Hlášky z filmů a seriálů

(Komisař Rizzo vystupuje rychle z letadla a v ruce má bombu v podobě tikajícího budíku. Před letadlem na něj stojící policista namíří pistoli.)
Policista: „Ani hnout!”
Komisař Rizzo: „To nepůjde, kamaráde. Tohle není žádná legrace.”
(Komisař Rizzo strhne na zem policistu a odhodí budík, který následně vybouchne.)

Speed Racer: „Konec lekce. Na viděnou v cíli.”

Max Bialystock: „Jak se jmenujete?”
Ulla: „Jmenuji se Ulla Inga Benson Yonsen Tallen-Hallen Svaden Svanson.”
Max Bialystock: „Počkat, počkat. Chci jen křestní jméno.”
Ulla: „To bylo křestní jméno. Chcete slyšet i příjmení?”
Max Bialystock: „Na to nemáme čas.”

Rosencrantz: „Představoval jste si někdy, že jste umřel a ležíte v truhle se zatlučeným víkem? Ne. Já taky ne. Je to hloupost, trápit se něčím takovým. Rozumíte, člověk si to představuje, jako by byl v té truhle živý, a zapomíná na skutečnost, že bude mrtvý... a to je přece náramný rozdíl, nemyslíte? Chci říct, že byste vůbec nevěděl, že v nějaké truhle jste, nemám pravdu? Bylo by to úplně totéž, jako byste v té truhle spal. Ne snad že bych rád spal v truhle, to ne, rozhodně ne bez špetky vzduchu, člověk by se mohl probudit mrtvý, a kde by pak byl? V truhle. Tohle pomyšlení se mi pranic nezamlouvá. Proto o tom radši nepřemýšlím. Protože to byste byl naprosto bezmocný. Nacpaný do truhly, a to jednou provždy. To není zrovna příjemné pomyšlení, ani když vezmeme v úvahu, že jste mrtvý. Zvlášť kdybyste byl mrtvý. Zeptejte se sám sebe, jak byste odpověděl na otázku, jestli chcete, abych vás nacpal do truhly raději živého nebo mrtvého. Přirozeně že byste byl radši živý. Pořád lepší život v truhle než vůbec žádný, říkal byste si. Měl byste přinejmenším jistou naději. Ležel byste a říkal si: Zaplaťpánbůh, že nejsem mrtvý! Každou chvíli může někdo přijít, zabuší na víko a řekne, abych vylezl ven. Haló, vy tam, pane XY! Polezte ven!”
Guildenstern: „Myslím, že vás zabiju.”

Arnold Schwarzenegger: „Nejlepší pocit, který můžeš v posilovně dostat, nebo nejvíc uspokojivý pocit, který můžeš v posilovně dostat, je napumpování.”

(Na cestě Himalájemi letadlem.)
Pilot: „Každej příčetnej pilot by přistál dole v údolí, ale já příčetnej nejsem, takže vás vysadím v sedle hory.”
Evelyn O’Connellová: „Tím získáme velký náskok.”
Pilot: „Nemůžu garantovat, že to přežijeme.”
Rick O’Connell: „Bezva.”

(Na věž se v květovaných šatech dostavila i Linda, manželka kapitána Oveura.)
Linda Oveurová: „Steve!”
Steve McCroskey: „Á, Linda. Můžeš být úplně klidná, všichni jsou naživu.”
Johnny: „Jsou jenom v bezvědomí.”
Steve McCroskey: „Máme šanci je zachránit, pokud Striker včas a vůbec přistane.”
Linda Oveurová: „To není moc velká šance, co?”
Steve McCroskey: „Děláme, co můžeme. A teď mě omluv.”
Johnny: (Zhnuseně si prohlíží Lindiny šaty.) „Proboha. Co to máte na sobě? Och, to nemáte doma černý šaty?”

Al: (s Marcy v hospodě) „Zamykej se v koupelně a neměj děti!” (ke všem) „Hele, chlapi, ‚děti’!”
Všichni: „Fuj!”
Al: „Tamhle máš vzor - vidíš toho dědka? Neal Cochran, osm dětí. Je mu teprve třicet.”
Marcy: „Se Stevem jsme o dětech mluvili... Bože, představíš si ten život? Ty jsi jediný pracující z rodiny, pár dětí máš přikovaný k peněžence, áááh! To bych radši měla v krku nůž.”

Motto: „Chmelomok, božský lok!”

Babula: „To po mně nechtěj. Člověku dám přes hubu, ale zvíře týrat nebudu.”

Robert Clayton Dean: „Co se tam stalo?”
Edward ‚Brill’ Lyle: „Odpálil jsem to.”
Robert Clayton Dean: „Proč?”
Edward ‚Brill’ Lyle: „Protože jsi telefonoval.”

Horus: „Děti... mé lidské děti. Vrátil jsem se!”

Will Turner: „Unesli Elizabeth.”
Kapitán Jack Sparrow: „Á, takže přece jenom máš holku. Chápu. No, jestli máš v úmyslu odvážně se bít a zachránit ji, abys získal zpátky srdce své dámy, musíš to zvládnout sám. Co bych z toho měl já, to nevím.”

Voják: „Jsem Okčermonktahava Očenbonktakspesmalýpes.”

(Droid se proplétá mezi Anakinem a ostatními droidy.)
Droid: „Pardon.”
(Přijde ke generálovi Greevusovi a dá mu světelné meče Jediů.)
Droid: „Není zač.”