevěděla jsem, že máš rád fotbal, Patricku.”
Patrick: „Vůbec ne. Jen zbožňuju jeho reklamy na spodní prádlo.”

Tucker: „Tohle vážně nezvládnu. Mám kalhoty nasáklé močí, která ani není moje.”

Jeremy: (Na mladou ženu na ulici.) „Co byste dostala za cenu Vanquishe? Ten dům támhle?”
Žena: „Mmm-hmm.”
Jeremy: „Pěkný dům se třemi ložnicemi a salónkem... takový dům za podobnou cenu jako Aston. Měla byste raději ten dům nebo to auto?”
Žena: „Auto.”
Jeremy: „Hodná holka.”

Ernest Paxton: „Pane Masone, jsem agent se zvláštním pověřením, Ernest Paxton.”
John Patrick Mason: „Čím pověřenej? Nechat mě v tom hnoji dalších třicet let.”
Ernest Paxton: „Nevím nic o vaší minulosti. Jsem tady, protože je to nutné v situaci, která teď je, a myslím, že byste mohl sobě i nám pomoct.”
John Patrick Mason: „Tak co to bude? Jsem v kriminále dýl než Nelson Mandela, takže mě chcete zvolit prezidentem?”
Ernest Paxton: „To zas ne.”
John Patrick Mason: „Škoda.”

Max: „Teď tu máme opravdový problém.”
Caroline: „Někoho jsi praštila? Zatraceně, Max!”

Ray Elwood: „Máme příkaz vyzvednout v Mannheimu dekorace na oslavu.”
Seržant Robert E. Lee: „Dekorace na oslavu?”
Ray Elwood: „Ano, seržante. Plukovník pořádá oslavu.”
Seržant Robert E. Lee: „To bude nebezpečný poslání.”

Vlad: „Mí muži a já bychom tě měli doprovodit.”
Leonardo: „Chceme se dostat dovnitř a ven, aniž by si nás všimli. Takže vraždění každého, koho potkáme, by mohlo přitáhnout nechtěnou pozornost.”
Vlad: „Rozumná připomínka.”

(Max, Deke a Caroline jsou v restauraci a Max chce, aby Caroline napsala Nicolasovi.)
Max: „Koukej mu napsat. Potřebujeme někoho, kdo to za nás zaplatí.”