Equilibrium

Otec: „Je naprosto nevyhnutelným faktem, že lidstvo se mnohem více sjednocovalo vidinou války, než ve snaze o získání míru.”

DuPont: „Gun kata. Díky analýzám tisíců zaznamenaných soubojů mohli klerikové určit, že geometrické rozdělení soupeřů je v každé bitvě statisticky předvídaným prvkem. Gun kata vede pistoli jako totální zbraň. Každá nová pozice představuje maximum zón k nabití. Způsobuje maximální škodu maximálnímu počtu protivníků, zatímco drží obránce mimo statisticky tradiční dráhy opětované palby. Rutinní ovládnutí tohoto umění zefektivní vaši palbu nejméně o sto dvacet procent. Tento rozdíl zvyšuje o šedesát tři procenta smrtící výkonost a učiní z mistra gun katas obávaného a nebezpečného protivníka.”

Errol Partridge: „Řekni mi, Prestone, jak dlouho ještě? Dokud nespálíme každý kousek?”
John Preston: „Zdroje jsou omezené. Nakonec je dostaneme všechny.”

(John se prostřílí do DuPontovy kanceláře.)
DuPont: „A co takhle zaklepat?”

(U výslechu.)
Mary O’Brainová: „Můžu se vás na něco zeptat? Proč žijete?”
John Preston: „Já jsem živý. A žiju, abych chránil kontinuitu této skvělé společnosti. Sloužím Librii.”
Mary O’Brianová: „Je to kruh. Existujete, abyste existoval. Jaký je účel?”
John Preston: „Jaký je smysl vaší existence?”
Mary O’Brianová: „Schopnost cítit. Protože jste nikdy nic necítil, neznáte to. Je to nutnost, jako dýchání. A bez pocitů, bez lásky, bez hněvu a bez lítosti je dýchání jenom jako tikot hodin.”
John Preston: „Pak mi ale nezbývá, než vás poslat do soudního paláce do Procesu.”
Mary O’Brianová: „Do Procesu? Tím myslíte na popravu, že?”
John Preston: „Do Procesu.”

(Komando vtrhne k Mary do bytu.)
Mary O’Brianová: „Tohle nemůžete udělat!”
John Preston: „Tetragrammaton. Není nic, co nemůžeme.”

(Johna testují na polygrafu.)
Starší technik: „Nejprve začneme otázkami. Nebo spíše hádankami. Jakým nejjednodušším způsobem se dá klerikovi vzít zbraň?”
(Všichni vojáci natáhnou zbraně a míří na Johna, k Johnovi se nakloní Brandt.)
Brandt: „Požádáte ho o ni. Říkal jsem, že s vámi udělám kariéru, kleriku.”

Otec: „Zatímco nová armáda vynucování práva pracuje na speciálním řešení problému, klerikové byli určeni a posláni vyhledat a zničit zakázané předměty.”

(John zjistil, že Partridge je cituschopný.)
Errol Partridge: „Nevidíš to, Prestone? Je to pryč. Všechno, co nás dělá tím, kým jsme, jsme prodali.”
John Preston: „Nejsou války. Žádné vraždy.”
Errol Partridge: „A co myslíš, že děláme my?”

Otec: „Lidé, jako bytosti žijící na zemi, vždy inklinovali k válce. Proto se snažíme napravovat ne příznaky, ale samotnou nemoc. Vyhledali jsme individuality a nechali jsme je přizpůsobit. Nahradili jsme je jednotvárností, jednotou, která umožňuje každému muži, ženě i dítěti žít v této společnosti stejný život. Pojetí stejné životní konstrukce vede každého z nás do každé situace se svědomím, že už byla prožita.”

(Stojí u ohrady se psy.)
Voják: „Tato zvířata byla chráněna ženami a dětmi. Lehce jsme je přemohli.”
Brandt: „Nesetkáváme se s tím poprvé. Ale k čemu je vůbec chovají? Mají je snad k jídlu?”
Voják: „Co nařizujete, pane?”
Brandt: „Zabijte je.”

(Plánují vraždu Otce.)
Jürgen: „Uděláš to?”
John Preston: „Ano.”
Jürgen: „Zvládneš to?”
John Preston: „To nevím...”

(Drží Mary u zdi.)
John Preston: „Jak dlouho neberete dávku? Podívejte se na sebe.”
(Přetočí ji k zrcadlu.)
John Preston: „Podívejte se. Vidíte se.”

(John přijde do Místnosti svobodného čtení.)
Knihovník: „Dobrý den. Co to bude, pane? Poslední výtisk Bezcitného? Nebo zrevidovaný Manifest?”
John Preston: „Errol Partridge. Co o něm víte?”
Knihovník: „Promiňte prosím?”
John Preston: „Všichni ven.”
(Všichni čtenáři se zvednou a opustí Místnost.)
John Preston: „Tak se zeptám ještě jednou. Errol Partridge. Co o něm víte?”
Knihovník: „Tady muselo dojít k omylu.”
(John ho chytne za kabát a přimáčkne ke stolu.)
John Preston: „Jste cituschopný.”
Knihovník: „Ne! To nejsem.”
John Preston: „Ne? Tak proč jste ze mě vyděšený?”

(Brandt dovede Johna k DuPontovi.)
Brandt: „Vicekonzule. Tento muž se provinil stýkáním s cituschopnými, citovými poměry s ženami a vlastní schopností cítit.”
DuPont: „Pošlete tým hledat jeho nepoužité Prozium.”
Brandt: „To nebude nutné, pane. Když projdete záznam pohybu jeho zbraně, zjistíte, že to byl on, kdo byl s těmi vojáky, když byli zavražděni.”
(DuPontův asistent něco naťuká do počítače a výsledek ukáže DuPontovi.)
DuPont: (k Johnovi) „Kleriku. Domnívám se, že mi chcete něco říct.”
John Preston: „Vím, že je těžké uvěřit...” (Vyplivne krev.) „... že klerik z Tetragrammatonu by se mohl otočit zády ke všemu, co se naučil, spojil se tak s Rezistencí a stal se vůdcem Podzemí. Ale je to tak. Slíbil jsem, že toho muže přivedu.” (Podívá se na Brandta.) „A tady je.”
DuPont: „Kleriku Brandte.”
Brandt: „Pane.”
DuPont: „Náš záznam ukazuje, že s vojáky ve Spodině to byla vaše zbraň.”
Brandt: „To není možné.”
(Vytáhne svou zbraň, na ní je jmenovka Preston.)
Brandt: „To je chyba. Vyměnil je. Vyměnil je. Jeho zbraň mám teď já.”
John Preston: „Ovšem. Při zatčení jste mi ji odebral.”
Brandt: „Co?”
DuPont: „Odveďte ho do Síně zničení, na soud a hromadné zpopelnění.”