Comeback

(Tomáš pomáhá Saše s Iviným domácím úkolem. Zazvoní telefon z obchodu, zvedne to Iva.)
Iva: „Haló. Co? A kdo?” (Otočí se na Tomáše.) „Hele, volá nějakej cizí pán z obchodu.”
Tomáš: „A co říká?”
Iva: „Nic. Pláče.”
Tomáš: (Má nohy v lavoru.) „Boty!”
(Iva s Tomášem dorazí do obchodu, kde už jsou jen Ozzák a Marcelka.)
Tomáš: „No, tak vidím, že jste se tady už začali zařizovat. Tak, kde je ten pán, co tady plakal?”
Marcelka: „Vyštval ho!”
Ozzák: „Ty vole, chtěl Madonnu!”

Iva: „Víš co, Lexo? Běž si někam sednout. Tohle je práce pro chlapi nebo pro ženský. Na ženskou nejsi dost chytrej a na chlapa dost dospělej.”
Lexa: „Vždyť jsem o tři minuty starší než Saša.”
Saša: „Lexo, kluci dospívají pomaleji než holky.”
Lexa: „Nejde o rychlost, ale o kvalitu.”
Iva: „No, u tebe se bohužel nepodařilo ani jedno.”
Lexa: „Náhodou, vždyť už mám chlupy.”

(Iva a Saša se baví o tom, jací jsou Tomáš s Ozzákem filmoví barbaři.)
Saša: „Lexa je ještě horší.”
Iva: „No jo, ty jeho nechutnosti. Hele, viděl on někdy vůbec normální film?”
Saša: „Hmm, jednou. Mumie se vrací.”
(Mezitím přiběhne Marcelka, sebere fandící rukavici ležící na pultu před Ozzákem a odběhne z obchodu.)
Ozzák: „Týý jo, jaks to věděla?”

(Ozzák, Marcelka, Tomáš a Iva hrají scrabble.)
Ozzák: „Tady je cysta a já sem dám poli a je to policysta.”
Marcelka: „Ale cysta se píše s y, ale policista se píše s i!”
Ozzák: „To neznáte tohohle poldu! Ten je fakt tvrdej!”
Iva: „Ale strejdo, má pravdu! Policista s y není žádnej policista!”
Ozzák: „Tak mu to řekni! Co jemu. Jeho dětem to řekni! Jeho ženě!”

Saša: „Já už nechci letos jet na lyžák se sáňkama. Kropáčková si ze mě pořád dělá srandu.”
Iva: „No, to docela chápu.”
Saša: „Letos už bych chtěla boby.”

(Ozzák přijde k obědu.)
Ozzák: „Nazdar, brácha. Ahoj, Ivuško.”
Iva: „Čau.”
Tomáš: „Seš nějakej veselej. Na to, že je kapusta.”
Ozzák: „V klidu, já jsem najedenej.”
Tomáš: „Cos měl?”
Ozzák: „Jablka.”
Iva: „No vidíš. Strejda jí zdravě.” (Najednou se zamyslí.) „Moment, tys jedl jablka?”
Ozzák: „No, zkusil jsem to.”
Iva: „Bavíme se o takovým tom kulatým, co roste na stromech?”
Ozzák: „No, dovol. Copak nevím, co je to jablko? Jsem si je natrhal na jabloni za barákem.”
Iva: „Na jabloni? To za barákem je bříza.”
Ozzák: „No, tak na ní.”
Iva: „Bříza, na kterou správcová věší lojový koule pro sýkorky.”
Tomáš: „Bože, jestli tě správcová viděla.”
Ozzák: „No viděla, ještě na mě mávala.”

Tomáš: „Negriloval si zas Ozzák v kumbále husu?”
Marcelka: „Negriloval.”
Tomáš: „Jedl ji syrovou?”

(Ozzák přichází pozdě do práce, protože se celou noc díval na teleshopping.)
Ozzák: „Sorry, brácha, ty nový televizní soutěže jsou docela napínavý. Musel jsem si počkat, jestli ten vodpuzovač krtků někdo koupí.”

