Monty Pythonův Život Briana

(Vedení LFJ a jejich útočné komando je shromážděno v místnosti, Francis vysvětluje plán akce.)
Francis: „Tudy pronikneme podzemním systémem vytápění. Nahoru do velké audienční síně. Ložnice Pilátovy manželky je zde. Jakmile se jí zmocníme, sdělíme Pilátovi naše požadavky. Otázky?”
Xerxes: „Co konkrétně chceme?”
Reg: „Pilát má dva dny na to, aby odstranil imperialistický, římský státní aparát, jinak ji popravíme.”
Matouš: „Useknem jí hlavu?”
Francis: „Osekáme z ní vše a každou hodinu mu z ní kus pošleme.”
Reg: „Rovněž zdůrazníme, že za její rozsekání nesou plnou odpovědnost oni a že se nenecháme vydírat.”
Komando: „Ne vydírání!”
Reg: „Ty svině nás nechali vykrvácet. Všechno nám vzali! I našim otcům a otcům našich otců.”
Stan: „I otcům otců našich otců! I otcům otců otců našich...”
Reg: „Nerozpatlávej to! A co nám oplátkou kdy dali oni?”
Xerxes: „Vodovod?”
Reg: „Co?”
Xerxes: „Vodovod.”
Reg: „Ano, to nám dali. To je pravda.”
Člen komanda #3: „A kanalizaci.”
Stan: „Jo, kanalizaci! Pamatuješ, jak to tu vypadalo předtím?”
Reg: „Uznávám: dvě věci udělali.”
Matouš: „A silnice.”
Reg: „Tak pochopitelně. Silnice jsou bez debat, ne? Ale kromě kanalizace, vodovodu a silnic...”
Člen komanda #1: „Zavlažování.”
Xerxes: „Vzdělávání.”
Člen komanda #2: „Zdravotnictví.”
Reg: „Výborně, rozumná řeč.”
Člen komanda #1: „A víno...”
Komando: „No jo! Pravda!”
Francis: „To by nám fakt chybělo, Regi, kdyby Římani odešli.”
Člen komanda #1: „Lázně!”
Stan: „Ulice jsou v noci bezpečný.”
Francis: „Na pořádek, to jsou kosi! A ve štatlu, jako je náš...!”
Reg: „Ale vyjma kanalizace, lékařské péče, vzdělávání, vína, veřejného pořádku, zavlažování, silnic, zásobování pitnou vodou, co dobrého nám přinesli?”
Xerxes: „Přinesli mír!”
Reg: „Jdi s mírem do háje!”

Judita: „Každá antiimperialistická skupina musí uvnitř platformy své moci reflektovat odlišnost zájmů.”
Reg: „Schváleno. Francisi?”
Francis: „Juditin názor je přínosný, za předpokladu, že Hnutí neopomene nezcizitelné právo každého člověka...”
Stan: „Nebo ženy...”
Francis: „Nebo ženy... zbavit se svého...”
Stan: „Nebo své...”
Francis: „Nebo své...”
Reg: „Schváleno.”
Francis: „Díky, bratře.”
Stan: „Nebo sestro.”
Francis: „Nebo sestro. Kde jsme skončil?”
Reg: „Skončil jsi, ne?”
Francis: „Aha.”
Reg: „Navíc je vrozeným právem každého člověka...”
Stan: „Nebo ženy!”
Reg: „Jdi už s těma ženskejma!”

(Centurion a vojáci přivádí Briana k Pilátovi.)
Centurion: „Césarovi zdar!”
Pilát Pontský: „Nazdav!”
Centurion: „Přežil jen jeden.”
Pilát Pontský: „Á! Svaž ho na zem.”
Centurion: „Prosím, pane?”
Pilát Pontský: „Svaž ho na zem.”
(Vojáci hodí Briana na zem.)
Pilát Pontský: „Jak se jmenuješ, Žide?”
Brian Kohn: „Brian, pane.”
Pilát Pontský: „Bvian?”
Brian Kohn: „Ne, Brian.”
(Centurion Brianovi lískne.)
Pilát Pontský: „Ten malý lotv má kuváž.”
Centurion: „Co má, pane?”
Pilát Pontský: „Kuváž.”
Centurion: „Za to také, pane.”
Pilát Pontský: „Ne, ne, kuváž. Svdnatost... i kus tvoufalosti.”
Centurion: „Asi jedenáct, pane.”
Pilát Pontský: (na Briana) „Ty sis tvoufl nás pfepadnout?”
Brian Kohn: „Co, prosím?”
Pilát Pontský: „Udef ho, centuvione, stvašně tvdě.”
(Centurion Brianovi lískne.)
Centurion: „A srazit na zem?”
Pilát Pontský: „Co?”
Centurion: „Svazit ho zase na zem?”
Pilát Pontský: „Ó ano. Svažte ho na zem, pvosím.”

