Památné výroky

Mary: „Víte, že se angažuji v politice?”
Lestrade: „Vážně?”
Mary: „Volební právo pro ženy.”
Lestrade: „A jste pro, nebo proti?”
Mary: „Jděte.”

(Lestrade stojí na opuštěném parkovišti a zapaluje si cigaretu. Myslí si, že Sherlock je mrtvý.)
Sherlock: „Další hřebíček do rakve.”
Greg: (Ztuhne, otočí se a ohromeně řekne.) „No ty parchante!”
Sherlock: „Přišel čas se vrátit. Nechal sis zločin proklouznout mezi prsty, Grahame.”
Greg: „Gregu!”
(Po chvilce váhání se Greg vrhne Sherlockovi kolem krku.)

Holmes: „Co bys řekl jako svá poslední slova před smrtí?”
Watson: „Prosím, Bože, nech mě žít.”
Holmes: „Ale prosím tě, zapoj představivost.”
Watson: „Já nemusím.”
Holmes: „Dobře, ale co bys řekl, kdybys byl chytrý? Ona s tolika milenci musela být chytrá.”

Watson: „Dal jste Mycroftovi ten flash disk?”
Holmes: „Ano. Vyhrožoval mi rytířským titulem... Zase.”

Sherlock: „Takže Watson se odstěhoval? Už jsem si myslel, že dělá pokroky.”

Jeor Mormont: „Myslíš, že bratrova válka je důležitější než ta naše?”
Jon Sníh: „Ne.”
Jeor Mormont: „Když nás honí mrtví lidé a horší věci, myslíš, že záleží na tom, kdo sedí na železném trůně?”
Jon Sníh: „Ne.”
Jeor Mormont: „Dobře. Protože chci, abyste ty a tvůj vlk zítra s námi hned vyrazili za Zeď.”

Lori: „Ale jste doktor?”
Hershel: „Ano, paní, jsem ve...”
Lori: „Veterán? Vojenský lékař?”
Hershel: „Jsem veterinář.”
Lori: „A předtím jste takhle operoval co přesně? Krávy, prasata?”

Mycroft: (k Johnovi) „Vy víte, že jsem ten chytrý.”
Sherlock: „Jak neustále zdůrazňuješ.”

(Poté co Floki za bouře vyběhne na příď lodi.)
Ragnar: „Floki, sedni si. Vzpomeň si, že neumíš plavat.”

Amenadiel: „Tak jsem se potuloval po pekle a najednou jsem uslyšel hlas, který bych v pekle nečekal.”
Lucifer: „Opravdu, a kdo to byl? Matka Tereza? Fred Rogers? Adele?”

(Rick sedí u postele postřeleného Carla po tom, co spolu s ostatními zabili chodce.)
Rick: „Když jsem byl tam venku, s nimi. A bylo po všem, když jsem věděl, že jsme si tohle místo vydobyli zpátky, něco jsem pocítil. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomil, co to je. Protože jsem to nepocítil od té doby, co jsem se tehdy probral v nemocnici. Chci ti ukázat nový svět, Carle. Chci ho pro tebe udělat skutečným. Prosím, Carle, nech mě, ať ti ho ukážu. Prosím, synu, neumírej.”

(Sherlockovi teče z nosu krve, jak ho Watson praštil.)
Sherlock: „Já to nechápu. Omluvil jsem se. Tak jste reagovat neměl.”
Mary: „Bože, vy se vůbec v lidské povaze nevyznáte, že?”

Nejvyšší vrabčák: „Předstupuje před vás hříšnice. Cersei z rodu Lannisterů. Matka Jeho Výsosti krále Tommena. Vdova po Jeho Výsosti králi Robertovi. Spáchala činy klamu a cizoložství. Vyzpovídala se ze svých hříchů a prosila o odpuštění. Aby demonstrovala svou lítost, odloží všechnu pýchu, vší rafinovanost a představí se, jak ji bohové stvořili, vám, dobrému lidu města. Přichází před vás s vážným srdcem, zbavena tajemství, nahá před očima bohů i lidí, aby prošla svou cestou pokání.”

(Renly se před bitvou ptá svého bratra Stannise na jeho nový praporec.)
Renly: „Čí je to prapor?”
Stannis: „Můj vlastní.”
Renly: „Hádám, že kdybychom při bitvě použili stejný, tak by to bylo strašně matoucí.”

Watson: „Jaký případ?”
Sherlock: „Příliš nebezpečný, aby se do něj někdo rozumný pustil.”
Watson: „Snažíte se mě odradit?”
Sherlock: „Bože, ne. Snažím se vás nalákat.”