Dogma

Bartleby: „Nesete odpovědnost za pozvednutí ikony, která na sebe přetahuje víru v Boha. Tím jste porušili první přikázání. Kromě toho se obávám, že ani jeden z vás nemůže být pokládán za mravného. Vaše existence je výsměchem morálce. Třeba vy, pane Burtone. Vloni jste svou manželku po sedmnácti letech osmkrát podvedl. Miloval jste se s její nejlepší přítelkyní, zatímco měla být doma a hlídat děti.”
Loki: „A ještě k tomu v posteli, ve který spíte s manželkou.”
(Bartleby obchází stůl.)
Bartleby: „Pane Newmane. Na vánoční oslavě jste opil svou přítelkyni a pak jste podplatil jednoho nezaměstnanýho, aby se s ní, když o sobě nevěděla, vyspal. A tak jste se s ní mohl potom, co se ráno přiznala, bez jakýchkoli výčitek rozejít. O tři měsíce později se zabila. Pan Brace vydědil svýho teplýho syna. Velmi dobře, pane Braci. Pan Ray dal svou matku do ústavu a vydělával na pronajímání jejího domu. Aby si pro sebe mohl koupit orientální koberec. Pan Barker letěl na účet podniku do Thajska a miloval se s jedenáctiletým klukem. Panejo! Pan Holtzman schválil výrobu Moobyho z materiálů, o nichž věděl, že jsou zdraví škodlivé, protože to je, jak znalci říkají, méně nákladné. Vy na druhé straně jste nevinná. Vedete dobrý život. To je fajn.” (Dojde k Whitlandovi.) „Ale vy, pane Whitlande, skrýváte víc tajemství než celá ta vaše skupina. Ani o nich nemůžu mluvit nahlas.”
(Nakloní se k němu a něco mu šeptá.)
Loki: „Vždyť jsi jeho otec, ty hnusnej prasáku!”
(Whitland se zdrceně složí na stůl.)

Bartleby: „Kdy jsi asi tak přestala věřit?”
Bethany Sloaneová: „To vím naprosto přesně. Telefonovala jsem se svou mámou a ona mi dávala nějaký rady ohledně tý záležitosti a nic z toho, co mi říkala, mi nijak zvlášť neulevilo. A pak řekla: ‚Bethany, Bůh má své plány.’ To mě... To mě nějak naštvalo. Řekla jsem: ‚A co moje plány?’ Chápeš? Já jsem chtěla mít rodinu se svým mužem. To Bohu nepřijde jako dobrej plán?”

Bethany Sloaneová: „Nech mě hádat, jsi anděl.”
Rufus: „Ne, nejsem anděl. Jsem člověk jako ty nebo on.” (Ukáže na Jaye.) „No, jako on asi ne.”

Bethany Sloaneová: „Všechno, čím jsem byla, bylo lží?”
Metatron: „Ne. Ne, ne, ne. Když teď víš, co víš, neznamená to, že nejsi, co jsi byla. Ty jsi Bethany Sloaneová. To ti nikdo nevezme. Ani sám Bůh. Jde jenom o to předefinování tvé identity. Zahrnutí nových skutečností do toho, kdo jsi. Ale buď tou, kterou jsi vždycky byla. Jen... Buď i tou druhou. Občas...”
Bethany Sloaneová: „To znamená, že nesmím fixlovat daně?”
Metatron: „Mírně řečeno.”

(Kardinál mluví o návštěvnosti v kostelech.)
Kardinál Ignatius Glick: „Chyťte je, dokud jsou mladý.”
Rufus: „Podobně jako tabákový průmysl.”
Kardinál Ignatius Glick: „Kristepane, mít tak jejich výsledky...”

Bartleby: „Dámy a pánové, byli jste shledáni vinnými z nepravostí proti našemu všemohoucímu Bohu, a... ujišťuji vás, že právě dnes za všechny prohřešky zaplatíte krví.”

Kardinál Ignatius Glick: „Rád bych poděkoval naší místodržitelce Elizabeth Daltonové, že si na nás dnes ráno udělala čas. Je sice protestantka, ale za to ji pranýřovat nebudeme.”

(Bob táhne Lokiho.)
Loki: „Můžem si o tom promluvit?!”
(Bob ho vyhodí z vlaku.)

Golgoťan: „Nenarozený hovno ožilo.”

Jay: „Slezte ze mě, chci vidět, co se děje. Co to má sakra znamenat? Co je tohle za ženskou? A proč jste mi krucinál drželi hlavu?”
Metatron: (na Boha) „A takovou má malou pusinku, co?”

Loki: „Zapomněl jsem panenku woodoo.” (k Whitlandovi) „Vážně vypadá stejně jako ty. Hele, kdybych... Kdybych tomu věřil, chtěl bych... vědět...”
(Vydává divný zvuky a krouží nad panenkou rukou, Whitland se krčí v křesle. Loki ji rozbije. Zasměje se.)
Loki: „Jenomže já woodoo nevěřím.”
(Odchází z místosti.)
Loki: „Woodoo!”
(Odejde, všichni si oddechnou. Najednou se rozrazí dveře a v nich stojí Loki s bouchačkou.)
Loki: „Ale tomuhle věřím.”
(Začne masakr.)

Rufus: „Víš, co mrtvý většinu času dělávaj? Sledujou ty živý. A nejradši ve sprše.”
Jay: „Ty jo. Už abych umřel.”

Rufus: „Tak co budeme dělat?”
Metatron: „Opijem se, protože mi začínají docházet nápady.”

Bethany Sloaneová: „Můj bejvalej mi tak trochu rozhodil schopnost vnímat vztahy.”
Bartleby: „Rozvedená?”
Bethany Sloaneová: „To je moc jemně řečeno. Já tomu říkám ‚kopačky’.”
Bartleby: „To už jsem taky zažil.”
Bethany Sloaneová: „Taky si říkáš, že to snad není možný? Jak lehce ses vlastně nechal odkopnout...”
Bartleby: „A říkáš si, jestlipak ten druhej přijde k rozumu a zavolá tě zpátky.”
Bethany Sloaneová: „A všichni říkají, že to všechno časem přebolí.”
Bartleby: „A ono to přitom bolí víc.”
Bethany Sloaneová: „Víš, co to chce?”
Bartleby: „Co? Co to chce?”
Bethany Sloaneová: „Chce to panáka. Hodně panáků.”

(Jay zavařil auto.)
Jay: „Copak já vím něco o řazení? Copak už jsem někdy řídil?”