Tomáš: „Marcelko, proč taháte tu rybu do práce?”
Marcelka: „To je Zoranova Čudla.”
Ozzák: „No je taková učudlaná.”
Marcelka: „Čudla znamená chorvatsky mladá a krásná, koupila jsem ji Zoranovi, aby si na mě pokaždé vzpomněl, když ji vidí.”
Ozzák: „To jste mu spíš měla koupit starou vránu, ne?”

(Ozzák přijde do hospody.)
Ozzák: „Čus.”
Iva: „Čau.”
Saša: „Brý den.”
Ozzák: „Dám si jedno rychlý.”
Simona: „Co ten spěch?”
Ozzák: „Budu plíst pomlázku. Mám pruty, to jste v životě neviděli.”
Simona: „Jo, kdes je sehnal?”
Ozzák: „Proč? Nechceš to říct bráchovi, že ne?”
Simona: „Ne! A Saša se naučila plíst z proutí. Má báječný věci.”
Saša: „Teprve začínám, ale pomlázku už umím.”
Ozzák: „Sašo, pomlázku si musí chlap uplíst sám!”
Saša: „Ale Lexa mi to dovolil.”
Iva: „Říkal chlap.” (Saša přikývne na souhlas.)

Tomáš: „Co pořád děláš? Furt v tom sklepě?”
Ozzák: „Ty jsi mě viděl ve sklepě?”
Tomáš: „Ne, ale správcová říkala, že tam furt jseš.”
Ozzák: „Nejsem, maximálně chodím okolo.”
Tomáš: „Okolo kam?”
Ozzák: „Tak různě!”
Tomáš: „Tak různě okolo sklepa?”
Ozzák: „No...”
Tomáš: „Neschováváš tam nic, že ne?”
Ozzák: „Ne!... Kde jako?”
Tomáš: „Ve sklepě.”
Ozzák: „Tam vůbec nechodím.”
Tomáš: „Mně se zdá, že kecáš.”
Ozzák: „Mně se zdá, že jsi už dlouho neměl narozeniny.”
Tomáš: „No, ono zdání často klame.”
Ozzák: „Moje řeč!”
Tomáš: „Dobře.”

(Ozzákovi vypadne z hlavy písmenko ze scrabblu.)
Ozzák: „Ve vlasech V, v rukávu R, za uchem U a na jazyku J.”
Tomáš: „Radši ani nechci vědět, kde máš schovaný P.”

(Tomáš, Iva a Ozzák se scházejí k večeři.)
Tomáš: (natěšeně) „Tak co to bude? Já mám hlad jako vlk.”
Iva: „Hovězí špička ve smetanové omáčce s čerstvými bylinkami a nuselským knedlíkem.”
Ozzák: (s údivem) „Oooh.”
Tomáš: (znechuceně) „Fuj. Koprovka.”

(Ráno u snídaně.)
Tomáš: (Napije se čaje.) „Ten čaj je studenej!”
Iva: „Šla jsem do sebe, šetřím.”
Tomáš: „No, dobře.”
Iva: „Nebo ti ho mám přihřát?”
Tomáš: „Ne, ne. Je osvěžující.” (Iva položí na stůl talíř s toastovým chlebem.) „Ty jsou taky studený?”
Iva: „Měly by bejt teplý?”
Tomáš: „Tak toasty by mohly.”
Iva: „Tak si je strč do podpaží.”

(Tomáš potřebuje půjčit peníze, proto jde za Karlem Gottem. U brány zazvoní na zvonek s mikrofonem.)
Karel: „Dobrý den, vítejte u mě. Pro malý okruh stiskněte jedničku, pro velký okruh dvojku.”
Tomáš: „Karle?”
Karel: „Máte-li zájem o můj výklad světových dějin, stiskněte trojku. Chcete-li zanechat vzkaz, počkejte na mé vysoké C.”
(V mikrofonu se ozve vysoké C.)
Tomáš: „Ahoj Karle, tady je Tomi Paci. Pamatuješ, jak jsme tehdy řádili v Sopotech? Prosím tě, já mám problém, já bych potřeboval půjčit peníze.”
Karel: „Vaši zprávu si vyslechnu v neděli, kdy odpočívám. Máte-li zájem o radu pro tento den, stiskněte hvězdičku.”
(Tomáš zmáčkne hvězdičku.)
Karel: „Od kamarádů si nikdy nepůjčuj.”