Hlášky z filmů a seriálů

Carrie: „Město New York, ponuré, šedivé, zoufalé. Nebo jsem byla taková jen já?”

(V hospodě je zaběhnutý pes a štamgasti čtou noviny.)
Goliáš: „Tady to je.”
Baba Jirásková: „Srazily se?”
Goliáš: „Ale ne, ten inzerát je tady.”
Zatloukal: „Jo, to tady je. ‚Prodám funkční televizor.’ Ty chceš koupit televizor?”

Láďa: „Život s ženskou, to je dvojnásobná útrata a poloviční zábava.”

Kmotra: „Já jen, že k namlouvání jsou potřeba i jiný věci než pořádnej FUK!”
Kovář: „Ženský plesky, slepičí třesky! Co sem řek, to sem řek. A kovářský slovo je železný slovo!”
Kmotra: „A kovářská hlava je beraní hlava.”

Tadeáš: „Mému vojsku. Dobře vím, s jakou radostí jste podstoupili náročný výcvik. Vaše odhodlání padnout na poli cti a slávy je hodno mého velkého uznání. Blahopřeji vám.”
Vojsko: „Sláva králi, sláva králi, sláva králi.”
Tadeáš: „Učinil jsem rozhodnutí, které vás možná překvapí. Dospěl jsem k poznání, že válka lidem nesvědčí a zemi neprospívá. Vojsko proto rozpouštím s určitou platností. S požehnáním mým i Božím - Běžte domů!”

Královna: „Chlape nerudná, takhle se zachází s děvčetem?”
Nevlastní otec Božidary: „Co se do toho pleteš, maškaro?”

(NikitaL.)
01×09 Baelor.
Catelyn Stark: (o Robbovi a jeho armádě) „Kdybyste se vyklonil z okna, zjistil byste, že před vašimi hradbami má 20 tisíc mužů.”
Walder Frey: „Bude z nich 20 tisíc mrtvol, až sem dorazí Tywin Lannister.”

Maggie: „Už chápu, tohle je jedna z těch starých diskoték z osmdesátek. Uděláme to jako retro párty, můžeme se oblíct tak, jak se lidi oblíkali kdysi.”
Fran: „Jo!”
Maggie: „Máš ještě starý oblečení?”
Fran: (sarkasticky) „Ne. Když jsem přestupovala z Pinty na Santu Marii, ztratili mi moje zavazadla.”

(Ohař a Thoros z Myru se dohadují o trestu pro muže, kteří vyvraždili Ohařovu vesnici.)
Thoros: „My nejsme řezníci. My je věsíme.”
Ohař: „Pověšení? Co je na tom sakra za trest?”
Thoros: „Zemřou.”
Ohař: „Všichni jednou chcípneme.” (Otočí se na Berrica Dondarriona.) „Teda kromě tohohle.”

Dušek: „Ty nemáš co na práci?”
Kachna: „Na jakou práci, pane šéf?”
Dušek: „Ty se ptáš vážně na jakou práci?”
Kachna: „Nó.”
Dušek: „No jako kuchař bys třeba tady moh nahodit vomítku, né?”

Carl: (na Judith) „Tenhle klobouk byl kdysi tátův. Teď je tvůj. Jde prostě o to, že když jsem ho měl u sebe, tak byl se mnou i můj táta. Připadal jsem si silný jako on. Než máma umřela, tak mi řekla, že tento svět udělám lepším. Nezvládl jsem to. Ale ty to zvládneš. Vím to.”

(Sledují zápas v aréně a Daario se snaží přesvědčit Daenerys, že malý mrštný muž zvítězí nad velkým svalovcem. Špičkuje se s Hizdahrem zo Loraqem, který tvrdí opak.)
Daario: „Pokaždý, když jsem šel do jámy a bojoval proti takové obludě, dav lidí mě spatřil, tehdy jsem byl ještě kost a kůže a viděl tu hromadu rozzuřených svalů, co se mě chystá zabít. Peníze si nemohli vydělat lépe. Ale hromada rozzuřených svalů nemá žádné svaly tady...” (přiloží si dýku pod bradu) „... nebo tady...” (přiloží hrot dýky Hizdahrovi ke krku) „A velcí muži byli vždy moc pomalí na to, aby dokázali zastavit mou dýku, která je bodla tam, kde svaly nemají. A kdykoliv jsem viděl takovouhle obludu, která stojí přede mnou a dělá svoje zvířecí ksichty, věděl jsem, že to bude v pohodě.”
(Velký muž usekne hlavu malému a Hizdahr zo Loraq se začne spokojeně usmívat.)

Matěj: „Dejte mi ruku, já vám pomůžu.”

Joey: „Jasně že je to těžký, ale to neznamená, že o tom musíš mluvit.”

Vočko: „To nejlepší jídlo nadívané druhým nejlepším jídlem.”
Číšník: „Výborně, pane. Humra nadívaného chipsy.”