Hlášky z filmů a seriálů

Saruman: „Víš, jak kdysi, na počátku, vznikli první skřeti? Byli elfy, kdysi. Byli zajati temnou mocí. Mučili je. A mrzačili. Zničená a strašná forma života. Nyní... zdokonalená, můj bojový skurut-hai.”

Dan: „Miluju tě... A potřebuju čůrat.”

Burák: „Hele, tady něco nehraje! Slepičkovi se koukaj, jak makáme, Tréblovic famílie se kouká, jak makáme, a teď se bude ještě koukat, jak makáme, tenhlecten žlutej otrokář, jo? Něco děláme špatně!”

Caroline: (o kouřících zákaznících) „Tyhle elektrický cigarety jsou pěkně pitomý. Opravdový by je zabily a kvůli těmhle je asi zabiju já.”

Julie: „Teda s váma je sranda jak v krematoriu.”

(Němci vejdou na cimru.)
Guido Orefice: „Co říká?”
Bartolomeo: „Ptá se, jestli tu někdo mluví německy, chce vysvětlit táborový řád.”
(Guido se přihlásí.)
Bartolomeo: „Ty umíš německy?”
Guido Orefice: „Ne.”
(Němec začne mluvit německy a on si překlad vymýšlí kvůli svému synovi, kterému namluvil, že po celou dobu, co budou v koncentračním táboře, bude jedna velká hra na body s výhrou.)
Guido Orefice: „Začíná hra. Kdo je tu, je tu, kdo ne, má smůlu. Vyhrává, kdo získá tisíc bodů. Ten taky vyhraje opravdový tank. Šťastlivec. Každý den se provádí bodování, vyhlašuje se tamtím tlampačem. Kdo se umístí na posledním místě, dostane velkou ceduli s nápisem osel tady na záda. My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach, ztratí body. Všechny body ztratíte ve třech případech. Ztratí je ti za prvé, kteří se nahlas rozbrečí, za druhé, kterým se zachce vidět maminku, za třetí, kteří mají hlad a chtějí pořád svačit. Zapomeňte na to. Je velmi jednoduché ztratit body kvůli hladům. Zrovna dneska jsem ztratil čtyřicet bodů, protože jsem chtěl za každou cenu chleba mazaný marmeládou. S meruňkovou. On chtěl s jahodovou. A neříkejte si o lízátka, stejně vám je nedají, protože je sníme všechny my. Já jich měl včera dvacet. A blinkal jsem. Ale byly dobrý. To asi víte. Promiňte, pospíchám, hrajeme na schovávanou, musím jít, jinak mě nechají pikat.”

(Simona volá z telefonní budky.)
Simona: „Tak poslouchej, už mám za sebou češtinu, za jedna a biologii za dvě. Tak mě ještě nevylili.”
On: „Vždyť jsem ti to říkal.”
Simona: „A držíš?”
On: „Držím.”
Simona: „Tak teď se snaž, protože mě čeká chemie a já znám akorát vzorec vody a kuchyňský soli.”

(Stephanii vypadnou v knihovně z regálu knihy a Marek jí jde pomoct.)
Marek: „Jste v pořádku?”
Stephanie: „Prepáčte, to som nechcela.”
Marek: „To je v pořádku, za to může Měsíc v Jupiteru.”

Matthew: „Crick neměl košili, bradavky mu na svalnaté hrudi vystouply jako knoflíky u rádia. Nevím, co mě to popadlo, možná to věčný a nechutný žvejkání. Ruce mi vystřelili, jako bych tasil kolty od pasu. Popadl jsem jeho bradavky a zakroutil. Ovšem on přes veškerou bolest zaútočil též. Popadl mý bradavky a zaútočil. Bylo to kdo s koho. Boj z očí do očí. Souboj na bradavky.”

Policista: „No takže to nejdřív trošku vystřízlivíme, že? Klíčky.”
Honza: „To nejde.”
Policista: „Jak nejde? Vy chcete odporovat nebo co?”
Honza: „To ne, ale já klíčky nemám, startuju to přes dráty.”
Policista: „To říkáte mně, policistovi?”
Honza: „Nechci vám lhát.”

David: „Ty, Paulo.”
Paula: „Co?”
David: „Musím ti něco říct. Jsem z toho na nervy. Dneska poprvé jsem vstal, vešel do obchodu a rozhodl jsem se říct, že jestli nepřestanete hrát DVDčko Michaela McDonalda, zabiju každýho v tomhle krámě a pak si vpálím kulku do čela.”
Paula: „A co bychom podle tebe měli hrát?”
David: „To je fuk, cokoliv. Radší bych se snad díval na Krásku a zvíře, radši bych osm hodin poslouchal dechovku, než toho Michaela McDonalda. Nic proti němu, ale jestli ještě jednou uslyším tuhle písničku, tak to tady všechno podpálím.”
Paula: „Ty seš ale chytrolín, tak mazej do práce.”
David: „Polib si.”

Oddávající: „Bereš si tuhle ženu za svoji právoplatnou manželku, abyste spolu žili do konce svejch dnů?”
Henry: „Ano.”
Oddávající: „Vážně? I když za takovejch deset, patnáct let z ní bude cuchta a spát s ní bude pěkná otrava? Rozmysli si to.”

Manfred: „Ty jsi ostuda přírody, víš to vůbec?”
Sid: „Tohle přece zvládnu raz dva, klídek!” (a tichounce) „Já tady umřu!”

Sid: „Jsem lenochod. Když vidím strom, sežeru listí. Víc nepotřebuju.”

Homolková: „Tak ho vidíš, dědka. Ono mu nestačí, že mně zničil život, ještě mně bude ničit povlečení. Dědek jeden, mizernej.”