Milionový brouk

Komisař Rizzo: „Dám tě na starost paní Caputiové.”
(Bodo se nesouhlasně zašklebí a vyplázne jazyk.)
Komisař Rizzo: „Copak ti dávám rybí tuk? Paní Caputiová je skvělá policejní poručice. Má tě ráda. Zůstaneš u ní a budeš laskavě chodit každý den do školy.”

(Komisař Rizzo jde ke stolu, na kterém leží zbytky jídla.)
Caputo: „Šéfe, superman zahajuje akci. Co budeme dělat?”
Komisař Rizzo: „Nic. Když jsi to všechno sežral.”
Caputo: „To já ne. To kluk.”
Komisař Rizzo: „Jo. Za všechno může kluk. Kdyby zbaštil všechno, co říkáš, už by dávno prasknul. Za prvé - nestřílí se. Za druhé - neutratí se ani dolar. Za třetí - vloudíš se do Barnsova pokoje a provedeš dvě věci.”
Caputo: „A proč, pane komisaři?”
Komisař Rizzo: „Protože mi tady něco nehraje. Proč chce profesůrek, kterej sbírá šváby, mluvit za každou cenu se supermiliardářem.”

(Komisař Rizzo vyndá z profesorovi tašky uzavřenou skleněnou lahvičku s broukem uvnitř.)
Komisař Rizzo: „Tady stojí ‚Koleo Tropelio’.”
Caputo: „To je ten pišišvor?”
Komisař Rizzo: „Pišišvor jsi ty. Tohle je anagram.”
Caputo: „Telegram?”
Komisař Rizzo: „Jakej telegram?! Anagram je přehození hlásek. Když tě teď chytnu, podívám se ti do očí...”
Caputo: „No?”
Komisař Rizzo: „A řeknu ‚ty jsi topimec’.”
Caputo: „No a co to je?”
Komisař Rizzo: „Anagram z pitomce!”
Caputo: „Kdo je to?”
Komisař Rizzo: „Ty.”
Caputo: „Já?”

(Komisař Rizzo je v obchodě s koberci. Sedí na smotaném koberci, který se začne hýbat a ozývají se z jeho útrob zvuky.)
Komisař Rizzo: „Kdo je to?”
(Komisař Rizzo si stoupne a rozmotá koberec. Z jeho útrob se vykutálí svázaný Caputo v klobouku a v dlouhém plášti.)
Komisař Rizzo: „Co jsi dělal v koberci takhle vymóděnej? Copak prší?”
Caputo: „Ne, na tom nesejde, ale měl byste se mírnit v jídle. Málem bylo po mně.”
Komisař Rizzo: „Já dobře věděl, že jsi pode mnou.”
Caputo: „To je bašta, mít na sobě dva metráky.”

(Caputo je převlečený za arabského dudáka na oslavě osmnáctých narozenin Connie a vrazí do komisaře Rizza, kterého si nevšiml.)
Caputo: „Dobrý, ne?”
Komisař Rizzo: „Co se děje? Je tu maškarní?”
Caputo: „Mimetizace, abych se tu ztratil.”
Komisař Rizzo: „Jdi do háje s mimetizací, nebo nás ještě všechny seberou. Plav!”

(Caputo stopuje na rušné ulici v Káhiře auta.)
Caputo: „Taxi! Taxi!”
Bodo: „Caputo! Musíš arabsky.”

Caputo: „Teda, šéfe, s těmi lotry jste to zaválel. Lépe by to nevyřešil ani Sherlock Holmes. Smím vám dát hubičku?”
Komisař Rizzo: „Mně chceš dát hubičku?!”
Caputo: „Ano.”
Komisař Rizzo: „Tobě snad přeskočilo. Nepřihřál jsi se náhodou z těch svých převleků?”
Caputo: „Vážně? Doufám, že ne.”

(Skupina beduínských jezdců na koních unesla před očima komisaře Rizza profesora Cerulla. Rizzo vůbec nereaguje.)
Caputo: „Komisaři, co se děje?”
Komisař Rizzo: „Jen klid. Všechno je v pořádku.”
Caputo: „A vy jste to věděl? Nevysvobodíme ho?”
Komisař Rizzo: „Tohle jsou jen nádeníci. Já potřebuju kytku i s kořeny.”

