Dokonalý svět

(Phillip utíká přes louku před zraněným Butchem, kterého sám střelil.)
Butch: „Jsi hrdina. Zejtra bude v novinách, jak jsi je zachránil. Ale nemyslím, že bych je byl zabil. Zabil jsem jen dva, za svůj život. Jeden uhodil mámu a druhej tebe.”

(Butch, Terry a Phillip jedou v autě a Terry si stěžuje na bolesti ucha, kam ho předtím Butch praštil.)
Terry: „Jestli to ještě jednou zkusíš...”
Butch: „Co.”
Terry: „Co?”
Butch: „Vždyť jsi mi vyhrožoval.”
Terry: „To nebyla hrozba, to byl fakt.” (Ukáže v ruce revolver.)
Butch: „Hele, podrž ten volant.”
(Butch si sundá sluneční brýle, půjčí volant Phillipovi a otočí se na Terryho.)
Butch: „Ve vteřině máš po frňáku. To je hrozba.”
(Praští Terryho, kterému začne z nosu téct krev. Poté mu vezme zbraň a opět řídí.)
Butch: „A to je fakt.”
Terry: „Za to tě zabiju!”
Butch: „To je hrozba. Chápeš ten rozdíl?”

Michaelle: „Hele, promiň, ale já jsem tady ředitelka módy. Já vím, co se má nosit, co se nosí, co by se mělo nosit. Já mám v hlavě design i na přesnídávky.”

Michaelle: „Neříkej mi Míšo, nejseš moje babička, Andreo.”

Michaelle: „Prosim tě, ty mlč a buď hezká.”

Michaelle: „Prosim tě, neříkej děti, nebo budu zvracet.”

Michaelle: „Natálie, hoď nám sem, prosim tě, dvakrát kafe s rumem. A bez toho kafe, prosim tě.”

Michaelle: „Tady kluk miloval show, on musí mít nádhernej pohřeb.”

Michaelle: „Jasně, to víš, že jo. Čtyřprocentní ateista, co spáchal sebevraždu, to je výzva pro každýho faráře. Možná přijede i papež.”

Michaelle: „Do háje! No do Prčic, teď jsem si kvůli tobě zahnojila svoje boty, ty vílo blbá!”

Michaelle: „Co to plácáš? Máš biblickou hodinu, nebo sis přihnula?”

Iveta: „Já jsem jeho pindulína.”

Iveta: „... no on mi kupuje darčeky a já som za to na něho milá a pekná.”

Barmanka Pindulína: (vytáhne platební kartu) „Hele, tohleto je moje karta. Víš, jak dlouho jsem ji nepoužila? Rok. Všechno platím s touhletou.” (vytáhne další kartu) „S přítelovou.”
Iveta: „A koľko na nej máš?”
Barmanka Pindulína: „Pořád dvacet tisíc.”
Iveta: „To je taky možné?”
Barmanka Pindulína: „No pokaždé, když si něco zaplatím, tak si sama doplním z jeho účtu, chápeš?”
Iveta: „Jaaaj... Takže keď si ráno vybereš dvacet tisíc, večer je tam zase máš?”
Barmanka Pindulína: „Tak to zas ne, prachy si vybírat nemůžu, můžu s ní jenom platit. On totiž nemá čas mi kupovat dárečky, tak si je musím kupovat sama. A vždycky mu pak za to pěkně poděkuju. V tomhle baru makám akorát proto, abych měla ňáký malý kapesný, chápeš?”
Iveta: „Ty jsi geniálna.”
Barmanka Pindulína: „Nepřeháněj. Jsem úplně normální pindulína přece.”

(George nachytá Ivetu s Fanušem.)
George: „Ty vole, co to je? Jako, jako, jako, co jako? Jako fór, nebo co jako?”
Iveta: „To je preca Fanuš... co by, máme tu mejdan a kupil mi tu košilku aj to, co mám pod ňou.”