Návštěvníci (film, 1993)

Mnich: „Je nutno obejít Malcombský les, dále po hřebeni a vrátit se po Montargis.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Proč se máme vyhnout lesu?”
Jacquouille la Fripouille: „V lese straší, víte to dobře, pane. Nikdo se tam neodváží.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Povídačky. Nezpronevěřím se svému slibu.”
Mnich: „Chcete se setkat s čarodějnicí malcombskou?”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ale jděte. Jste strašpytel.”

(Béatrice telefonuje s Jacquardem.)
Béatrice Goulardová: „Jacquarde!”
Jacques-Henri Jacquard: „Ano?”
Béatrice Goulardová: „Co se tam děje? Potíže s topením?”
Jacques-Henri Jacquard: „Jo, ohřívač je v háji. Jean blbě urval páčku. Vycákla na nás nafta, div mi to nespálilo ksicht.”

Jacquouille la Fripouille: „Paní Frénégonda je nějaká divná.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „To není paní Frénégonda. Je to můj potomek. Je to moje praprapraprapradcera.”
Jacquouille la Fripouille: „Vaše praprapraprapradcera? To je teda malér!”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ano, příteli, je nám skoro tisíc let. To je peklo. Musíme se vrátit a prohledat podzemí zámku. Angueran přísahal, že tam zazdí kouzelníka s tou jeho knihou. Za pomoci kouzelné knihy si opatříme lék, který nám dovolí vrátit se v čase.”
Jacquouille la Fripouille: „Toho se, fuj, brrr, nikdy nenapiju!”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ty chceš zůstat v tak ubohé době?”
(Kolem projedou auta.)
Jacquouille la Fripouille: „To tedy ne.”

(Godefroy s Jacquouillem se dívají na svůj zámek v současnosti.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Vidíš to, Jacquouille, co udělali s naší krásnou pevností?”
Jacquouille la Fripouille: „Všude probourali veliký okna, nedá se to ubránit.”

Král Ludvík VI. Capet: „Sbohem, má sladká přítelkyně, musím za svým žoldem.”
Princezna Kathleen: „Kdy vás zase spatřím, krásný bratranče?”
Král Ludvík VI. Capet: „Jen co zakroutím krkem svému bratranci, anglickému králi.”

(Jacquouille popisuje historky o čarodějnici.)
Jacquouille la Fripouille: „Umí proměnit armádu v ropuší hlen. Když se vás dotkne, vyskáčou vám po těle neštovice, vypadají vám vlasy a vychází z vás bahno. Může vás uřknout na celých sedm generací! Všechny nás to bude stát život! Všechny nás to bude stát život!”

(Jacquouille se napije kouzelného lektvaru.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Tak co, milý Fripouille?”
Jacquouille la Fripouille: „Fuj, chutná to jak prasečí lejno.”

Král Ludvík VI. Capet: „Milujete mě, má sladká Kathleen?”
Princezna Kathleen: „Ano, velmi.”
Král Ludvík VI. Capet: „Poskytněte mi laskavost, kdybych padl v boji.”
Princezna Kathleen: „Ne, mlčte!”
Král Ludvík VI. Capet: „Ukažte mi své kotníčky.”

Hrabě Godefroy de Moutmirail: (na Béatrice) „Ten Jacquard ti vrátí zámek proti hromadě zvonících tolarů a když odmítne, tak ho rozsekám!”
Jacquouille la Fripouille: (Začne zpívat.) „A sedřeme z něj chlupy jako Bayleymu v Limousane.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: (Připojí se k němu.) „Jednoho krásného rána...”
Oba: „Bude rozsekán na kusy... bude pověšen za vnitřnosti...”
(Oba se začnou smát.)
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Kde jsou pulardi? Mám hlad.”
Jean-Pierre Goulard: „Pardon, koho pověsíte?”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Toho žebráka Jacquarda!”

(Jacquouille s Godefroyem stojí u dálnice.)
Jacquouille la Fripouille: „Tady to smrdí, nedá se tu dejchat. Chcípnem tu!”

(Bernay dostává kapky do ucha.)
Edgar Bernay: „Ty kapky hrozně pálí.”
Jacques-Henri Jacquard: „Ano? Tyhle kapky dáváme psovi a nikdy si nestěžoval.”

(Král si pozve rytíře do svého stanu. Jacquouille se tajně přikrade do stanu.)
Král Ludvík VI. Capet: „Můj šlechetný rytíř Godefroy si poprávu zaslouží svůj přívlastek Udatný, zápasil statečně a ničím se nenechal zastrašit. Svým rychlým mečem rozťal lebku hnusnému Anglánovi. Godefroyi Amaury de Malfete, hrabě z Montmirail, Apremont a Popincourtu, chci tě odměnit za tvoji chrabrost.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Díky, jsem váš dlužník navěky.”
Král Ludvík VI. Capet: „Vím, že sníš o potomstvu, a tak ti uděluji týdenní dovolenou, aby sis vyhledal jednu z nejkrásnějších žen království - dceru vévody Puglie. Protože jsem slyšel, že po ní vzdycháš, dávám ti ji za ženu.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Ano, nevím, jak vám poděkovat. Chránit svého krále je pro mne čest. Nechť dlouho žije můj král!”
Rytíři: „Nechť dlouho žije náš král!”
Jacquouille la Fripouille: „Nechť dlouho žije náš král!”
Král Ludvík VI. Capet: „Kdo je ten darebák?”

Béatrice Goulardová: „Teď by bylo, Huberte, na čase, abys mi všechno vysvětlil.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „Nejsem bratranec Hubert, jsem Godefroy řečený Udatný. Narodil jsem se v milostivém roce 1079.”
Jacquouille la Fripouille: „A já jsem Jacquouille la Fripouille, jeho šikovnej zbrojnoš. Kdy jsem se narodil, nevím.”
Béatrice Goulardová: „Ty ses narodil v roce 1079, on je zbrojnoš Johanky z Arku a já jsem královna anglická, oukej?”

Béatrice Goulardová: „Pane Jacquarde, představuji vám svého bratrance Huberta, kterého jsme považovali za mrtvého.”
(Ukáže na Godefroye.)
Jacques-Henri Jacquard: „Ano, těší mě. Jen se podívejte na moje sako, je celý špinavý. Je to model od Hartwooda.”
(Začne si podezřele prohlížet Godefroye.)
Jacques-Henri Jacquard: „No ne, vy jste úplnej dvojník. Opuchlejší dvojník vašeho předka Godefroye Udatného. Portrét mám na zámku.”
Hrabě Godefroy de Moutmirail: „To jsem já.”
(Jacquard se začne smát.)

(Na silnici před Jacquouillem zabrzdí auto. Začne do něj mlátit. Z auta vystoupí černoch.)
Černoch: „Do háje, pomát ses?!”
(Jacquouille se ho lekne a rozběhne se do lesa za Godefroyem.)
Jacquouille la Fripouille: „Pane! Saracén! Pane!” (Doběhne k němu.) „Pane, pane, pane! Saracén v ďábelským povozu! Je to celý ze železa a jede to bez volskýho spřežení.”