Mudrc č. 1: „Vedla nás hvězda.”
Brianova matka: „Vedla vás láhev, chcete říct.”

Stan: „Chci být žena.”
Reg: „Co?”
Stan: „Chci být ženou. Byl bych rád, kdybyste mi od teďka říkali Loretto.”
Reg: „Proč?”
Stan: „Jako muž na to mám právo.”
Judita: „Proč chceš být Loretta?”
Stan: „Chci rodit děti.”
Reg: „Ty chceš rodit děti?!”
Stan: „Rodit je nezadatelné lidské právo.”
Reg: „Ty ale nemůžeš rodit.”
Stan: „Neutlačuj mě.”
Reg: „Nemáš dělohu. Kde chceš donosit plod? Šoupneš ho do škatule?”
Judita: „Odsouhlasme, že sice nemůže rodit, nemaje dělohy, zač nemůže, ba ani Římané, ale má plné právo rodit!”
Francis: „Zahájíme boj proti potlačování tvého práva rodit! Bratře... sestro! Promiň.”
Reg: „Jaký je smysl toho boje, když stejně nemůže rodit?”
Francis: „Symbolizuje náš boj proti útlaku.”
Reg: „Spíš boj proti realitě.”

Reg: „Naše hnutí potřebuje muže činu, Briane. Než budeš přijat, věz: mezi námi není jediný, kdo by ochotně nepodstoupil smrt, aby naši zem zbavil Římanů jednou provždy.”
Člen komanda: „Jeden jo!”
Reg: „Ach, ano, jeden tu je.”

(Briana právě přijali do LFJ.)
Reg: „Ode dneška budeš Brian řečený... Brian!”

Matyáš: „Podívejte, myslím, že by se nemělo brát jako hřích, když někdo řekne ‚Jehova’.”
(Všichni v davu kolem polknou.)
Židovský úředník: „Jen si to stěžujete!”
Matyáš: „Stěžuju? Jak by to mohlo být horší? Jehova! Jehova! Jehova!”
Židovský úředník: „Varuju vás! Jestliže řeknete ‚Jehova’ ještě jednou...” (někdo na něj hodí kámen) „Co?! Kdo to byl? No tak, kdo to byl?”
Někdo v davu: „Ona! Ona!” (najednou začne mluvit mužským hlasem) „On! On to byl! On!”
Židovský úředník: „To jste byl vy?”
Muž v davu: „Ano.”
Židovský úředník: „Jak to?”
Muž v davu: „No řekl jste přece ‚Jehova’.”
(Dav na muže začne házet kameny.)
Židovský úředník: „PŘESTAŇTE! PŘESTAŇTE! HNED TOHO NECHTE! NECHTE TOHO! Dobrá, podívejte, nikdo nebude nikoho kamenovat, dokud nepísknu na tuhle píšťalku. I kdyby... a tohle ZDŮRAZŇUJI... někdo opravdu řekl ‚Jehova’.”
(Dav úředníka ukamenuje.)

(Francis vysvětluje Brianovi plán akce.)
Francis: „Plán je takový... Toto je palác na Caesarově náměstí. Naše komando se pod pláštěm noci přiblíží z Rybí ulice a vklouzne do hlavní stoky. Kdyby něco, jsme stokaři a jdeme na konferenci. Reg, náš slavný vůdce a zakladatel LFJ, bude koordinačním poradcem u ústí stoky... Sám se nemůže zůčastnit žádné teroristické akce, protože je špatný na záda.”

Matka Marie: „Jste astrologové, jo? Co teda je? V jakém je dítě znamení?”
Jeden z králů: „Kozoroh.”
Matka Marie: „Aha. Co to znamená?”
Jeden z králů: „Že je syn Boží, náš Mesiáš. Král židovský.”
Matka Marie: „Kozorozi, jo?”

(Tři králové pokleknou u jesliček, v kterých spí Brian, kterého si spletli s Ježíškem.)
Baltazar: (dramaticky) „Jakým jménem ho zoveš?”
Manda: „Eéé... Brian!”
Tři králové: „Klaníme se tobě, ó Briane, kterýžto panuješ nad námi všemi, Chvála budiž tobě, i otci našemu, Amen!”
Manda: „Todlecto děláte často, to zvelebování?”
Melichar: „Cože? A, ne, ne, ne...”
Manda: „No, tak až zase pudete kolem, zaskočte zvelebit... a děkujem za zlato a kadidlo, ale s tím Myrhou se příště neobtěžujou, ju? Tak padejte...” (k Briánkovi v jesličkách) „Ty byli hodný, co? Trochu mešuge...”

