Hlášky z filmů a seriálů

Ryan Harrison: „Vaše lži jsou jako banány. Přicházejí ve velkých žlutých trsech.”

(Henry Jones je na odchodu z tanku, když vtom vtrhnou do tanku vojáci.)
Vogel: „Prohledat! Co je v poznámkách? V tom vašem mizerném notýsečku?”
(Dá mu facku rukavicí.)
Vogel: „Mapu máme. Notes je vám tedy k ničemu a přesto jste se pro něj trmáceli až do Berlína? Tak proč?”
(Dá mu druhou facku.)
Vogel: „Co před námi tajíte?”
(Dá mu další facku.)
Vogel: „Co je v tom notesu, o čem ještě nevíme?”
(Chce mu dát další, ale Henry ho chytí za zápěstí.)
Henry Jones: „Píše se tam, že idioti pochodující parádním krokem jako vy by měli knihy číst a ne pálit!”

(Kluci nemohou hrát Halo, protože jim chybí Howard.)
Leonard: „Jediná možnost, jak to momentálně hrát týmově, je rozpůlení Raje.”
Rajesh: „Jasně, rozpůlíme cizince. Tam u nich je jich další miliarda.”

Pařízek: „Tak jsme vymalovali.”
Dalibor Vrána: „Tak sláva.”
Pařízek: „No jak jste nás vytopili, tak jsme vymalovali.”
Dalibor Vrána: „Tak to budete mít zase hezký.”
Pařízek: „Ale stálo to i s úklidem patnáct set, celkem. A to mě ještě praštili štaflema do čela.”

Christian Grey: „Jak se ti líbí můj modrý pokoj?”
Jody: „Vždyť je červený.”
Christian Grey: „Oh. Jsem barvoslepý, ale můj dekoratér mě vážně ujišťoval... No, nevadí.”

Verne: „Hlava mi říká, ať poslouchám ocas. Ocas mi říká, ať poslouchám hlavu. A z toho všeho mám bolení břicha!”

Chůva: „Naposledy se vás ptám, kde je váš bratr?”
Wednesday Addamsová: „Která část?”

Jamal Malik: „Protože jsem ze slumu a roznašeč čajů, musím být lhář, že?”
Policejní inspektor: „O většině z vás to platí. Ale ty nelžeš, pane Maliku. To je víc než jisté. Jsi až příliš pravdomluvný. Skončili jsme.”

Mráčková: (chce nastoupit do taxíku, ale Alois ji předběhne) „To tak! Sežrat mi bublaninu a ještě ukrást taxík. Že se nestydíte, takovej sympatickej člověk!”

Dave Seville: „Hele, kdybych sestavil hitparádu svých nejhorších dnů, tak víš co? Dnešek by byl úplně na vrcholu.”
Alvin: „A to ještě zdaleka neskončil.”
Dave Seville: „Sklapni, saponáte!”

Rick O’Connell: „Vy, klídek! Ty máš průšvih! Ty do auta!”

Derice Bannock: „Jsme na olympiádě a ne na blbym závodě motokár.”
Sanka Coffie: „Tak já ti něco řeknu. Nechci zapomenout, odkud jsem.”
Derice Bannock: „Já taky ne. Chci udělat, co je v mých silách.”
Sanka Coffie: „To já taky. Ale chci zůstat Jamajčan. Koukni. Znám tě od té doby, co Julie chtěla vidět tvýho bimbase. A říkám ti jako kámošovi. Vypadáš jako Jamajčan, chodíš jako Jamajčan, mluvíš jako Jamajčan a seš Jamajčan. Tak bobuj jako Jamajčan!”

(Snaha o výchovu světa neznalého Edwarda.)
Bill: „Jdeš po ulici a najdeš kufr plný peněz. Poblíž nikdo není. Kam oko dohlédne, ani noha. Co uděláš? Za a) peníze si necháš, za b) koupíš za ně dárky svým přátelům a lidem, které máš rád. Za c) rozdáš je chudým a za d) odevzdáš je na policii.”
Edward: „Dal bych je svým přátelům?”

(Při prvních projevech Hitchovy alergie na jídlo, v lékárně.)
Sára: „Benadryl? Máte Benadryl?”
Prodavač: „Druhá ulička.”
Sára: „Která je druhá?”
Prodavač: „Ta, co je nad ní velká dvojka.”

(Blesk neumí vybírat prašné zatáčky a přijede za ním Doktor.)
Doktor Hudson: „Jen ti chci pomoct, když na písku točíš doleva, jedeš víc doprava.”
Blesk McQueen: „Ááá, jasně, to vypadá logicky! Chci jet doprava - jedu doleva! Ano! Děkuju! Nebo spíš neděkuju, protože ve světě naruby to pravděpodobně znamená děkuju!”