Děti Duny

(1. část - na planetě Salusa Secundus. Princezna Wensicia z rodu Korinů a Ctihodná Matka Helene z Benegeseritu řeší své problémy týkající se Muad’Diba.)
Ctihodná Matka: „Zamýšlíš Muad’Diba zabít?”
Princezna Wensicia Corrinová: „Přesně tak.”
Ctihodná Matka: „Ale... To bude znamenat chaos. Bude přerušena produkce koření!”
Princezna Wensicia Corrinová: „Věř v to, co můj otec ignoroval. Ne ten, kdo ovládá koření, ale ten, kdo má možnost narušit jeho tok, je pravým vládcem vesmíru.”

(1. část - v ulicích Arrakénu, Korba se potlouká mezi domy.)
Korba: (šeptá k sobě) „Prokleto budiž tvoje jméno, Atreide! Tvůj čas konečně přišel.”
(Přiběhne malý chlapec.)
Chlapec: „Korbo, Spalovač kamene je na místě a připraven!”
Korba: (k chlapci) „Běž a vyřiď ostatním, že Muad’Dib je v ulicích. Běž!”

(2. část, v Arrakénu, Alia přijde za Letem a Ghanimou. Ti hrají šachy.)
Alia Atreidovna: „Musíme se spojit.”
Ghanima Atreidovna: „My?”
Alia Atreidovna: „Jinak jsme zranitelní.”
Leto Atreides II: „A čím?”
Alia Atreidovna: „No tak, nebuď hlupák.”
Ghanima Atreidovna: (Směje se.) „Jestli chceš vědět, jaký je hlupák, zahraj si s ním.”
Alia Atreidovna: (Rozzlobí se a shodí figurky z šachovnice.) „Tohle není hra! Intrikují proti nám mocné síly. Fremenští rebelové reptají proti tomu, jak... jak měníme jejich planetu. A Gilda se nechce smířit s našim monopolem na koření.”
Leto Atreides II: „Nezbývá jim, než se s ním smířit, Alio.”
Alia Atreidovna: „A teď je tu ona. Chci vědět, o co jí jde.”
Ghanima Atreidovna: „Ne, Alio. Chceš po nás, abychom se kořením uvedli do tranzu.”
Alia Atreidovna: „Nezatracujte své dědictví. Váš otec byl největší osobností historie. Dal vám úžasné nadání, které lze fantasticky využít. Tak proč ho nevyužíváte?”
Leto Atreides II: „Chceš, abychom viděli to, co ty nevidíš.”
Alia Atreidovna: „Chci jen, abyste mi pomohli vidět. Vidět budoucnost.”
Ghanima Atreidovna: „V našem vědomí číhají jiné životy, Alio. Sdílené životy. To je prokletí všech Předzrozených.”
Leto Atreides II: „Ony jsou tím pravým nebezpečím. Ne rebelové, ne Gilda... a nebo naše babička. To bys měla ty chápat ze všech nejlíp.”
Alia Atreidovna: „Jednoho dne vy oba pohlédnete do tváře hrůze vlastní existence. Jednoho dne budete vy volat o pomoc. Jednoho dne oba dva zjistíte, že jste... sami.”

(1. část - v Arrakénu.)
Paul ‚Muad’Dib’ Atreides: „Je načase vyrovnat účty.”

(1. část, na planetě Salusa Secundus, malý princ Faradin se při tréninku zraní a přiběhne k mamince Wensicii. Položí jí hlavu do klína a pláče.)
Princezna Wensicia Corrinová: „Co je tohle?!”
Princův trenér: „Omlouvám se, princezno.”
Princezna Wensicia Corrinová: (k synkovi) „Budoucí imperátor a pláče?”
Princ Faradyn Corrino: „Nechci být imperátorem. Ať vyberou jiného.”
Princezna Wensicia Corrinová: „Nesmysl! Na.” (Podává mu kapesník.) „Otři si slzy. Jsem od nich celá zmáčená. A teď se vrať ke svým mužům. Tak běž. Dělej. A ať tě nevidí plakat. Měli by tě za slabocha.”
Princ Faradyn Corrino: „To mi nevadí.”
Princezna Wensicia Corrinová: (Zvedne syna a podívá se mu zpříma do očí.) „Ale mě ano! Takže se tam vrátíš a tentokrát to uděláš pořádně. Že ano?”

