Manželé z roku II

(Nicolas Philibert je souzen před soudním dvorem za napadení představitele moci a záchranu jeho vražedkyně.)
Nicolas Philibert: „Co jsem udělal?”
Předseda soudního dvoru: „Ticho!”
Nicolas Philibert: „Ne!”
Předseda soudního dvoru: „Ticho, říkám!”
Nicolas Philibert: „Nechte mě přece mluvit!”
Předseda soudního dvoru: „Chováš se jako ti lehkomyslní! Tvůj hlas je buřičský! Tvůj pohled říká, že jsi spiklenec! Prozraď své komplice!”
Nicolas Philibert: „Komplice? Jaké komplice? Jste všichni blázni.”
Předseda soudního dvoru: „Slyšeli jste ho? Uráží toto posvátné shromáždění! Další zločin!”
Nicolas Philibert: „Jaký zločin?”
Předseda soudního dvoru: „Napomáhal jste vraždě a útěku!”
Nicolas Philibert: „To není pravda!”
Předseda soudního dvoru: „Je na to spousta svědků!”
Nicolas Philibert: „Ani ji neznám! Přijel jsem teprve včera!”
Předseda soudního dvoru: „Včera! Přiznává se! Je to spiklenec! Agent aristokracie!”
Nicolas Philibert: „Já, který zabil prvního aristokrata?! Už čtyři roky před vámi. Nedobyli jste ještě ani Bastilu, když já jsem zabil barona!”
Předseda soudního dvoru: „Mlč, ať mluví tvůj advokát!”
Obhájce Nicolase Philiberta: „Neexistuje zákon dosti přísný, aby potrestal takového zločince, jako je můj klient!”

(Paulina de Guérandová hovoří s Nicolasem Philibertem o jeho ženě Charlotte, ale netuší, že Nicolas je její muž.)
Paulina de Guérandová: „To se zas dělá zajímavou. Já ji nenávidím! Zabila bych ji, kdybych mohla! Ale nechci zarmoutit bratra. Očarovala ho, fena!”
Nicolas Philibert: „Kdo je to?”
Paulina de Guérandová: „Taková nula, holka z lidu. Chce se jenom vdávat. Už tři roky na to čeká!”
Nicolas Philibert: „Není vdaná?”
Paulina de Guérandová: „Prý byla.”
Nicolas Philibert: „Za koho?”
Paulina de Guérandová: „Nějakého burana.”
Nicolas Philibert: „Vážně?”
Paulina de Guérandová: „Skončil u Indiánů. Prý ho snědli.”

(Předseda soudního dvoru se otočí na dvanáct přísedících.)
Předseda soudního dvoru: „Občané soudci?”
(Všech dvanáct přísedících okamžitě jako jeden muž zvednou ruku.)
Předseda soudního dvoru: (o Nicolasi Philibertovi) „Odsouzen k smrti! Další.”

(Francie. Slavnost rozumu. Na pódium provizorního divadla se spouští na laně pěvkyně.)
Nicolas Philibert: „Kdo to je?”
Gosselin: „Bohyně rozumu.”
Nicolas Philibert: „Ale ne! Kdo je ona?”
Gosselin: „Počkej.”
(Gosselin si musí nasadit brýle, aby lépe viděl.)
Gosselin: „Paulina de Guérand. Sestra Markýze.”

(Amerika. Svatební obřad v kostele. Ženichem je Nicolas Philibert a nevěstou Margareta Davisonová, dcera nejbohatšího občana země Arthura Davisona.)
Oddávající kněz: „Pokud chce někdo promluvit, ať promluví nyní, nebo ať mlčí navždy.”
Muž s rezavými vlasy v davu: „Já mám námitku! Ten pán zde je už ženatý s jinou.”
Arthur Davison: (na oddávajícího kněze) „Pokračujte!”
Oddávající kněz: „Ale já...”
Arthur Davison: „Pokračujte, je žárlivý!”
Oddávající kněz: „Ale přesto...”
Arthur Davison: „Dokončete obřad! Ztrácíme čas! Oddejte je.”
Oddávající kněz: (na Nicolase Philiberta) „Jste už ženatý, nebo ne?!”
Nicolas Philibert: „Ne...”
Arthur Davison: „Ano, no a co?! Je to už sedm let a ve Francii! Katolíci! To neplatí. Nedejte na to! Pokračujte!”
Oddávající kněz: (na Nicolase Philiberta) „Je vaše žena mrtvá?”
Arthur Davison: „Jasně, proč né, může být mrtvá.”
(Nicolas Philibert se otočí k oddávajícímu knězi a zakroutí nesouhlasně hlavou.)
Oddávající kněz: „Toto manželství je proti zákonům církve.”

(Arthur Davison se snaží přesvědčit oddávajícího kněze o nutnosti dokončení svatebního obřadu.)
Arthur Davison: „Toby, to mi neuděláš. Slyšíš?”
Oddávající kněz: „Ne, Arthure!”
Arthur Davison: „Dal jsem ti kostel, i tvou faru, prohlaš je za muže a ženu.”
Oddávající kněz: „Ne, Arthure! Řekl jsem ne!”
Arthur Davison: „Pozor, Toby!”
Oddávající kněz: „Co na mě chceš, Arthure! Proč se nedal rozvést?”
Arthur Davison: „Rozvést? Ty žertuješ? Ve Francii se nerozvádí!”
Oddávající kněz: „Ne?! Ty nečteš noviny? Měli revoluci a mají republiku!”
Arthur Davison: „Ano, to vím!”
Oddávající kněz: „První, co udělali, hned první den, to byl zákon o rozvodu!”
Arthur Davison: „Rozvod? Ve Francii?”
Oddávající kněz: „Ovšem.”

Charlotte Philibertová: (na Nicolase Philiberta) „Otrokáři, surovče, kanibale!”

Simon: „Chceš popravit Philiberta?”
Představitel moci: „Za čtvrt hodiny. Seznam je poslán.”
Simon: „A co Američané? Myslels na ně?”
Představitel moci: „Ty vynech.”
Simon: „Nepošlou už jedinou loď!”
Představitel moci: „Tak ať nepošlou!”
Simon: „A co lidi? Mají chcípnout?”
Představitel moci: „Otravuješ mě!”
(Poté Simon švihne vší silou svým kordem o stůl tak, že se všechno jídlo a pití, které předtím představitel moci konzumoval, na něj vysype.)
Simon: „Tady máš demisi!”

Nicolas Philibert: „A mimochodem, mluvil jsem s tvým otcem.”
Charlotte Philibertová: „A co ti říkal?”
Nicolas Philibert: „Jen pláče. Čtyři roky.”
Charlotte Philibertová: „Kvůli mě?”
Nicolas Philibert: „No jasně.”
Charlotte Philibertová: „A jak se mu daří?”
Nicolas Philibert: „Nepoznala bys ho. Žádné vlasy, žádné zuby, je z něj úplná troska.”