Hlášky z filmů a seriálů

Much: „Na můj vkus je tady medu až moc. Will s Djag se každou chvíli někam ztratí, ty a Marian chodíte na dlouhé procházky po lese...” (podívá se na malého Johna a poplácá ho po zádech) „Jenom mně ta moje dvojice moc nevyhovuje...”

George: „Měl jsem jít na gerontologii. Nikomu nevadí, když zabiješ starýho.”

(Venca plánuje čundr.)
Václav Novák: „Jel bys?”
Vladimír Zatloukal: „Já se obávám, že to nepůjde, protože mne nepotkalo takové štěstí, aby mi žena nafackovala a vzápětí mi darovala víkend na zotavenou.”

Jerry: (při masáži) „Kdybyste byla slepá, co by podle vás na tom byla největší nevýhoda?”
Masérka: „To nevím.”
Jerry: „Podle mě by byla nejhorší ta nejistota, jestli nemám v jídle mouchu.”

Van: „To je i tvoje vina! ‚Je mi strašná zima.’ Tak se obleč!”
Cheyenne: „Jasně, Vane, řekla jsem, je mi strašná zima, tak co kdybys zapálil dům!”

Doktor Skružný: „Když je někdo jedinej, kdo to může udělat, tak musí.”

Prodavačka: „Poslyšte, já už dál nemůžu. Říkala jsem vám přece, že mám zítra zkoušku. Rozumíte? Čeká mě zkouška na veterině. Ksakru. To je hrůza. To je v háji. Zítra mám zkoušku.”
Policajt: „Vypadá to, že má zítra zkoušku.”
Kluk: „Jak to sakra víš?”

Podezřelý: „Jsem vlivný muž. Stačí jeden telefonát a budete řídit dopravu.”
Kendall Cho: „Zajímavé. Já na jeden telefonát zvládnu pizzu.”

Dáma: „Máš na tváři šmouhu. To je jahodová marmeláda?”
Údržbář: „Ne, jenom nehoda při holení.”
Dáma: (ustaraně) „Ale no tak, lásko!”
Údržbář: „Neboj, to jsem neholil sebe...”

(Michael si čte Dwightovu složku.)
Dwight Schrute: „Co se tam píše?”
Michael Scott: „Dwighte, odezvy na tebe jsou otřesné.”
Dwight Schrute: „To není možné.”
Michael Scott: „Řada tvých klientů považuje tvůj přístup za neomalený a nevkusný.”
Dwight Schrute: „Prodávám víc papíru než kdo jiný.” (Snaží se vzít Michaelovi složku.)
Michael Scott: „Ne, ne, ne, ne, ne.”
Dwight Schrute: „Počkat, je tohle vtip? Začíná se mi tak divně zvedat žaludek, což občas tvé vtipy doprovází.”
Michael Scott: „Vypadám, že vtipkuju?”
Dwight Schrute: „Ne, ale to k tomu někdy patří.”
Michael Scott: „Kdybych vtipkoval, tak by ses smál. Vypadáš, jako když se směješ?”
Dwight Schrute: „To nedokážu říct. Nevidím sám sebe.”
Michael Scott: „Nevypadáš.”

Sawyer: „Co je to za lidi? Jsou to vaši? To oni po nás stříleli?”
Juliet: „Mám vylézt a zeptat se jich?”

Bart: (píše za trest na tabuli) „Už nikdy si nebudu hrát s nervovým plynem.”

Oz: „Hodně kradete zbraně z vojenských základen?”
Willow: „Nemáme kabelovku. Musíme se bavit po svém.”

Podezřelý: „Nevypadáte jako můj právník.”
Patrick Jane: „Budu to brát jako kompliment.”

(Codex telefonuje se svou terapeutkou a zároveň hraje.)
Codex: „Počkej, to mě jako propouštíš? Vždyť jsi moje terapeutka, je to vůbec legální?” (chvíle ticha) „Jak to může být legální?”
Terapeutka: „Promiň, Cyd, ale nezdáš se mi, že bys chtěla na své závislosti nějak pracovat.”
Codex: „Stanovila jsem si některá omezení, o kterých jsme mluvily.”
(Codex se podívá na papírek přilepený na monitoru - Online limit... 1, 2, 3, 4... 5 hodin!)
Terapeutka: „Nemůžeš růst, pokud jsi ponořena do fiktivního sociálního prostředí.”
Codex: „Není fiktivní, už jsem vám říkala, že je to...”
(Začnou se ozývat další hráči ze hry.)
Tink: „Sakra, nemůžu je ze sebe dostat.”
Vork: „Umírám, potřebuji vyléčit. Uzdravte mě!”
Codex: „Už to bude... Hraju se skutečnými lidmi.”
Terapeutka: „Setkala jste se s nimi? Tváří v tvář?”
Codex: „Slyším je, a když to stačí slepým, tak proč ne mně?”
Terapeutka: „Cyd, v tomto období svého života potřebuješ opravdový systém podpory a ne...”
Codex: „Doktorko Hammondová, vy mě zabíjíte, a to doslova. Můžu vám zavolat později?” (ticho) „Haló?”