Hlášky z filmů a seriálů

(Hraběnka Lisl von Schlafová je v noční průsvitné košilce a dolévá si šampaňské.)
Hraběnka Lisl von Schlafová: „Na zdraví.”
James Bond: „Na ex.”

(Zlí chlápci chtějí dát Taejovi ruku do akvária s piraněmi. Na poslední chvíli zazvoní telefon. Cruncher to zvedne a mluví s řidičkou kamionu, ve kterém se nacházejí.)
Cruncher Block: „Co je?”
Řidička: „Někdo nás sleduje.”
Cruncher Block: „Je to on?”
Zlý chlápek: „Může bejt.”
(Objeví se auto Racera X.)
Řidička: „A sakra!”
Cruncher Block: „Je to on!”
(Začne rozruch.)
Cruncher Block: „Rozmáčkni ho!”

(Beran přišel do baru hledat dealera, který tam není. Když dealer přijde, o Beranovi neví, zatímco barman ano.)
Dealer: „Co je? Co máš s ksichtem? Vypadáš jak ježek na dálnici.”

Robert: „Čau, máte nějaký pastilky na žaludek? Nebo jedlou sodu?”
Dáša: „Co je? Něco špatnýho jsi sněd?”
Robert: „Jsem policajt a bydlim s rodičema. Lidský utrpení je mojí stálou potravou.”

Dáša: „Tak jsem přemejšlela o Štědrým dnu.”
Rudy: „Jo? Co je s ním?”
Dáša: „Neštve tě už pořád to courání k rodičům? K jedněm, ke druhejm...”
Rudy: „Taky jsem o tom přemejšlel a asi mám řešení. Program na ochranu svědků. Tendle rok nás nedostanou.”
Dáša: „Ne, myslela jsem místo toho pendlování, že bychom strávili Štědrej den letos u nás.”
Rudy: „U nás? Jako tady? No... takže ochrana svědků.”

Todd: „Jdi spát a zavři mluvící díru.”

Todd: „Ale ne.”
Tonia: „Co to dělají?”
Todd: „Hrají paprikovou ruletu. Ani radši netipuj vítěze. Jsou jen poražení. Zvláště pak uklízečka.”

Ben: „Dělal jsem jarní úklid a napadlo mě, že by se vám mohlo hodit nějaké oblečení po Emmě.”
Danny: „Nebo se ti nechtělo prát.”
Ben: „Nešťourej, dostaneš věci zadarmo.”

Šerif z Rottinghamu: „Vypadáte úchvatně, má drahá! Když dovolíte, pomohu vám do křesla. Musím říct, že princ Jan nelitoval výdajů na občerstvení. Exotické lahůtky ze zámoří, kokosy, banány i datle. Dáme si datle?”
Lady Marian: „Ano, děkuju.”
Šerif z Rottinghamu: „A dáme si rande?”

Riley: „Cítím se sice trochu provinile, ale doufám, že budu svoje dítě milovat tak, jak miluju svoji novou postýlku.”

Ponocný: „Začíná noc!”
Kámen: „Drž hubu!”

Antonín Balabán: (o ovocných knedlících) „Z těch knedlíků mám nejraději to mumláníčko. Podívejte se. To se to máslíčko propojí s tím tvarůžkem, takhle se rozpracuje, rozmňamňá, šoupne se hezky na vidličku a do pusinky.”

Han: (na holky) „Přijdete dneska do práce, nebo mám psát objednávky špatně sám?”

Jack: (na Willa) „A půjč si oblek.”
Will: „Já mám oblek.”
Jack: „Ne, nemáš, půjčil jsem si ho.”

(O tři roky dříve, Rudy a Dáša plánují stěhování, neboť očekávají dvojčata.)
Dáša: „Hele, tady je 2+1, na Letný.”
Rudy: „Cože, Letná? Ne!” (Připíná mapu na stěnu.) „Podivej se, tady je Letná, tady bydlej naši. Takže všechno, co je v týhle zóně, je moc blízko k mejm rodičům.”
Dáša: „Můžeš to sundat, prosím tě? Za chvilku jsou tady.”
Rudy: „Dášenko, ty mě neposloucháš? Když budeme bydlet tady a máma udělá omáčku a bude ji k nám moct přinýst ještě teplou, tak u nás bude na návštěvě každej den, takže tohle je zakázaná zóna.”
Dáša: „Já mám její omáčky ráda.”
Rudy: „To není všechno. Tohle je zóna, která znamená návštěvu jednou za tejden, jo? A teď pozor, tohle je nejvzdálenější zóna. Zdá se, že je nejbezpečnější. Omyl! Protože když budeme bydlet tady a přijedou k nám naši, tak to znamená, že u nás zůstanou přes noc! Takže ne noc. Takže našim cílem je střední zóna. Příliš blízko na přespání, příliš daleko na omáčku.”