Hlášky z filmů a seriálů

Aragorn: (elfsky) „Nemějte s nimi slitování, oni ho mít nebudou!”

Nosorožec: „Jen si vezmeme ten boxovací pytel a zase půjdem.”
Manfred: „Tak vylez, když ne oni dnes, tak někdo jinej zejtra.”
Sid: „Radši bych se zítřka ještě dožil, chápeš?”

Leona: „Co se stalo s El Scorpiem?”
Mike Harrigan: „Odskočil si na oběd.”

Mike: „Hele, kámo, vždyť my vršíme jeden dobrej skutek za druhým. To by v tom byl čert, aby si nás ten nahoře nevšim!”

Billy Brennan: „Víte, pane Kirby, když jste lezl na K2, tábořil jste v sedmi tisících nebo devíti tisících?”
Paul Kirby: (Zamyslí se.) „V devíti tisících. Byli jsme skoro na vrcholu.”
Billy Brennan: „Pak jste byl tři sta metrů nad ním.”

(Cesare pronáší přípitek.)
Cesare Borgia: „Na opice.”
Kardinál Orsini: „Na opice?”
Cesare Borgia: „Jednu chvíli ti lížou ruku, druhou ti pokoušou krk. A všichni vědí, jak to dopadne s opicí, která tě kousla.”
Kardinál Giuliano Della Rovere: „A co jsi udělal s opicí, co kousla tebe?”
(Kardinál Orsini začíná pociťovat účinky jedu ve svém víně.)
Cesare Borgia: „Zakroutíš jí krkem.”

Sylva Fryntová: „Řekneme si bez emocí, v klidu, co kdo chceme.”
Dalibor Frynta: „Kdo začne? Tak třeba ty, Sylvinko.”
Sylva Fryntová: „Já bych chtěla odejít s Matyášem a s Dominikem...”
Dalibor Frynta: „Co chceš ty, řezníčku?” (Matyáš už se vztekle zvedá.) „V klidu, v klidu - bez emocí.”

Saruman: „Víš, jak kdysi, na počátku, vznikli první skřeti? Byli elfy, kdysi. Byli zajati temnou mocí. Mučili je. A mrzačili. Zničená a strašná forma života. Nyní... zdokonalená, můj bojový skurut-hai.”

Dan: „Miluju tě... A potřebuju čůrat.”

Burák: „Hele, tady něco nehraje! Slepičkovi se koukaj, jak makáme, Tréblovic famílie se kouká, jak makáme, a teď se bude ještě koukat, jak makáme, tenhlecten žlutej otrokář, jo? Něco děláme špatně!”

Caroline: (o kouřících zákaznících) „Tyhle elektrický cigarety jsou pěkně pitomý. Opravdový by je zabily a kvůli těmhle je asi zabiju já.”

Julie: „Teda s váma je sranda jak v krematoriu.”

(Němci vejdou na cimru.)
Guido Orefice: „Co říká?”
Bartolomeo: „Ptá se, jestli tu někdo mluví německy, chce vysvětlit táborový řád.”
(Guido se přihlásí.)
Bartolomeo: „Ty umíš německy?”
Guido Orefice: „Ne.”
(Němec začne mluvit německy a on si překlad vymýšlí kvůli svému synovi, kterému namluvil, že po celou dobu, co budou v koncentračním táboře, bude jedna velká hra na body s výhrou.)
Guido Orefice: „Začíná hra. Kdo je tu, je tu, kdo ne, má smůlu. Vyhrává, kdo získá tisíc bodů. Ten taky vyhraje opravdový tank. Šťastlivec. Každý den se provádí bodování, vyhlašuje se tamtím tlampačem. Kdo se umístí na posledním místě, dostane velkou ceduli s nápisem osel tady na záda. My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach, ztratí body. Všechny body ztratíte ve třech případech. Ztratí je ti za prvé, kteří se nahlas rozbrečí, za druhé, kterým se zachce vidět maminku, za třetí, kteří mají hlad a chtějí pořád svačit. Zapomeňte na to. Je velmi jednoduché ztratit body kvůli hladům. Zrovna dneska jsem ztratil čtyřicet bodů, protože jsem chtěl za každou cenu chleba mazaný marmeládou. S meruňkovou. On chtěl s jahodovou. A neříkejte si o lízátka, stejně vám je nedají, protože je sníme všechny my. Já jich měl včera dvacet. A blinkal jsem. Ale byly dobrý. To asi víte. Promiňte, pospíchám, hrajeme na schovávanou, musím jít, jinak mě nechají pikat.”

(Simona volá z telefonní budky.)
Simona: „Tak poslouchej, už mám za sebou češtinu, za jedna a biologii za dvě. Tak mě ještě nevylili.”
On: „Vždyť jsem ti to říkal.”
Simona: „A držíš?”
On: „Držím.”
Simona: „Tak teď se snaž, protože mě čeká chemie a já znám akorát vzorec vody a kuchyňský soli.”

(Stephanii vypadnou v knihovně z regálu knihy a Marek jí jde pomoct.)
Marek: „Jste v pořádku?”
Stephanie: „Prepáčte, to som nechcela.”
Marek: „To je v pořádku, za to může Měsíc v Jupiteru.”