Hlášky z filmů a seriálů

Roman: „Pane faráři? Myslíte, že existuje romská duše?”
Farář: „Je jenom jedna duše a ta patří bohu.”
Roman: „Kam by ji ten mizera jenom dal?”
Farář: „Možná byste neměl tolik přemýšlet.”

(Přijíždí policejní auto.)
Jack Reacher: „Tomu říkám výjezdová rychlost, kluci.”

Pepa Novák: „Když se daří, tak se daří.”

(James Bond sděluje Kaře Milové, že ji pošle do Londýna a sám pojede pro generála Georgie Koskova. Kara Milová je nahněvaná.)
Kara Milová: „Nebudu na tebe čekat.”
James Bond: „Dobře.”
Kara Milová: „Ty hloupý, tvrdohlavý, pitomý...”
(Kara Milová začne vzteky mluvit nesrozumitelně slovensky a mlátit Jamese Bonda polštářem.)
James Bond: „Co to znamená?”
Kara Milová: „Zadek koně.”
James Bond: „Ty mi nadáváš do koňských zadků?”

Sherlock Holmes: (při pohledu do novin) „To už je listopad?”

Brumbál: „Teď spolu se mnou přivítejte rozkošné dámy z Akademie v Krásnohůlkách a jejich ředitelku, madam Maxime.”

Marcus: (v duchu o mámě) „Ale aspoň jí to slušelo. Vzala si ten pěkný svetr s chlupem a ty náušnice, co jí poslala kamarádka ze Zimbabwe.”
Will: (v duchu) „Ten kluk to snad bral jako rande. A co se týká jeho mámy, tak ta byla očividně na hlavu a ještě ke všemu přišla převlečená za Yettiho.”

Liu: „S každým se dá vyjít, ale s někým se musí vyběhnout!”

Alan: „Právě jsem uložil malýho.”
Charlie: „Ty máš malý dítě? Nesežere ti ho Jake?”

Lumír: „No já jsem se rozhod, že tě dneska zvu k nám na večeři. Ale vaříš ty!”

Béda: „Takže mně vyhlašuješ válku?”
Jarda: „Ty blbečku, ve válce už dávno jsme. Akorát sis to nevšim!”

Marcy: „No kdybys chtěla skutečně na víkend vypadnout, my bychom si děti na tu chvíli vzali, že ano, Steve?”
Steve: „Ee... jó... jako ty seshora?”

(Simona s Janem Bendigem.)
Simona: „Jééé, no ty jsi Honzík, ten ze suprstár.”
Honza: „Dobrý večer, no my sháníme vývrtku.”
Simona: „No ty chudáčku... ale ježíš, ty seš opravdu jak malý mimino, takovouhle tvářičku, no a takovýhle děcka oni pouštěj do šoubyznysu, ty máš nádherný kokrhle!”

Bud: „Oh, můj kapesník?”
Barry Kellogg: „Jo. Tohle je hnus. Koupím ti tucet nových. S tvým jménem.”
Bud: „Ne, ne, potřebuju tenhle! Chci říct, dala mi ho žena minulé Vánoce k narozeninám. Mám narozeniny o Vánocích. Jako Ježíš.”

Libor: „Promiňte, od čeho máte ju jizvu?”
Vasil: „K tomu člověk přijde, ani neví jak. Vy znajů.”
Libor: „Nie, neznajů. A byl jste zraněn víckrát?”
Vasil: „Průstřely dva!”
Libor: „Průstřel?”
Vasil: „Da.”
Libor: „Ale u policie jste asi nepracoval.”
Vasil: „Nie, to spíš na ty druhy straně.”