Hlášky z filmů a seriálů

Dave Lister: „Ufouni? Tím vysvětluješ všechno, co je naprosto normální. Ztratíš klíče - jsou tu ufouni. Ze zdi spadne obraz - jsou tu ufouni. A když jsi vypotřeboval celou roli toaleťáku, taky jsi to svedl na ufouny.”
Rimmer: „My ji nespotřebovali celou, tak kdo?”
Dave Lister: „Ufouni že nám choděj na toaleťák?!”
Rimmer: „I takový ufoun musí tam, kam královna pěšky. Leda že by to dělali nějak cizokrajně. Že by to třeba vypouštěli z uší.”
Dave Lister: „To teda musí bejt, sedět za nimi v kině.”

Carterová: „Kde je Daniel?”
O’Neill: „Ále, Ernest mu ukázal nějakou novou hračku.”
Carterová: „Ano? A co?”
O’Neill: „Parádní světelnou show, která by prý mohla být klíčem k naší existenci.”

(Alfred ukazuje Sarah trik s chycením kulky.)
Alfred Borden: „Vystřel na mě.”
Sarah Bordenová: „Mám tě střelit?”
Alfred Borden: „Dělej, vystřel na mě.”
(Alfred podává Sarah pistoli.)
Alfred Borden: „Přímo sem.”
(Alfred ukazuje na svou hruď.)
Sarah Bordenová: „Ne, nemůžu.”
(Sarah namíří jinam.)
Alfred Borden: „Ne, ne, tam ne. Střel mě sem. Ne...”
(Sarah vystřelí vedle Alfreda. Alfred však kulku chytí.)
Alfred Borden: „Jak to...?”
(Sarah se směje.)
Sarah Bordenová: „To je dost dobré, řekni mi, jak to děláš?”
Alfred Borden: „Ne, to nemůžu.”
Sarah Bordenová: „Dobře, ale pak to nemůžeš dělat.”

(Rigsby a Cho se zastaví u stánku s ovocem.)
Rigsby: „Nazdar, jako obvykle prosím. Chceš něco?”
Cho: „Jo, kafe. Černé.”
Rigsby: „Je to stánek s ovocem. Prodávají ovoce, Cho.”

Kapitán Jack Sparrow: „Já vím, pane. Ale proč bych to dělal? Protože je tupec, ne? Budeme pořádat velkolepou zahradní slavnost a tebe nevezmeme.”

Scott: „Našli jste něco?”
Stiles: „Já nic.”
Liam: „Já spadl do díry.”

(Jane je za vyrušování napomenut soudcem.)
Jane: „Omlouvám se, vaše ctihodnosti, ale tato žena chrlí jenom absurdní právní žvásty. A jsem trochu hladový.”
Lisbonová: „Vaše ctihodnosti, pokud dovolíte, vypořádám se s ním.”
Soudce: „Pan Jane... Tak se jmenujete, že?”
Jane: „To je pravda. Patrick Jane.”
Soudce: „Tento soud vám uděluje pokutu tisíc dolarů.”
Jane: „Zvedněte to na dva tisíce a dovolte mi říct této protivné ženštině, ať si s tím pohne.”
Soudce: „Dva tisíce tedy. Obhájkyně, slyšela jste ho. Popojeďte.”

Peter Pan: „Není zrovna zdvořilá. Jestli mi zkusíš dát náprstek, zabije tě.”

O’Neill: „Thorrovu loď napadlo hejno technobrouků.”

(Teal’c zakňaktelem rozloží jaffu.)
O’Neill: „Dobře. První výstřel ho srazí, druhý ho zabije a třetí ho...”
Teal’c: „Rozloží.”
O’Neill: „Á prima. Asi sis myslel, že nemá smysl nám to říkat.”

Pan Pimms: „Lady Croft.”
Lara Croft: „Á, pan Powell?”
Pan Pimms: „Ó, ne, ne, bože chraň. Jsem jeho společník. Pan Pimms.”
Lara Croft: „Pan Pimms?”
Pan Pimms: „Ano, jako ta whisky.”

Jack: „Když jsme se viděli naposledy, bojovali jsme s Anubisem.”
Daniel: „S Anubisem?”
Jack: „Jo, to je jeden takovej nafoukanej padouch. Černej plášť, mastná pleť, vypadá strašlivě.”

(Stan Jalard se baví se Simonem o jejich budoucnosti na Antilách, kde Stan koupil pozemek.)
Simon: „Kde máš vlastně ten pozemek?”
Stan Jalard: „Nezačínej zase. Na Antilách.”
Simon: „Myslíš, že bychom tam mohli postavit hotel?”
Stan Jalard: „Stojí třikrát tolik, než když jsem ho koupil.”
Simon: „Vypadáme jako hoteliéři?”
Stan Jalard: „Ty ne, ale to nevadí, dáme tě do kuchyně.”

Otec Stilese: „Takže ty posloucháš všechny moje hovory?”
Stiles: „Ne... teda, ne ty nudný.”

Ralf: „Vyhrál jsem ho v Hero’s Duty.”
Vanilopka: „Hlavy dutý? Tak to musí být vážně náročná hra, když jsou tam všichni vymletý!” (začne se smát)