(3. část - v poušti.)
Leto Atreides II: „Moje kůže mi nepatří.”

(1. část, v Arrakénu, Alia a Duncan Idaho přijdou za Bijazem.)
Alia Atreidovna: „Takže ty jsi Bijaz.”
Bijaz: „Kéž bych byl bižu a ne Bijaz. Vždyť šperk nejhezčí je ze všech krás.”
Alia Atreidovna: „Jsi tedy paskvil. Trik přírody, který má jen mást a rozčilovat.”
Bijaz: „Rozčilovat ano, mást ne. Je snad vítr trik?”
Alia Atreidovna: „Takže jsi vítr.”
Bijaz: „Ne, jsem slova ve větru. Slova, a tedy jména, která znamenají smrt.” (Podívá se na Duncana Idaho.) „On to ví.”
Alia Atreidovna: „Co tím myslíš?”
Bijaz: „Myslím tím, co říkám. A říkám to, co tím myslím. Nastal čas zúčtování. Nechceš-li se mi jen vysmívat.”
Alia Atreidovna: „Můj bratr říká, že znáš jména těch zrádců.”
Bijaz: „Ubohý Muad’Dib, ubohý Bijaz, zrádce a zrazený, tak jsme tu naráz.”
Alia Atreidovna: „Prozradíš nám jména těch, kteří nás chtějí zradit!”
Bijaz: „Dobře tedy. Začněme od tvých kněží.”

(3. část, v síči Tabr.)
Stilgar: „Pošlete muže, aby zavolali červy! Pojedeme do Arrakénu!”

(2. část, letí toprérou.)
Lady Jessica Atreidovna: „Dopustila jsem se mnoha chyb, Duncane.”
Duncan Idaho: „Všichni se dopustili mnoha chyb. A já většinu zopakoval.”

(1. část - v ulicích Arrakénu, po útoku Spalovače kamene, voják ukazuje na Muad’Diba.)
Voják: „Nemá oči a přece vidí!”

(3. část - v Arrakénu na svatbě.)
Leto Atreides II: (k Alii) „Přišel čas, teto, čelit budoucnosti.”

(Třetí část.)
Ghanima Atreidovna: „V píscích Arrakis je zapsána historie. Skončila jedna kapitola - odvála ji větrná smršť. Jedny dveře se zavřely, ale jiné se otevřely. A za nimi... Je naše budoucnost.”

(1. část, v ulicích Arrakénu, Muad’Dib a Bijaz odcházejí z domu Othyema, zastaví se na ulici - všude kolem je hrobové ticho, začíná foukat.)
Bijaz: „Ten vítr zpívá o démonech.”
Paul ‚Muad’Dib’ Atreides: „To není vítr.”
Bijaz: „Spalovač kamene!”

(3. část, v poušti.)
Leto Atreides II: „Nechť Šajhulůd čistí cestu před tebou.”

(1. část, v Arrakénu. Irulan sedí ve svém pokoji. Přijde Chani a přiloží jí krispel na krk.)
Chani: (Rozzuřeně šeptá.) „Měla bych vylít tvoji vodu do písku za tvůj zločin. Vím, že jsi to byla ty, Irulan. Jsi jediná, kdo měl možnost ten jed ukrýt. Nelži mi! Jen mě urážíš, budeš-li lhát!”
Irulan Corrinová - Atreidovna: „Je mým právem porodit královského dědice.”
Chani: „Tvou povinností je hrát svoji roli. Nic víc!”
Irulan Corrinová - Atreidovna: „Jsem jeho žena.”
Chani: „Jen podle jména! Jeho pravou ženou jsem já!”
Irulan Corrinová - Atreidovna: „Myslíš, že jsi jediná žena, která ho opravdu miluje?”
Chani: (Už klidnějším hlasem.) „Ne. Jsem ale jediná žena, kterou miluje on.”