(Na palubě letadla. Komisař Rizzo přijde za Caputem, který právě obědvá. Caputo neví, že pod ním leží Bodo a krade mu jídlo z tácku, když se nedívá.)
Komisař Rizzo: „Caputo? Jsi nějak bledej. Skoro bílej, že by jsi se bál letadla?”
Caputo: „Kdopak by se bál letadla, šéfe. Dějí se tu prapodivné věci. Člověku se ztrácejí karbanátky z talíře.”
Komisař Rizzo: „Zmizí ti karbanátek a ty to necháš tak?”
Caputo: „Čtu si, je to napínavý a před nosem mi čajznou karbanátky. Sedněte si.”
(Komisař Rizzo si sedne na sedadlo před Caputem.)
Komisař Rizzo: „Co bych si nesedl, budu ti dělat tělesnou stráž. Celkem pohodlný. Poslyš, Caputo, když jsi předal Boda paní Caputiové, řekl jsi jí, aby ho držela zkrátka?”
Caputo: „Copak je to pejsek na řetěze?”
Komisař Rizzo: „No ty jsi trouba.”
Caputo: „Proč?”
Komisař Rizzo: „Víš, kde je teď Bodo?”
Caputo: „No... V Neapoli.”
Komisař Rizzo: „Pod tebou, jen se koukni.”
Caputo: „Pode mnou?”
(Caputo se ohne a vytahuje Boda zpod sebe.)
Caputo: „Ty uličníku darebácká, vylez!”
Komisař Rizzo: „Černej pasažér.”
Caputo: (na Boda) „To si vypiješ, ty rošťáku jeden.”
Komisař Rizzo: „Už víš, kdo ti zbaštil karbanátky?”
Caputo: „Ten zloděj karbanátků.”

Komisař Rizzo: „Budem privatizírovat.”
Caputo: „Cože?”
Komisař Rizzo: „Celý život jsi chtěl být soukromým detektivem.”
Caputo: „No, ne. To bude prima. Vždycky jsem snil, že budu soukromým očkem.”
Komisař Rizzo: „Jdi dolů k dálnopisům a zavolej panu Barnsovi, že jedu do Káhiry.”
Caputo: „Vy jedete?”
Komisař Rizzo: „Ty pojedeš se mnou!”

(Komisař Rizzo s Caputem čekají u chrámu Kom Ombo na profesora Cerulla, který má přijet výletní lodí.)
Caputo: „Pane komisaři měl jste pravdu. Právě přijíždí člun.”
Komisař Rizzo: „A to sis myslel, že najede na minu?”

(V Káhiře.)
Bodo: „Páni, konečně jsem zase v Africe.”
Caputo: „Poslouchej, tobě se vážně líbí Afrika víc než Neapol?”
Bodo: „Caputo! Afrika, to je přece moje vlast.”
Caputo: „No, tak já ti ji ukážu. Podej mi ruku, nebo mi frnkneš.”

(Komisař Rizzo jede se Zakarem v autě po rušné káhirské ulici.)
Komisař Rizzo: „Jako v Neapoli. Znásobeno deseti, ale jinak jako v Neapoli.”

(Komisař Rizzo telefonuje s Caputem. Mezitím z oken Ruotolova domu lítají a vybuchují petardy.)
Komisař Rizzo: „Okamžitě sem přijeď. Adresa je Torre Amfosa.”
Caputo: „A číslo?”
Komisař Rizzo: „Tady nejsou žádný čísla milej zlatej. Z výpadovky zahni doleva. Vem s sebou čtyři požárnický vozy.”

(Komisař Rizzo přijde do místnosti s telefonem v domě Ferdinanda Ruotola. Pod stolem se schovává liliput.)
Komisař Rizzo: „Tak rychle vylez a povídej.”
Liliput: „Já nic nevím. Čestný slovo, pane komisaři, já nic nevím.”
Komisař Rizzo: „Kdo sem přinesl ten prášek?”
Liliput: „Poslal nám ho Švéd z ciziny.”
Komisař Rizzo: „A kdo je ten Švéd?”
Liliput: „To nevím, ale když tahle zásilka přišla, povídal pan Ruotolo: Švéd pracuje ve velkém.”
Komisař Rizzo: „Tak běž, vypadni.”