Rozpuštěný a vypuštěný

Trachta: „Snad mu ujedou. Je to naštěstí jenom courák.”

Hlaváček: „Ba ne, pane inspektore. Já si spíš myslím, že pachateli nejde o policii jako takovou, ale že mu jde specielně o inspektora Klečku.”
Trachta: „Vidíte! Ještě, že jste mi připomněl. Napište si, Hlaváčku. Zásada číslo 4: Nesnažit se být chytřejší než inspektor Trachta.”

Trachta: „Zapamatujte si, chlapče, zásadu č. 8, která neplatí jenom u policie: Na světě je to tak, že jedni orají a vláčejí, a druzí sklízejí.”

(Inspektor Trachta vchází ráno do kanceláře.)
Trachta: „Dobré jitro, Hlaváčku.”
Hlaváček: „Dobré jitro, pane inspektore.”
Trachta: „Co je to u starýho za trachtaci?”
Hlaváček: „Vyznamenávají inspektora Klečku.”
Trachta: „Už zase?”
Hlaváček: „Povýšili ho na vrchního inspektora, pane inspektore.”
Trachta: „Hmmm...” (Koukne do novin a obrátí se na Hlaváčka.) „Žádná pošta?”
Hlaváček: „Přišel tenhle balíček.”
(Pokládá balíček na stůl, inspektor Trachta ho bere do rukou a prohlíží si ho.)
Trachta: „Ano, ano. Pravopisné chyby, otvor k roznětce ledabyle maskován. Matolín. Před měsícem ho pustili.” (Otočí se na Hlaváčka.) „Vidíte, Hlaváčku, to je ten vděk. Vy si dáte tu práci usvědčit ho, dopřejete mu bezplatnou převýchovu v moderním vězeňském zařízení a on vám místo poděkování pošle pekelný stroj. No, aspoň vás to naučím zneškodňovat.”

Otec Hlaváček: „Tak pane inspektore, jak si ten náš chlapec vede?”
Inspektor Trachta: „V šanonech a kartotéce je dobrý, příprava podkladů chvalitebný, úklid kanceláře uspokojivý. Potřeboval by trochu přidat v úsudku, tam je to slabší. Taky pendrek mu moc nejde...”

Trachta: (k Hlaváčkovým rodičům) „A my se teď dáme do práce.”
Hlaváček starší: „Tak, Jindro, ukaž, co umíš.”
(Inspektor Trachta a praktikant Hlaváček si sedají na židle proti sobě.)
Trachta: „Zopakoval jste si všechna fakta?”
Hlaváček mladší: „Ano.”
Hlaváček starší: „Nebudeme vám při tý práci vadit, pane inspektore?”
Trachta: „Né, klidně tu buďte.”
Hlaváček starší: „No né, jestli se vám do tý práce nechce kvůli nám, tak to klidně řekněte, my počkáme na chodbě.”
Trachta: „To je v pořádku, my už pracujeme.”
Hlaváček starší: (nevěřícně si je oba prohlíží) „Teď? Pracujete? A co to jako děláte?”
Trachta: „Přemýšlíme.”
Hlaváček starší: (otočí se na paní Hlaváčkovou) „Dobře si to chlapec vybral. Je tady v teple a v tichoučku a nestrhá se.”
(Po chvíli.)
Trachta: „Tak Hlaváčku, já jsem hotov.”
Hlaváček: „Já taky, pane inspektore.”
Trachta: „Máte vraha?”
Hlaváček: „Nemám.”
Trachta: „Já taky ne. Nezbývá než pokračovat v pátrání.”

(Inspektor Trachta vyslýchá kloboučníka Oulíka, sedícího na židli. Oulík má do bot zavedeny hadičky, do kterých Hlaváček pustil vodu z vodovodu.)
Trachta: „Tak mi, Oulíku, popiš, jaké máš pocity?”
Oulík: „Pocity? No teď mám, pane inspektore, pocit, že mi teče do bot.”
Trachta: „Správně, teče ti do bot, chlapče. Tak už to vyklop a nezdržuj.”

Tracha: „Hlaváčku, tady není něco v pořádku, nevíte, co to je? Koberec! Ukradli nám koberec. No je tohle možný?”
Hlaváček: „Ne, pane inspektor, já jsem Vám to zapomněl říct. Inspektor Klečka dostal novou kancelář a líbil se mu Váš koberec.”
Tracha: „Líbil se mu můj koberec. A co můj stůl, můj stůl se mu nelíbí?”
Hlaváček: „To neříkal, pane inspektore.”
Tracha: „A co můj klobouk, moje boty? Nechce si vzít moje boty?”
Hlaváček: „To neříkal, pane inspektore.”

Podezřelá č. 1: „Musim i já ukazovat ty svý starý hnáty?”
Trachta: „Ne, stará jedničko, vy nemusíte!”

(Inspektor Trachta a praktikant Hlaváček vyslýchají kloboučníka Oulíka.)
Hlaváček: „Pane kloboučníku Oulíku, čím jste zabil továrníka Bierhanzela?”
Trachta: „Hlaváčku, nebuďte na něho slušný - a klidně mu tykejte, máte před sebou sprostého vraha...”
Oulík: „No dovolte?!”
Trachta: „Přinejmenším sprostého podezřelého...”