Hlášky z filmů a seriálů

(Milan Zola přichází do školy a běží k němu dívka.)
Dívka: „Jé, dobrý den, pane učiteli. Chcete bonbón?”
Milan Zola: „No ale já bych... já... když já mám tu oříškovou tak strašně rád! Tak děkuju vám, děkuji, slečno. Nebo mladá paní?”
Dívka: „Nene, správně, slečna. Víte, mně ruply stoupačky a instalatér může přijet nejdřív za hodinu, takže já hledám někoho seriózního - nemohl byste mi s tím pomoct vy? Za tři minutky jste zpátky.”
(Oba přijdou do bytu dívky.)
Milan Zola: „Tak, slečinko, kdepak vám to stříká?”
(Vtom vyleze ředitel Grepl zpoza dveří.)
Zdeněk Grepl: „Vzal si bonbon?”
Dívka: „Ano, vzal.”
Zdeněk Grepl: (praští Zolu pánví) „Nikdy nikam nechoď s cizíma lidma! Stokrát jim to člověk může opakovat! A je to jedno!”

(Cořina matka příjíždí na Downton.)
Martha: (Vystupuje z auta a mluví k rodině a služebnictvu, kteří stojí venku.) „Ať je válka nebo mír, Downton pořád stojí a Crawleyové v něm stále žijí.”
Cora: „Mami, ráda tě vidím.”
Martha: „Všeho do času. Roberte, copak mě nepolíbíš?”
Robert: „S největším nadšením. Povězte mi, odkud je to auto?”
Martha: „Najala jsem si ho v Liverpoolu. Proč?”
Robert: „Myslel jsem si, že je to dárek od americké vlády, aby se Británie zase postavila na nohy.”
Martha: (k panu Carsonovi a paní Hughesové) „Svět se dost změnil od našeho posledního setkání.”
Carson: „A my s ním, madam.”
Martha: „Opravdu? Je dost zvláštní si představit, že by se Angličan nějak změnil.” (Přechází na druhou stranu k vnučkám.) „Sybil, drahoušku, vyprávěj mi, jak se připravuješ na porod. Ve Státech děláme tyhle věci mnohem lépe. Edith, stále žádný ctitel? No nevadí. Dostaneš pár rad od moderní americké dívky. Mary, nejdražší Mary. Vyprávěj mi o plánech na svatbu a já ti pomůžu je vylepšit.”

(Sršeň s Plíškem pronásledují podezřelého.)
Plíšek: „Počkej, počkej, nejezdi za ním. Vždyť je všední den. Budeme nenápadní jak STB za Havlem.”

(Gambier se schová před madam Hammerschmiedovou do skříně.)
Kerholec: „On nám teď drezíruje moly!”

(Po výslechu Rusňáka.)
Blanka: „Mám všechno až po to ‚ZDAŘ BŮH’. Pro ty vaše rozpačitý kukuče, když odešel, zatím ještě nejsou znaky.”

(Agent Cooper házel kameny a jeden z nich se odrazil tak, že trefil Andyho do hlavy.)
Šerif: (s úsměvem) „Kde není rozum, tam není ani cit, Andy.”

Nathan: „Najdu východisko.”
Jack: „Ztráta času, řekni mu to.”
Fargo: „Nic říkat nebudu. Už tak mám problémy.”
Jack: „Tak ať mi aspoň ustele, když už tam bude, ať je k něčemu užitečnej.”

Otík: (na horách) „Mládenci, kdyby kolem vás něco letělo, tak jsou to moje plíce, chtěl jsem vás poprosit, nenechávejte si je a vraťte mi je, já bych se totiž ještě jednou rád nadechl.”

Závěrečné motto epizody: „Potřeba lovit a zabíjet. Potřeba spojit se a množit. To jsou naše nejprimitivnější pudy. Ale oba blednou při srovnání s nejmocnější lidskou pohnutkou, kterou je potřeba lásky.”

Nějaká žena: „A co vaše koníčky, co děláte rád o víkendech?”
Cal Lightman: „Šéfuju firmě, co balí pudly do smršťovací přepravní fólie.”

Nápis na meči: „Povstaňte a povstaňte znovu. Až se z beránků stanou lvi.”

Albert Einstein: „Vědět málo je nebezpečné. Vědět mnoho také.”

Hajný: „Já jsem do něj nalil slivovici. Podívej, vypil skoro půl flašky.”
Doktor Jandera: „No, to je to nejhorší, co jste mohl udělat.”
Hajný: „Já jsem to ale viděl ve filmu.”
Pilot Mádr: „Ale v nějakým ruským, ne?”

(Po tom, co přestěhují zpátky trafiku pana Soumara.)
Tutek: „Pane Soumar, deset Zorek.”
Pan Soumar: „Neprodávám.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Máte po trafice.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Tady už trafika nikdy nebude.”
Tutek: „A proč?”
Pan Soumar: „Proč, proč, proč, si jděte koupit na Hlavní třídu.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Teď už se bude prodávat jenom na Hlavní třídě.” (Strčí do Tutka.) „Jděte.”
Tutek: „Co do mě strkáte?”
Pan Soumar: „Jděte, člověče, jděte. Už toho mám dost.”

Holič: „Já nevím, jak se to mohlo stát. Ta břitva je úplně tupá. Tu mám po dědečkovi.”
Zeman: „On byl taky holič?”
Holič: „Ne, řezník! My se krve nebojíme.”