Hlášky z filmů a seriálů

(Max mluví o Hanově matce.)
Max: „Proč se vůbec omlouváte? S vámi to musel být nejsnadnější porod v dějinách. Vás mohla chytit do baseballové rukavice.”

(Bistro přepadl nějaký chlap a dal Max pytel, aby vzala peníze. Max to řekne Caroline a ta se zatváří divně.)
Max: (na Caroline) „Ty máš infarkt?”
Caroline: „Já čurám.”
Max: „Jak to myslíš?”
Caroline: „Strachy jsem se počůrala. Nejde to zastavit.”
Max: „Prostě to zkus udržet.”
Caroline: „Dobře.”
Zloděj: „Jděte od toho pultu.”
Caroline: „Promiňte, ale to nejde.”
Zloděj: „Proč?”
Caroline: „Protože čurám.”
Max: „Pořád?”
Oleg: (Vyjde z kuchyně.) „Z cesty. Já sejmu toho...” (Uklouzne po moči.)

Hlasatel: „Victor van Dort si užívá s mrtvolou. Zničená nevěsta si vezme neznámého boháče.”
Hildegarda van Dortová: „Neznámého boháče? To snad ne?”
Mayhew van Dort: „Éé. Neříkal s mrtvolou?”
Hildegarda van Dortová: „Ale neblázni! Která mrtvola by si tak vzala našeho Victora?”

Yuri Orlov: „Řekni mi, kolik máš kalašnikovů?”
Dimitri Volkof: „Asi 40 tisíc.”
Yuri Orlov: „Vážně? Mně to připadá jako jednička... A nemyslíš si, že 10 tisíc je pro tak velký pluk málo? Neměl bys ještě nějaké přiobjednat?”

(Max si utahuje z loutkaře a jeho loutky.)
Loutkař: „Och, vy jste jedna z nich. Žena, co není na divy.”
Max: „To není pravda. Divím se, že zaplatíte nájem.”

(Do bistra přijde žena, se kterou má mít Han rande.)
Han: „Ahoj, vy jste Ashley? Jsem Han Lee.”
Ashley: „Ahoj. Těší mě. Něco jsem si nechala v autě. Hned budu zpátky.” (Odejde.)
Han: „Vrátí se?”
Earl: „Hane, to se dřív vrátí Ježíš.”

(Max a Caroline zavedou Hana do místnosti, kde dělají dortíky.)
Han: „Nevěřím vlastním očím!”
Max: „To samé jsem si říkala, když jsem vás prvně uviděla.”

(Oleg projde v síťkách na vlasech a vousech a celý v bílém.)
Max: „Hej, Olegu, začínám si na ten tvůj nový vzhled zvykat. Vypadáš trochu jako duch bin Ládina.”

Caroline: (o Earlově hereckém výkonu) „Cítím Emmy!”
Earl: „To je tráva.”

(Rambo je na základně v Thajsku.)
Marshall Murdock: „Procházel jsem si vaše záznamy. Je to vážně zajímavé čtení.”
(Marshall Murdock otevírá Rambovu složku ležící na stole a čte obsah.)
Marshall Murdock: „Rambo, John J. Narozen šestého sedmý čtyřicet sedm v Boey, Arizona. Indiánsko-německého původu. Pořádně pekelná kombinace.”

Hidlick: „Hovado! Tvoje máti byla kolozubá stračena!”

(U stolu sedí muž a naproti němu pes.)
Caroline: „Vidíte toho rozkošného pejska?”
Max: „Myslíš toho, co šíří vzteklinu po stole, kde jedí lidi?”

Max: „Co ti to dali? Co posledního si pamatuješ?”
Caroline: „Nic. Měla jsem jen zákusek.”
Max: „Nebyl to ‚perník’?”

(Caroline má na nohou obrovské boty od Sophie, téměř upadne a dotkne se podlahy na stanici metra.)
Caroline: „Ježiši, dotkla jsem se země v metru. Co když se sem někdo vyčůral?”
Max: „Zlato, taky jsem tu čůrala. Celý New York je prosáklý močí. A počůraná ruka je trest za to, že nenosíš normální boty.”

Max: „Zítra jdu na klinické testy.”
Caroline: „Max, to na tobě budou testovat nové léky jak na pokusném králíkovi?”
Max: „Nebo jak já říkám, shrábnout pět set dolarů, hodit si kostkou a doufat, že mi z vedlejších účinků padnou halucinace.”