Byl jednou jeden dům

Tutek: „Ahoj.”
Pipina: „Kam se suneš, ‚Tutane’?”
Tutek: „Pro cigára.”
Pipina: „Hele, počkej, za chvíli budeš mít trafiku blíž.”
Tutek: „Né? Stěhujou Soumara?”
Pipina: „Jasně, zas. Ahoj.”
Tutek: „Ahoj.”

(Při rodinné hádce, ve které se řeší vyznamenání Achilla Nerudného německou orlicí, Patrokles Nerudný odchází se slovy, že krysy opouštějí loď.)
Achilles Nerudný: „Ale ta loď ještě pluje, rozumíš?! A to ne tvou zásluhou!”
Patrokles Nerudný: „Ano, s plnými plachtami a s orlicí na stožáru!” (zaklepe služebná, Patrokles Nerudný otevírá) „Jen vstupte, lodní stevardko!”

(Drvota přiveze sochu, dárek k narozeninám pro pana domácího.)
Malíř Dlask: „Co to je?”
Drvota: „Co by to bylo?! Slávie!”
Malíř Dlask: „Jako Slávy dcera, jo?”
Drvota: „Jaká Slávy dcera, ty, to je Slávie!”

(Po tom, co přestěhují zpátky trafiku pana Soumara.)
Tutek: „Pane Soumar, deset Zorek.”
Pan Soumar: „Neprodávám.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Máte po trafice.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Tady už trafika nikdy nebude.”
Tutek: „A proč?”
Pan Soumar: „Proč, proč, proč, si jděte koupit na Hlavní třídu.”
Tutek: „Proč?”
Pan Soumar: „Teď už se bude prodávat jenom na Hlavní třídě.” (Strčí do Tutka.) „Jděte.”
Tutek: „Co do mě strkáte?”
Pan Soumar: „Jděte, člověče, jděte. Už toho mám dost.”

Boxer Arnošt Ticháček: „Jak já bych spal, to je hrůza.”
Matěj Budák: „Na hřbitově to dohoníš.”