Comeback

(Ozzák přiběhne z obchodu do bytu.)
Ozzák: „Byli jsme přepadeni, ale prachy nevzali.”
Tomáš: „Kolik jsme tam měli?”
Ozzák: „Nic, jako vždycky.”
Tomáš: „Tak co teda chtěli?”
Ozzák: „Nevím, dostal jsem pěstí a ještě jsem musel podepsat dodák.”

Lexa: „Ivo, co to má tvůj táta na sobě?”
Ozzák: „Buznohadry.”

(Tomáš s Ozzákem přijdou do obchodu, kde si Marcelka věší prádlo na šňůře.)
Tomáš: „Dobré ráno, Marcelko. Už bude devět.”
Marcelka: „Mám jen jedny ruce.”
Ozzák: „Tenhle krám byl vždycky známej tím, že se tady otvíralo přesně.”
Tomáš: „Ano. Přesně hodinu po tom, co ses probudil.”

(Saša a Lexa chtějí, aby se Simona a Tomáš dali dohromady, tak upečou dvě bábovky. Jednu dají Tomášovi a řeknou, že je od Simony a druhou dají Simoně a řeknou, že je od Tomáše. Pak se Simona a Tomáš potkají v hospodě.)
Simona: „Super bábovka!”
Tomáš: „Promiň, zapomněl jsem ti poděkovat.”
Simona: (nechápavě) „Rádo se stalo.”
Tomáš: „Byla dobrá.”
Simona: „Byla, no.”
Tomáš: „Hele, a co tě to vlastně napadlo?”
Simona: „To bych se měla zeptat spíš já tebe, ne?”
Tomáš: „No, já lidem nedávám bábovky jen tak.”
Simona: „Ty za ni něco chceš? Tak to si ji zas vem!”
Tomáš: „Ale já jsem si ji vzal!”
Simona: „Vždyť je pořád tady.”
Tomáš: „Kde se tady vzala?”
Simona: „Děti ji přinesly, ne?”
Tomáš: „No přinesly.”
Simona: „Tak o co ti jde?”
Tomáš: „Ježíš o nic. Já jsem chtěl jenom poděkovat.”
Simona: „Vždyť už jsem ti poděkovala!”
Ozzák: „Vy jste něco pili? Jestli jo, tak chci to samý!”

(Tomáš předává dopis Ozzákovi.)
Tomáš: „Tady máš?”
Ozzák: „Prase píše?”
Tomáš: „To bych se divil, ten píše všechno na pivní tácky.”

Ozzák: „Mambo, tak vy jste dřív byla... Člověk?”

Ozzák: „Pravidla jsou od toho, aby se porušovaly.”

Ozzák: „Olizováním dítě neuděláš.”

Simona: „Cikády?”
Ozzák: „Něco jako cvrčci, ale s reprákama... spousty!”
Simona: „Tak řekni Tomášovi, ať koupí nějakej sprej.”
Ozzák: „Nesmrděj, řvou!”
Simona: „A co sehnat, co žere cvrčky?”
Ozzák: „No to bychom museli potom shánět něco, co žere to, co žere cvrčky. Kamarád Peklo to tak zkoušel u much a ty rorejsi se mu pak v záclonách motali ještě půl roku... než sehnal káně.”

(Tomáš si myslel, že ‚únosci’ Ivě něco udělali.)
Tomáš: „A kdo jsou tihle dva?”
Iva: „To jsou Vasil s Abdulem, produkční.”
Tomáš: „A nic ti neudělali?”
Iva: „Né, ukázali mi, kde se točí ESO a byla jsem v šatně Borhyový. Víš, že je bruneta? Má celou šatnu plnou paruk...”

Milda: „Co to slyšim, co to slyšim? Pípo, ty máš ňáký sviště?”
Simona: „Ale jo, jeden nebo dva tam budou. Ale už trénujou výlet z hnízda skokem plavmo.”

(Simona drží v ruce hranolky.)
Iva: „Potřebuješ friťák?”
Simona: „Ne, tyhle jsou na plech.”
Iva: „Nejsou samy.”
(Iva ukáže na opilou Marcelku.)
Simona: „Ozzáku, ty jsi nemocný, že se za tebe musí opíjet ženská?”

Tomáš: „Marcelko, já vás žádám, abyste na mojí rodině přestala trénovat! V noci před barákem sedíte v zaparkovaném autě, Ozzák říkal, že jste mu vzala otisky prstů a ještě jste nám do domu namontovala odposlouchávací zařízení?!”
Marcelka: „Žádná štěnice! Poslouchala jsem za dveřmi.”

Tomáš: „Ivo, je tu Saša! A má šaty!”
Iva: „Sašo, jestli budeš mít hezčí šaty než já, tak se zabiju!”
(Iva se podívá na Sašiny šaty.)
Iva: „Tak zůstanu naživu. Promiň, Sašo.”

(Tomáš koupil Ivě šaty na taneční.)
Tomáš: „Zkus si je ještě jednou a uvidíš, že mi dáš za pravdu.”
Iva: „Můžu si je zkusit klidně tisíckrát a pokaždé zjistím, že jsou příšerné!”
Tomáš: „Nejsou příšerné, jsou přiměřený!”
Iva: „Přiměřený? Ivo, tobě to dneska tak sluší, vypadáš tak nějak přiměřeně!”
Tomáš: „Šaty mají zahalovat! Když jsem chodil do tanečních já, moje partnerka měla super šaty. To, že má hrb, jsem se dozvěděl až o věnečku.”