Hlášky z filmů a seriálů

Sarah: „Ty máš rád šperky, viď?”
Hoggle: „Proč?”
Sarah: „Když mi pomůžeš projít labyrintem, dám ti tohle.”
(Ukáže mu svůj náramek.)
Sarah: „Líbí se ti, že?”
Hoggle: „Jakžtakž.”
Sarah: „Oh.”
Hoggle: „Počkej, mám nápad. Ty mi dáš ten náramek a já ti ukážu cestu na začátek labyrintu.”
Sarah: „Tu mi ukážeš i bez něho!”
Hoggle: „Ano, ale bylo by to od tebe krásné gesto, abych tak řekl.”

(Forrest Gump běží při zápase po hřišti.)
Trenér: „Kdo to sakra je?”
Asistent trenéra: „To je přece Forrest Gump, místní magor.”

Steve: „Přijde čas a zjistíš, že nejlepší reputací je ta, kterou máš v rodině...”

Will: „Kdo to byl?”
Marcus: „Kdo?”
Will: „Jak kdo? Ti, co se ti snažili zarazit do lebky bonbony.”

(Thao si jde k Waltovi odpracovat trest.)
Walt Kowalski: (pro sebe) „Ale do háje, já jsem doufal, že nepřijde. No dobře, tak co teda umíš?”
Thao Vang Lor: „Jako co?”
Walt Kowalski: „Proto se ptám. Jestli chceš dělat, musím vědět, co umíš. Na co jsi šikovnej.”
Thao Vang Lor: „Tak to nevím.”
Walt Kowalski: „Čekal jsem, že to řekneš. Vidíš tady ten strom? Tak běž a spočítej ty ptáky.”
Thao Vang Lor: „To mám spočítat ptáky?”
Walt Kowalski: „Neumíš počítat? Vy žluťáci jste na matiku dobrý.”
Thao Vang Lor: „Jo, počítat umím.”
Walt Kowalski: „Bezva.” (Thao začne počítat.)
(Další den přichází znova.)
Thao Vang Lor: „Tak co dneska? Koukat, jak schne barva? Počítat, kolik proletí mraků?”

Alfred: „Zdržíte se v Gothamu dlouho, pane?”
Bruce Wayne: „Jak bude potřeba. Ukážu lidem v Gothamu, že jejich město nepatří jen zločincům a zkorumpovaným.”
Alfred: „V období krize dovedl váš otec podnik skoro k bankrotu při tom, jak bojoval s chudobou. Byl přesvědčen, že když půjde příkladem, přiměje ty bohaté, aby město zachránili.”
Bruce Wayne: „Uspěl?”
Alfred: „Vlastně ano. Jeho vražda bohatými otřásla a přiměla je k činům.”

Apollo Creed: „Sakra, Rocky, co je? Co se s tebou děje?”
Rocky Balboa: „Zítra! Nechme to na zítra.”
Apollo Creed: „Tam žádný zítra nebude! Tam žádný zítra nebude!”

Doktor John Watson: „Jak jste věděl, že vás najdu?”
Sherlock Holmes: „Vy jste mě nenašel, shodil jste na mě budovu!”

(Jamesi Bondovi se podaří uniknout pronásledovatelům a zachrání se na maskované lodi, kterou řídí krásná agentka. Před tím se Bond snažil získat mikročip od mrtvého agenta, který byl zahrabán zmrzlý ve sněhu. Vojáci ho však odhalili a začala šílená honička na lyžích ze svahu dolů.)
Agentka: „Už jsem myslela, že se nevrátíte.”
James Bond: „Sjezdovky byly hrozně přeplněné.”
Agentka: „To vidím.”

Kapitán Willard Decker: „Jakým způsobem se věnuje odpočinku posádka na vaší lodi?”
Poručice Ilia: „Vaše slovo odpočinek... V mém programu... Nemá naprosto žádný význam.”

Han Sing: „Domluvíme se, tlusťochu. Ty mě pustíš a já tě nechám žít!”

Steve Zissou: „Jestli mě omluvíte, jdu se ožrat a za deset dní se chystám najít žraloka, co sežral mého přítele, a zabít ho. Kdokoli se chce přidat, je vítán.”

(Režisér Kohoutek v přestávce natáčení vypráví novinářům děj filmu.)
Režisér Kohoutek: „No a teď ona ho tam uvidí s tou sekerou, že. Jí ovšem nevadí, že je řezník - trochu šokovaná sice je, to je samozřejmé, ale láska trvá. Ona se v něm zklame teprve později.”

Detektiv Will Dorner: (k Walterovi) „Jsi pro mě záhadný asi jako ucpaný záchod pro instalatéra.”

Gandalf Šedý: (čte zápisky v knihovně) „Rok 3434 druhého věku. Následuje, co zapsal Isildur, velekrál Gondoru o nalezení Prstenu moci. ‚Jeden prsten stane se dědictvím mého království. Všichni z mé krve, kdo přijdou, budou svázáni s jeho osudem, neboť Prsten bude pod mou ochranou. Je to můj miláček, neboť jsem jej vykoupil mnohou bolestí. Znaky na jeho obvodu začínají blednout. Písmo, jež bylo zprvu jasné jako rudý plamen, již téměř zmizelo. Je nyní tajemstvím, jež odhalí pouze oheň.’”