Dobrodruh (1983)

Šéf marseillské policie: „Co myslíte, že se bude dít?”
Komisař Philippe Jordan: „Jako vždy. Nic se nebude dít. Nebude administrativní sankce, jen mě přeloží jinam. Podobně jako auto do garáže. Tomu se říká všelijak, třeba uklidit.”
Šéf marseillské policie: „A co ministr? Myslel jsem si, že ten vás podrží?”
Komisař Philippe Jordan: „Znám ho dvacet let. On mě už zhruba pět minut nezná vůbec. To vám garantuju.”

(Komisař Philippe Jordan prohledává hosta v přístavní hospodě.)
Host: „Jen si posluž. Jsem čistej.”
Komisař Philippe Jordan: „Ještě chvilku kecej a budeš čistej mučedník!”

Komisař Philippe Jordan: „Proč se směješ?”
Livia Maria Dolores: „Ty opravdu mluvíš úplně jinak. Ne jako polda. Neptáš se mě na to, jak se jmenuju, kde žiju a proč dělám to, co dělám.”
Komisař Philippe Jordan: „Protože mi řekneš, že jsi se narodila v chudé čtvrti. Že jsi měla moře sourozenců, táta chlastal a bil tvou mámu. A tys ve dvanácti chtěla zjistit, na co ti chlapi myslí, když tě očumují.”

(Komisař Philippe Jordan hledá v gay klubu Alfreda zvaného Freddy chemik.)
Komisař Philippe Jordan: „Hledám tu kámoše. Chci mu vyřídit vzkaz od jeho bráchy z Marseille. Alfred.”
Barman: „Alfred? To je jeho příjmení nebo jméno?”
Komisař Philippe Jordan: „Má přezdívku. Chemik, Freddy chemik.”
(Ke komisaři Philippu Jordanovi přistoupí gay.)
Gay: „Tak ten už sem dlouho nechodí. Jinak bys ho viděl. Byl taková rohožka na boty. Ležel vždycky na zemi u vchodu. Můžeš ho vystřídat, jestli chceš. Vypucoval bych si podrážky o tvůj ksicht.”
Komisař Philippe Jordan: „To je velice zábavné.”
Barman: „Jestli se chcete prát, tak jděte raději ven.”
Komisař Philippe Jordan: (na gaye) „Dneska je maškarní, ne? Škoda, že nemáš šál nebo mantru. Seklo by ti to.”
(Komisař Philippe Jordan odchází.)
Gay: „Jdu za tebou.”
Komisař Philippe Jordan: „Ale ne moc těsně.”

(Marseillský šéf podsvětí Sauveur Meccacci zjistil, že do města přijel komisař Philippe Jordan.)
Sauveur Meccacci: „Toho komisaře bych měl rád na výplatní pásce. Aspoň nějakou dobu.”

(Komisař Philippe Jordan, inspektor Rojinski a inspektor Simon jsou v kavárně. Simon dopije kávu a odchází. Jordan se otočí na Rojinského.)
Komisař Philippe Jordan: (o Simonovi) „Co je ten chlap asi zač? Lenoch? Pitomec? Nebo srab?”

(Francis Pierron ukazuje komisaři Philippu Jordanovi neprůstřelný sportovní vůz.)
Komisař Philippe Jordan: „Jezdí to?”
Francis Pierron: „Pod kapotou má dvě stě padesát koní. Stejně bych se toho rád zbavil. Nevíš o někom, kdo se potřebuje chránit?”
Komisař Philippe Jordan: „Jo, možná... Papež.”

(Komisař Philippe Jordan nastoupil na letišti do vrtulníku, aby dohonil motorový člun převážející drogy.)
Pilot Louis: „Co se děje?”
Komisař Philippe Jordan: „Ujíždějí nám drogy. Dvěstěkilometrovou rychlostí.”

(Komisař Philippe Jordan udělá zátah na jednu přístavní hospodu a všem hostům přikáže, aby zvedli ruce nad hlavu. Jeden sedící starší štamgast v brýlích nereaguje.)
Komisař Philippe Jordan: „No tak. Řekl jsem ruce za hlavu.”
Štamgast: „Vy jste tady asi nový, že vás neznám?”
Komisař Philippe Jordan: „Jen projíždím!”

(Komisař Philippe Jordan je u baru v gay klubu.)
Barman: „Čekáte tu na někoho? Nebo si něco dáte?”
Komisař Philippe Jordan: „Jednu oranžádu. Ne, počkejte! Minerálčičku.”