Bývalý malomocný: „Hele, kámo, tak poslední nabídka - dva šekely pro bývalého malomocného!”
Brian: „Říkal jsi bývalý malomocný?”
Bývalý malomocný: „Přesně tak, pane, šestnáct let po žebrotě, hrdě se zvonečkem, díky, pane, děkuji pěkně, pane... a teď šlus... konec živnosti...”
Brian: „A co se ti stalo?”
Bývalý malomocný: „Byl jsem vyléčenej, pane...”
Brian: „Vyléčenej?”
Bývalý malomocný: „Jo, provedl na mně svinskej zázrak... pánbů zaplať...”
Brian: „A kdo?”
Bývalý malomocný: „Ježíš, pane. Belhám si to tu kolem, hledím si svýho a zničehonic je u mě a vyléčí mě. Jednu minutu máš lepru, slušnou živnost a v druhý máš po živobytí. A ani se nedovolil... ‚Seš vyléčenej, kámo, tak padej!’”
Brian: „A to se nemůžeš živit poctivě?”
Bývalý malomocný: „Koukněte, moje rodina dělá žebrání už šestou generaci... přece nezačnu pást kozy, když se tu začne potulovat nějakej vlasatej šaman... A seš vyléčenej... já bych ho...”

(Manda chrápe na stoličce ve chlévě a vedle spí v jesličkách malý Brian, když přijdou tři králové.)
Manda: „Uááá, kdo sakra jste a co chcete?!”
Tři králové: (nejistě) „Jsme tři králové... tři mudrci... přicházíme z Východu...”
Manda: „To je moudrý, ve dvě ráno voblejzat chlívy... to má bejt nějakej vtip?”
Tři králové: (ještě nejistěji) „Jsme astrologové... musíme vzdát holt děťátku... musíme je velebit...”
Manda: „Velebit? Dyť jste všichni úplně ožralý, to je hnus! Děte si velebit nějakýho jinýho fakana, alou!”
Kašpar: „Ale my ho musíme vidět!”
Manda: „To tak, vrazí to sem po ránu a blábolí to o nějakejch věštcích - koukejte mazat!”
Melichar: „Ale nás vedla hvězda...”
Manda: „Leda tak flaška... Vypadněte!”
Baltazar: „Ale my mu neseme dary, zlato, kadidlo a myrhu...”
Manda: „Tak proč to neřeknete hned, je támhle... lezte dál... a sorry, mám tu drobet chlív...”

(Dav sleduje kázání proroka, kterému vůbec není rozumět.)
Gregory: „Mohli byste být zticha prosím? Co říkal?”
Pan Drzek: „Vůbec nevím, Nosál tu furt žvanil!”
Muž o něco vepředu: „Myslím, že říkal Blahoslavení sýraři...”
Gregoryová: „Co je na sýrařích tak zvláštního?”
Gregory: „Pochopitelně to není míněno doslova, jde o všeobecně všechny výrobce mléčných produktů.”
Pan Drzek: „Vidíš, Nosále, kdybys pořád nemlel, mohli jsme to slyšet.”
Pan Nosál: „Řekni to ještě jednou a vyšiju ti jí!”
Pan Drzek: „Radši poslouchej, nosatej, možná dojde i na blahoslavený nosály...”
Brian: „Dejte už mu pokoj!”
Pan Drzek: „Jak tak na tebe koukám, tak ty taky nejsi marnej, raťafo, odkud jsi, z Nosaretu?”
Pan Nosál: „Ještě jednou a vodnesem tě k posranejm do čistírny!”

(Manda, Brian a dav poslouchají proroka, který od nich značně vzdálen cosi káže.)
Manda: „Nahlaaas!”
Brian: „Tiše, mami...”
Manda: „Neslyšim ani slovo - pojď, půjdeme kamenovat...”
Pan Nosál: „Pšššt!”
Manda: „Deme, Briane, na kamenování...”
Pan Nosál: „Budete zticha?”
Paní Nosálová: „Nešťourej se v nose!”
Pan Nosál: „Já se nešťoural, já se jen škrábal.”
Paní Nosálová: „Šťoural, když jsi mluvil s tamtou paní...”
Pan Drzek: „Když dovolíte, neslyším ani slovo z toho, co říká.”
Paní Nosálová: „Co myslíte tím ‚Dovolíte’? Mluvila jsem jen se svým manželem.”
Pan Drzek: „Tak si to děte povídat někam jinam. Neslyším od něj ani slovo, kurňa...”
Pan Nosál: „Neklejte před mou paní!”
Pan Drzek: „Jen jsem ji žádal, aby laskavě dopindala, protože neslyšíme, co povídá, nosále...”
Paní Nosálová: „Neříkejte mému manželovi nosál...”
Pan Drzek: „S tímhle nosem?”