Hlášky z filmů a seriálů

Karol: „Keď môžem, pomôžem.”

(Pecivál vysvětluje Honze, co to je bajka.)
Pecivál: „To je jako, když vůl s krávou spolu hovoří, zrovna jako teď ty a já.”

(V talk show Today.)
Richard Bey: „Dobře. A jak jsi našel svého syna?”
Brüno: „Vyměnil jsem ho.”
Publikum: „Vyměnil? Vyměnil za co?”
Afroamerická žena z publika: „Za co jsi vyměnil to dítě?”
Brüno: „Za iPod.”
Afroamerická žena z publika: „Co?”
Brüno: „Za žádný obyčejný iPod. Limitovaná série. Červený iPod v dobrém stavu.”

J. R.: „Ahoj Petere, když už jsi tady, pojď si s námi dát něco k pití. A co tady vlastně děláš?”
Peter Richards: „Víte, čekám tu na Lucy.”
J. R.: „Tak to ti naleju něco ostřejšího, budeš to potřebovat.”

Rádio: „První škola, která dnes vyhlásila kalamitu, je zvláštní škola na Habrové, takže studenti zvláštní školy můžou jít sáňkovat.”
Lucka: (Naštve se a opře se o židli.) „Hm, blbci jdou sáňkovat.”

Tereza: „Ztratil se mi atlas.”
Helena: „Neztratil. Prodala jsem ho!”
Tereza: „Fakt. To se Kvičela zblázní.”
Helena: „Ne, je v garáži.”
Tereza: „No jo, jak jsme s tátou hráli ten pinec!”
Helena: „A říká se pan učitel Kvičela!”
Tereza: „I když se Kvičela jmenuje Drozd?”

Šéf rozvědky: „Kde jste se učila anglicky?”
Tereza: „No, ve škole a pak mě učil jeden kamarád.”
(Vzpomíná, začne se smát.)
Šéf rozvědky: „Čemu se smějete?”
Tereza: „Nic, jenom, že ten kamarád měl takový legrační obraty.”

Pan Reichel: „Chtěl jsem utéct s cikánkou Marinou, dneska bych měl patnáct dětí a kolotoč! Ten by mně nesebraly.”

McCabe: „Kam teď jdeš?”
Sekretářka: „Domů. Mám přece dnes dovolenou.”
McCabe: „A kdo tady bude brát telefony?”
Sekretářka: „Když se zvedneš, tak ty.”

Nick: „Takže říkáš, podle tohoto malého kousku mapy, myslíš, že je to někde v Německu?”
Monroe: „Určitě. Vsadil bych na to mého pra-pra-pradědu.”

Girolamo: „Da Vinci, kterého jsem znal, by si raději uhryznul ruku, než by políbil prsten papeže Sixta.”
Leonardo: „Mnohé se změnilo od doby, co jsme spatřili odvrácenou stranu světa.”

Nick: „Iane, tys byl členem toho náboženského spolku?”
Ian: „Jo, asi tak deset minut. Všichni jsou totiž abstinenti.”

Muž: „Ten chlap musí mít velkou sílu.”
Šerif Metzger: „To teda jo. Stačila jedna rána a napadený klepal na nebeskou bránu.”

(Milan Zola přichází do školy a běží k němu dívka.)
Dívka: „Jé, dobrý den, pane učiteli. Chcete bonbón?”
Milan Zola: „No ale já bych... já... když já mám tu oříškovou tak strašně rád! Tak děkuju vám, děkuji, slečno. Nebo mladá paní?”
Dívka: „Nene, správně, slečna. Víte, mně ruply stoupačky a instalatér může přijet nejdřív za hodinu, takže já hledám někoho seriózního - nemohl byste mi s tím pomoct vy? Za tři minutky jste zpátky.”
(Oba přijdou do bytu dívky.)
Milan Zola: „Tak, slečinko, kdepak vám to stříká?”
(Vtom vyleze ředitel Grepl zpoza dveří.)
Zdeněk Grepl: „Vzal si bonbon?”
Dívka: „Ano, vzal.”
Zdeněk Grepl: (praští Zolu pánví) „Nikdy nikam nechoď s cizíma lidma! Stokrát jim to člověk může opakovat! A je to jedno!”

(Cořina matka příjíždí na Downton.)
Martha: (Vystupuje z auta a mluví k rodině a služebnictvu, kteří stojí venku.) „Ať je válka nebo mír, Downton pořád stojí a Crawleyové v něm stále žijí.”
Cora: „Mami, ráda tě vidím.”
Martha: „Všeho do času. Roberte, copak mě nepolíbíš?”
Robert: „S největším nadšením. Povězte mi, odkud je to auto?”
Martha: „Najala jsem si ho v Liverpoolu. Proč?”
Robert: „Myslel jsem si, že je to dárek od americké vlády, aby se Británie zase postavila na nohy.”
Martha: (k panu Carsonovi a paní Hughesové) „Svět se dost změnil od našeho posledního setkání.”
Carson: „A my s ním, madam.”
Martha: „Opravdu? Je dost zvláštní si představit, že by se Angličan nějak změnil.” (Přechází na druhou stranu k vnučkám.) „Sybil, drahoušku, vyprávěj mi, jak se připravuješ na porod. Ve Státech děláme tyhle věci mnohem lépe. Edith, stále žádný ctitel? No nevadí. Dostaneš pár rad od moderní americké dívky. Mary, nejdražší Mary. Vyprávěj mi o plánech na svatbu a já ti pomůžu je vylepšit.”