(Komisař Philippe Jordan se zastaví v boxerském klubu za svým přítelem Francisem Pierronem.)
Komisař Philippe Jordan: „Co Janine, jak se má?”
Francis Pierron: „Dobře, dokonce moc dobře. Má jinýho.”
Komisař Philippe Jordan: „Ano? To ses málo snažil nebo co?”
Francis Pierron: „Ne. Měla luxusní boty, vlastní byt a auto.”
Komisař Philippe Jordan: „Co to tu holku popadlo? Nevydržela to? Ráno fotbal, odpoledne kolo, večer box. To začne nudit.”
Francis Pierron: „Nemluvíš spíš o sobě?”
Komisař Philippe Jordan: „To taky. V něčem jsme stejní. Škoda, měla krásnej zadek.”

(Komisař Philippe Jordan sedí brzy ráno v kavárně. Přijde za ním Livia Maria Dolores.)
Komisař Philippe Jordan: „Dáš si kafe, kafe nebo kafe?”
Livia Maria Dolores: „Čaj.”
Komisař Philippe Jordan: (na číšníka) „Kafe!”
Livia Maria Dolores: „Chtěla jsem čaj.”
Komisař Philippe Jordan: (na číšníka) „Aha, čaj.”

(Do bytu komisaře Philippa Jordana někdo nastražil mrtvolu informátora Tonyho. Šéf marseillské policie, jenž se dostavil do jeho bytu na základě anonymního telefonátu, neví jak situaci vyřešit.)
Šéf marseillské policie: „Takže! Kdo? Snad vy? Co řekneme? Bude nutné něco říct.”
Komisař Philippe Jordan: „Pravda se říct nedá?”
Šéf marseillské policie: „Ale no tak!”
Komisař Philippe Jordan: „Promiňte, to byl jen žert. Nemusíme nic říkat, dáme ho do kontejneru.”

(Komisař Philippe Jordan zatkl v Cite Berger, v bytě paní Kemal, tři muže převážející v břiše drogy. Právě sepisuje na stanici protokol.)
Šéf Garnier: „Zpráva o paní Kemal? Zbytečně se neunavujte. Ta záležitost začíná i končí v Cite Berger.”
Komisař Philippe Jordan: „Chcete říct, že propustíte ty tři...”
Šéf Garnier: „Tři diplomaty? Ano. Dnes večer budou v Istanbulu.”
Inspektor Rojinski: „Ale...”
Šéf Garnier: „Žádné ale, Rojinski! Nemůžeme je zadržet bez jakýchkoliv důkazů.”
Komisař Philippe Jordan: „Důkazy mají ti diplomati v břiše!”
(Do místnosti vstoupí muž jménem Mensur, v obleku a s kufříkem.)
Mensur: „Snad byste je nechtěl rozpůlit a prohlédnout zevnitř?”
Komisař Philippe Jordan: (na Mensura) „Co je tohle?”
Mensur: „Já se jmenuji Mensur - kulturní atašé tureckého velvyslanectví.”
Komisař Philippe Jordan: „A proč k nám přišel pan Mensur?”
Mensur: „Rád bych totiž vyřídil panu velvyslanci vaši omluvu. Nebo politování či něco v tom duchu.”
Komisař Philippe Jordan: (na Garniera) „Co tomu říkáte? Jste pro?”
(Komisař Philippe Jordan přistoupí k Mensurovi.)
Komisař Philippe Jordan: „Vyřiďte, že stáhnout ocas je už naším starým zvykem.”

(Komisař Philippe Jordan přišel do vězení za Tontonem. Tonton ho žádá, aby zachránil jeho dceru, která propadla drogám a žije s feťáky v jednom squatu.)
Komisař Philippe Jordan: „Proč si chceš najmout poldu, Tontone?”
Tonton: „Já nechci poldu. Já chci šílence.”
Komisař Philippe Jordan: „Určitě přijmeš šílenou nabídku. Malý obchod. Alfred. Neříkej, že jsi na něj zapomněl. Freddy chemik.”
Tonton: „Jděte se vycpat!”
Komisař Philippe Jordan: „Jsi pořád stejnej. Stejně špatný otec jako přítel. Jestli ho nenajdu dřív já, tak Meccacci zařídí, že všichni alchymisté budou ronit slzy. Jak pro Pasteura. Pomník mu, ale nepostaví.”