Památné výroky

(Kulík ukazuje mámě vysvědčení.)
Máma: „Jen si to prohlídni! Máš to pěkné. To bude mít táta radost.”
Kulík: „Jo, jo. Čeká nás těžký match. Kdybychom to zahráli nějak do outu, mami.”
Máma: „Já nic nehraju. Chlapče, řekni mně, k čemu jen ten fotbal je? Kam to chceš dotáhnout?”
Kulík: „No dovol! Šířím slávu sportu. Jsem průkopník, nadějný centre-forward. Mám skvělé šance. Mami, ty mně musíš pomoct. Nějak to tatínkovi nahraj!”
Máma: „Já jsem nepropadla.”
Kulík: „Mami, no tak, mami. Podívej se, já dneska mám zápas.”
Máma: „Tak to tedy budeš mít zápasy dva.”

(Simpsonovým shoří vánoční stromek a s ním i všechny dárky. Na vině je Bart, ale ten to svalil na lupiče. V televizi teď následuje reportáž se všemi kromě Homera, který ji ožralý sleduje z Vočkovy hospody.)
Kent Brockman: „Tady je Kent Brockman. Jsem na místě vánočního vloupání, kde v noci řádila škodná a vyřádila se tady opravdu jaksepatří.” (otočí se k Marge) „Je váš manžel nebo přítel doma?”
Marge: „Ne, můj manžel je...” (uhýbá očima) „v kostele.”
Homer: „Áá, hodná holka. Miluju tě, Marjorie.”
Vočko: „Je to správná ženská.”
Homer: „Ty... drž zobák.”
Kent Brockman: „Když jste zjistila, že máte zkažené Vánoce, jak jste se cítila?”
Marge: (jemně naštvaně) „Jak asi podle vás...”
Kent Brockman: „Absolutně vyřízená.” (otočí se ke kameře) „Absolutně vyřízená. To jsou slova zničené matky. Ví, že nebude žádný hasičský vůz pro Bartíka, žádný svetřík pro Lízinku ani žádná klobáska pro Houmíka. Takže, zatímco sedíte doma a jíte báječného svátečního krocana, doufám, že vám všem aspoň trochu zaskočí.”

Pearl Madison: „Jsme přece jenom lidi.”
Leland P. Fitzgerald: „Zvláštní, že tohle neřekne člověk, který vytáhl dítě z hořícího domu.”

Arliss: „Viděls výraz toho psa? Netvářil se výhružně. Vypadalo to, že se nám pošklebuje.”

Quincy: „V legendách všech velkých kultur se vyskytuje nějaká postava, která plní přání. Kromě amerických. Arabové mají džiny, Irové mají skřítky, Číňani draky a opice, Evropani mají lesní víly a lesní duchy, ale co máme my?”
Zack: „Hmmm... Santa Clause?”
Quincy: „Santa Claus nosí dárky, neplní přání.”
Zack: „Satan! Ten přání plní.”
Quincy: „Satan tu už byl před naší kulturou, a navíc přání neplní, uzavírá smlouvy.”
Zack: „Dobře, vzdávám se. Koho teda máme?”
Quincy: „Nikoho.”

Jeannie: „Vím, kdo je otcem.”
Hud: „Jo? Tak to víš fakt hodně.”

(Na pohřbu tří modelů.)
Derek Zoolander: „Tahle hrůzná tragédie nám dává ponaučení, že život manekýna je něco vzácného. To, že máme řezané a fantastické rysy, ještě neznamená, že nemůžeme zemřít při praštěné nehodě u benzínové pumpy.”

(Abby s pošťákem jsou uvězněni v horské chatě.)
Abby: „Půjdu se podívat do průsmyku.”
Pošťák: „Kam ten spěch? Jsou přece horší místa. A taky horší společnost.”

John Mills: „Lidi jako my se nemůžou vrátit do Anglie, očernit Blighe a zůstat na svobodě. Každý, kdo si myslí něco jiného, je hloupější než husa!”

Ryan: „Moc jsme si do oka nepadli.”
Merylin: „To nic, zlato. Patrick je jen trochu divnej... tak jo, hodně divnej... jo, je to psychouš.”

Gretchen Wienersová: „Je mi moc líto, že mi všichni závidí, ale nemůžu za to, že jsem oblíbená...”

Hayley: „Jak se daří? Hodně se strachuješ o svého otce.”
Alexis: „I ty by ses strachovala, kdyby tvým otcem byl Richard Castle. Vždyť ho unesou tak dvakrát do roka.”

Andrew: „Vítej zpět, Rory.”
Rory: „Já jsem tu jen dočasně.”
Andrew: „Slyšel jsem něco jiného.”
Rory: „Ale je to tak.”
Andrew: „V knihkupectví každý říká, že ses vrátila.”
Rory: „Ale nevrátila.”
Andrew: „Tak jo.”
Rory: „Šiř to dál.”

Sue: „Poslouchejte, mizernej vzorku studentů. Ředitel Figgins má tenhle týden něco jako náboženskou horečku, takže jsem nucená moderovat tohle sezení. Máme tu dvě naprosto deprimující vrásky na letošní nesmyslné volbě. Zaprvé, děsivý fakt, že oba kandidáti jsou členové sboru. A za druhé, pro nesmyslné zavedení funkce viceprezidenta bez jakéhokoli důvodu. Takže vám představuji tyhle druhořadý trapáky, známé jako robot a tlamka. Artie Abrams a Sam Evans!”

(Křiklan je proměněný v křeslo, Brumbál přijde, šťouchne do něj hůlkou a Křiklan se promění zpátky.)
Horacio Křiklan: „U Merlinova vousu! Nemusíš mě hned zmrzačit, Albusi.”
Albus Brumbál: „Musím uznat, že napodobit křeslo umíš velmi přesvědčivě, Horacio.”
Horacio Křiklan: „Potahy jsou umění, ale výplň je pak už brnkačka. Co mě prozradilo?”
Albus Brumbál: „Dračí krev.”